Červený trpaslík


Červený trpaslík - Epizody - Scénáře - Posádka - Herci - Dabing - Ze zákulisí - Hnidopich - Náboženství - Vesmír - Direktivy - Havárky - Nadávky - Postřehy - Texty - Hudba - Mobil - Kostýmy - Dodatky - Sex - Kuchařka - Filmotéka - Slovník - Kalendář - Obrázky - Film - Quiz - Fantazie - NSFAQ - Vzkazy - Srazy - Download - Merchandising - Kontakty - Diskuse - Facebook
Dnes je 20.09.2017

Menu
I. série
II. série
III. série
IV. série
V. série
VI. série
VII. série
VIII. série

Naše tipy
Přidejte si nás do položky Oblíbené.

Relaxační folie

Informace
Vzkazy
14854
NSFAQ
1354
Quiz
6

Facebook

Sponzoring

Ze zákulisí IV. série


Manchasterská studia BBC North Oxford Road byla právě v rekonstrukci, když nastal čas začít pracovat na IV. sérii Červeného trpaslíka. A tak stále populárnější seriál opustil svůj původní domov a Grant Naylor Productions pro něj hledali nové prostory, které nalezli v Shepperton Studios. Tvůrci nakonec zjistili, že jejich přesun na jih je výhodný, mají to jen kousek do sunburské vodárny, jejíž interiéry mohly ideálně představovat útroby lodi a vůbec se jim tu tak zalíbilo, že už tu zůstali.
Navzdory několika protestům z řad diváků pokračovala IV. řada v rytmu předcházející série a stejně jako za ni i tentokrát obdržel tým Petera Wragga cenu World Television Society za vizuální efekty.


19. Kamila

Když si Válka v zálivu vynutila změnu pořadí epizod IV. série Červeného trpaslíka (viz. "Roztavení"), bylo rozhodnuto, že nejvhodnější bude jako první uvést tento láskou nabitý díl. Bylo to 14. února, v den Sv. Valentýna.

Že je Casablanca oblíbeným Listerovým filmem prozradila už epizoda "Lepší než život", ačkoli tenkrát obdivoval remake s Peterem Beardsleym a Myrou Binglebatovou, který byl jeho nejmilejší verzí. Nyní však odkazuje přímo na originál, s jehož pomocí také učí Krytona lhát.

Láska byla skryta i v zákulisí. Listerovu verzi Kamily hrála Suzanne Rhatigan, skutečná přítelkyně Craiga Charlese, a Krytonovu vysněnou verzi hrála, ne náhodou, "lepší polovička" Roberta Llewellyna, Judy Pascoe. "Bylo to fakt podivné, když poprvé vešla do studia v tom kostýmu," říká Robert. "Zvláštní zkušenost. Díváte se jeden na druhého a říkáte si: "Bože, já nevím, kdo to je!""


20. DNA

Scénář odhalí, že název epizody, ač se na obrazovku nedostal, je vlastně zkratkou, která znamená "Do Not Alter" ("Neměň").

Dvě oddělené narážky naznačí, že Lister a Rimmer pocházejí z 23. století a ne z 21., jak stanovila "Škvíra ve stázi". Zatímco v úvodu epizody "Uroboros" titulek prozradí, že Lister byl nalezen pod kulečníkovým stolem 26. listopadu 2155, tedy ve 22. století. (Tento titulek se v televizní verzi neobjevil. Epizoda je jím obdařena pouze na videu "Red Dwarf X-tended".)

Vindaloo bestie je zlikvidována pomocí Leopard ležáku, který se tu objevuje poprvé. Rob Grant a Doug Naylor už nechtěli, aby byl mok uzavřen v jednotných šedých plechovkách jako v prvních sériích, neboť tento fakt by napovídal, že se snad samotný ležák vyