Červený trpaslík


Červený trpaslík - Epizody - Scénáře - Posádka - Herci - Dabing - Ze zákulisí - Hnidopich - Náboženství - Vesmír - Direktivy - Havárky - Nadávky - Postřehy - Texty - Hudba - Mobil - Kostýmy - Dodatky - Sex - Kuchařka - Filmotéka - Slovník - Kalendář - Obrázky - Film - Quiz - Fantazie - NSFAQ - Vzkazy - Srazy - Download - Merchandising - Kontakty - Diskuse - Facebook
Dnes je 26.05.2017

Menu
I. série
II. série
III. série
IV. série
V. série
VI. série
VII. série
VIII. série

Naše tipy
Přidejte si nás do položky Oblíbené.

Relaxační folie

Informace
Vzkazy
14849
NSFAQ
1354
Quiz
6

Facebook

Sponzoring

Ze zákulisí VII. série

Slavnostně ohlášena v rozhlase na stanici Radio Times, objevila se VII. série Červeného trpaslíka roku 1997 konečně na televizních obrazovkách, více než tři roky po skončení předešlé série. Během tříleté pauzy se stalo mnohé. V roce 1994 byl Craig Charles falešně obviněn ze znásilnění a strávil tři měsíce ve vazbě. Téhož roku se Rob Grant rozhodl ukončit své dlouhotrvající autorské partnerství s Dougem Naylorem. A nejrůznější fámy týkající se návratu Červeného trpaslíka se začaly šířit: od speciální vánoční padesátiminutové epizody až po nechuť Chrise Barrieho účinkovat v další řadě. K zármutku mnoha fanoušků, když VII. série Červeného trpaslíka konečně vyplula na světlo, bylo potvrzeno to, čeho se obávali, a sice že Chris se úplně ve všech epizodách neobjeví. Pozitivní zprávou naopak byly dvě epizody navíc - osm epizod VII. série plus stejný počet v VIII. sérii prozatím stanovil počet epizod seriálu na 52, tedy na každý týden v roce jednu. Záměrně tak vznikl atraktivní balíček, který okamžitě koupila americká televize.

Bez Roba Granta snažil se Doug Naylor vrhnout síly a elán do VII., prodloužené série, kterou si sám pro sebe nazval „Zmrtvýchvstání“. Rozhodl se nahradit odejdivšího Rimmera ženskou postavou, aby se v budoucnu potenciální film Červený trpaslík lépe prodal do Ameriky, a zvolil postavu Kristiny Kochanské. Učinil na Listerově staré lásce několik charakterových úprav a rozšíření, aby lépe pasovala pro svou novou, rozšířenou úlohu. A její nález v paralelním vesmíru umožnil její přeobsazení bez většího pozdvižení. Role připadla herečce Chloe Annett.

Než by si vzal na triko všech osm epizod, přibral si Doug raději, poprvé historii seriálu, několik dalších scenáristů. Konkrétně Paula Alexandra, který zároveň redigoval i ostatní scénáře, a Roberta Llewellyna, který využil příležitosti, aby upřesnil Krytonův původ a napsal sám pro sebe dvojroli v epizodě „Žádná legrace“.

VII. série Červeného trpaslíka, která byla jako první na obrazovce očíslována, také přilákala Eda Bye zpět do režisérské židle. A ten se rozhodl točit sérii pro změnu bez přítomnosti živého publika ve studiu pro větší pružnost jednotlivých scén a záběrů. Tyto inovace, spolu se zvýšeným užitím počítačových efektů, způsobily, že VII. série Červeného trpaslíka se zřetelně liší od svých předchůdkyň. Ať už s novými technikami nebo bez nich, byly tu obavy, zda bude mít série po tak dlouhé pauze úspěch. Červený trpaslík se však znovu vyšplhal do čela žebříčku sledovanosti kanálu BBC 2.


37. Pekelně ostrý výlet

Tato epizoda obsahuje první trpaslíkovský retrospektivní záběr na již odvysílaný materiál, když je zopakována scéna z konce předcházející série.

Zkušební loď Vesmírného sboru z předešlé epizody je dodatečně pojmenována jako Gemini 12 a můžeme ji vidět díky vůbec první trpaslíkovské počítačové sekvenci (nepočítáme-li zremasterování prvních tří sérií).

Epizoda obsahuje několik logických chyb. Lister nám oznamuje, že právě oslavil osmadvacáté narozeniny. V „Ozvěnách budoucnosti“ mu bylo pětadvacet. To znamená, že na prvních šest sérií připadají zhruba tři roky Listerova života. Což odporuje informacím ze „Škvíry ve Stázi“, „Hololodi“, „Návratu do reality“, „Mimo realitu“ a později z „Epidéma“. Lister pravděpodobně lže o svém věku. Ve stejném duchu si fanouškové stěžovali, že stroj času nebyl schopný cestovat vesmírem a najednou to dovede (v epizodě „Mimo realitu“ bylo toto jeho omezení dokonce velmi důležitým faktem). Stejně tak když posádka Kosmika z budoucnosti zabije svá minulá já, vzniklý časový paradox oživí oběti, ale když udělá totéž JFK, jeho mladší já jednoduše zemře.

Když byla rozšířená verze „Pekelně ostrého výletu“, spolu s „Uroborosem“ a „Zkouškou kanálem“ k dostání na videu, byl odhalen úplně nový konec epizody. Můžeme vidět Listera, který se ještě jednou vydá do minulosti a vrátí se do zadní sekce Kosmiku s mnoha kilogramy kari. Rimmer ji s nimi i s Listerem celou odpojí a ponechá ho svému osudu. Pro tuto příležitost byl sestaven speciální rozkládací model Kosmiku.


38. Nachystejte květináče

Howard Goodall vytvořil svou čtvrtou variaci závěrečné znělky. Tentokrát jako rozlučku s nově vzniklým hrdinou.

Úvodní scéna zobrazující Esovo chrabré vysvobození princezny Bonjelly byla natočena na základně Královského letectva v Northoltu. Tým Červeného trpaslíka si vyjednal povolení u Ministerstva obrany, které jim také dovolilo použít základnu Farnborough jako záskok za Idlewildské letiště v „Pekelně ostrém výletu“ a k vytvoření Světa pýchy a předsudků pro „Žádnou legraci“ kolem výcvikového jezera v Hampshiru. Ačkoli hluky letadel byly někdy problém.

„Moje nejvýraznější vzpomínka z natáčení Červeného trpaslíka je, že jsme museli dělat všechno znovu,“ říká Brian Cox o své roli krále ve virtuální realitě, „když jsme točili poprvé, hrozně pršelo, a aby mi nezmokly vousy, byl celý plac zakrytý přístřeškem. Ten byl za chvíli plný vody a prohýbal se. Chudák Ed Bye marně křičel, aby přehlušil zvuk deště. Museli jsme to natočit znovu. Byla to naprosto absurdní zkušenost, ale velká legrace. Nejhezčí na tom bylo, že jsem dostal zaplaceno dvakrát.“


39. Uroboros

Poprvé od „Paralelního vesmíru“ schází epizodě Červeného trpaslíka úvodní znělka. (Ve zremasterované verzi, která běžela u nás, „Paralelní vesmír“ úvodní znělku nepostrádal, takže pro nás jde o její úplně první absenci.)

Gelfské plavidlo, ve kterém Listerova zhrzená nevěsta honí Kosmik, je dokonalým příkladem recyklace a úspory rozpočtu. Oddělení pro vizuální efekty ho vyrobilo ze dvou vodních pistolí a vysavače na listí.

Jejich Bílý skrček, nově zkonstruovaný pro III. sérii, rozhodně nebyl tak hospodárný a přitom nakonec vůbec nebyl použit.

Chris Barrie hodlal účinkovat pouze ve dvou epizodách VII. série, ale byl přemluven, aby svou účast zdvojnásobil. Doug Naylor se přesto rozhodl rozloučit se s jeho postavou už ve druhé epizodě, aby se pak vracela už jen ve vzpomínkách a snech. Zde se Rimmer objevuje v první retrospektivní scéně z Červeného trpaslíka před nehodou od „Škvíry ve stázi“. Doug, který nikdy neměl rád vzezření prvních sérií, umístil tuto scénu do alternativní dimenze, aby vysvětlil nové modré uniformy posádky a především to, že Kochanskou hraje jiná herečka.

Zároveň je tu nastíněn další fakt. A sice je odhaleno, že smrt posádky Novy 5 zapříčinil sám Kryton. Toto byl případ trpasličích románů, ale na obrazovce to nikdy zmíněno nebylo..

Konečně můžeme nahlédnout do legendární putyky Aigburth Arms, jejíž název v českém znění sice nebyl zmíněn, ale je to tatáž, do které mladý Lister chodíval hrát kulečník, a ta samá, pod jejímž kulečníkovým stolem byl jako mimino nalezen v kartónové krabici. Ve skutečnosti byl podnik téhož jména častým cílem Roba Granta a Douga Naylora. „Chodili jsme tam, když jsme byli na Liverpoolské univerzitě,“ potvrzuje Rob. „Měli tam úžasný kulečníkový stůl,“ vzpomíná Doug - ten jsme mohli zahlédnout v „Bílé díře“.


40. Zkouška kanálem

Toto byla poslední napsaná epizoda VII. série. Nahradila scénář, v němž se musel Kocour pomilovat, nebo zemřít, když se ukázalo, že na jeho netočení už nevyzbydou finance. Pouze s použitím stálých protagonistů a převážně stálých rekvizit se podařilo natočit „Zkoušku kanálem“ daleko levněji.

Úvodní znělka je opět vynechána. Když epizoda překročila stopáž, bylo rozhodnuto, že je znělka postradatelná a jejím vypuštěním se získá alespoň trochu času k odvysílání materiálu, který by jinak musel být vystřižen. Vystřižena byla například scéna, v níž Lister vypráví o zvláštních nočních zvycích svého starého kamaráda „pisklavého“ Gibsona. Craig Charles tvrdil, že to byla jeho nejoblíbenější scéna celé série! K dostání byla až na videu „X-tended“.

Účinkující nebyli nijak nadšeni kvanty studené vody, do jejichž spárů se museli nechat uvrhnout. Taky se ukázalo, že to není zas tak levná legrace, jak se všichni domnívali. Jeden z Krytonových kostýmů Roberta Llewellyna se rozmočil a zničil
.
Fanoušci Craiga Charlese si na televizní páteční večery nemohli stěžovat. Nejen že na BBC 2 běžela VII. série Červeného trpaslíka, ale ITV zároveň vysílala jeho novou talk show Funky Bunker, a Channel 4 uváděl komediální seriál Captain Butler, ve které hraje hlavní roli (a ve které jednou také hostoval Robert Llewellyn jako admirál Nelson). Craig byl nešťastný z téhle skladby programu, protože jeho mnohaměsíční práce tak před publikem prosvištěla během několika málo týdnů a navíc se vzájemně kryla. The Girlie Show ho označila za „Břídila týdne“, protože si neúmyslně na páteční večer vytvořil televizní monopol.


41. Stesk

Pracovní název pro tuto epizodu zněl „Srdcebol“.

Rimmer je během jedné z dalších vzpomínek situovaných na Červeného trpaslíka spatřen v modré uniformě. Přestože jako hologram z tvrdého světla na Trpaslíkovi nikdy nebyl.

Lister a Rimmer se ve snové scéně nechají unášet vášnivým polibkem. Vyvrcholil tak zákulisní vtípek, který se táhnul celé roky. „V V. sérii,“ vysvětluje Rob Grant, „byl Chris polonahý olejován u kůlu a skončil v posteli s Jane Horrocks co by Nirvanou Craneovou.“ Craig byl velmi rozladěný. Stěžoval si, že je poslední žijící člověk, a přesto zůstal na ocet. Následovala řada polibků s rozličnými nechutnými obludami v VI. sérii. Ale až doteď nenastala ta nejobávanější líbací scéna, s níž Rob a Doug hrozili. „Pohrávali jsme si s myšlenkou na epizodu, v níž posádka nalezne kulturu uvězněnou v kyberprostoru. Připojí se, aby si s nimi promluvili, a dva obyvatelé kyberprostoru uprchnou a unesou Listerovo a Rimmerovo tělo. Doug Naylor dovršuje myšlenku: „Chtěli jsme to zorganizovat tak, aby šlo o muže a ženu, dva milence v jejich tělech. Následovala by vášnivá líbací scéna mezi Chrisem a Craigem. Chtěli jsme říct Craigovi: „Hej, chtěl ses líbat, ne?““


42. Žádná legrace

Krytonova devastace Světa pýchy a předsudků dala Robertu Llewellynovi, autoru scénáře, možnost prezentovat své podráždění způsobené přiblblými nepůvodními televizními historickými dramaty.

Přestože tank uvízl v dopravní zácpě a dorazil pozdě, vykonal s ním nakonec kýženou destrukci. Exploze byla tak silná, že spustila několik autoalarmů a lavinu stížností obyvatel přilehlých usedlostí.

Gelfské kostýmy, které odívají Kochanská a Kocour jsou naprosto věrné. Aby nebyly. Jsou to tytéž, jež byly, ovšem pečlivěji aplikovány, užity k vytvoření opravdových Gelfů v „Polymorfovi II - Emocucovi“, ve „Zkoušce kanálem“ a také v této epizodě. Vesmírná loď Kentaur má také svou historii. Oddělení vizuálních efektů vytvořilo pro VI. sérii gelfskou nákladní loď, jen aby se dozvěděli, že scéna, která se na ní měla odehrát, byla z konečného scénáře vypuštěna. Byla oprášena a objevila se zde.

Osamělý replikant byl bohužel poslední rolí hereckého veterána Dona Hendersona. Don byl zkušeným představitelem vesmírných ničemů. Hrál jednoho z Darth Vaderových oblíbenců ve Hvězdných válkách a zlého Gavroka, vůdce Bannermanů, v Doctor Who. Červeného trpaslíka popisoval jako jeden z vrcholů své dlouhé kariéry, jak řekl: „Úžasný scénář, producent, režisér, obsluha, technici, autoři a herci! Zkrátka blaho stát se součástí něčeho takového.“

„Psaní scénáře Červeného trpaslíka byla skutečně děsivá zkušenost,“ přiznává Robert Llewellyn, „hlavně proto, že vždy, když jsem Dougu Naylorovi a Edu Byeovi přednesl ty nejlepší nápady, co jsem za celý týden vymyslel, Doug vždycky řekl: „Jo, legrační, ale je to trochu jako...“ a jmenoval jednu z existujících šestatřiceti epizod. Jeden nápad mi nakonec prošel, ačkoli... „Je velmi těžké, když jste součástí něčeho takového, jako je Červený trpaslík, pokusit se napsat epizodu. Je velmi těžké být objektivní. Psal jsem, psal a přepisoval, pak jsem si to přečetl a uvědomil si, že píšu pro sebe, Craiga, Dannyho a Chloë, a ne pro Krytona, Listera, Kocoura a Kochanskou. Teď, když už to vidím celé natočené, můžu říct: „Tohle jsem napsal,“ nebo: „Tohle je můj kousek,“ ale abych byl čestný, musím říct, že Doug na tom má velký podíl a díky Bohu za to! Byl to záhul. Myslím, že kdybych měl napsat jen o jeden scénář víc, změnil bych se ze vzdělaného, vtipného a opáleného vykladatele etiky a morálky na mozek postrádajícího poloimbecila s vášní pro pizzu a čínské bistro.“


43. Epidém

Toto je druhá epizoda zakončená titulkem „Pokračování příště“. Sága o Listerově ztracené paži se završí hned příští týden. Autoři chtěli udržet fanoušky v nejistotě, zda Lister nepřijde o svou ruku natrvalo, protože Lister důchodce, který se zjevil v „Ozvěnách budoucnosti“ měl skutečně místo pravačky kovovou protézu. Pokusy připevnit Listerovi protézu v následující „Nanarchii“ byly nakonec zbytečné, protože ještě v téže epizodě mu nanoboti vytvoří skutečnou paži z masa a kostí.

Záběr Kosmika přistávajícího na astroglacialitu byl natočen za pomoci modelů, ale nakonec byl nahrazen záběry vytvořenými na počítači.

Není nijak zarážející, že nejživější vzpomínky z natáčení „Epidéma“ si Chloë Annett odnesla ze scény, v níž se snaží uříznout si vlastní paži. „Museli jsme to točit nejméně osmkrát. Někdy zklamal plamen, jindy končetina nechtěla upadnout, nebo jsem se začala hystericky hihňat. Můj kostým už byl tím nekonečným přepalováním tak zuhelnatělý, že musel být přestříkán červenou barvu, z níž valná část skončila na mě.“ Navzdory těmto a mnoha dalším incidentům popisuje svou první sérii pravidelného účinkování v seriálu jako nejveselejší natáčení prozatímní kariéry.


44. Nanarchie

Kryton začíná epizodu rekapitulací stěžejních událostí z „Epidéma“ a stává se první postavou, která se na diváky obrací přímo jako na diváky. Samozřejmě pokud si odmyslíme Hollyho volání o pomoc v úvodu epizod I. a II. série.

Když se Trpaslík konečně objeví v průzorech Kosmika a Kocour ho oblétá, zazní znovu legendární fanfáry Howarda Goodalla, které původně zahajovaly úvodní znělku a naposledy jsme je mohli slyšet v „Queegovi“. (Ve zremasterované verzi, která běžela u nás, uváděly fanfáry i III. sérii, takže naposledy byly k slyšení v epizodě „Poslední den“.)

Ačkoli Kosmiků bylo více než jeden (jak jsme se mohli dozvědět v „Pozpátku“ a v „Inkvizitorovi“), toto je první příležitost vidět dva takové Kosmiky bok po boku. Záběru bylo docíleno tak, že model Kosmika přelétl přes snímek startovací rampy z V. série (můžete si všimnout, že zdánlivě parkující Kosmik na snímku se ve skutečnosti chystá vzlétnout). A tak mají oba Kosmiky označení Kosmik 1.

„VII. série se mi moc líbí,“ říká Norman Lovett, „hlavně závěrečná epizoda, kde se posádka znovu shledá s Hollym. Zbožňuju toho týpka.“ A již poněkud seriózněji se svěřuje: „Bylo to prima, když mě požádali, abych se vrátil. Někde hluboko uvnitř jsem vždycky věděl, že se to musí stát. Dělat znovu Hollyho bylo snadné a měl jsem dojem, jako bych nikdy neodešel. Nemůžu uvěřit, že je to osm let, co jsem ho naposledy hrál. Doufám, že se výrazněji projeví v VIII. sérii a samozřejmě v případném filmu a mezitím se budu jen tak radovat, že jsem se do té role mohl vrátit.“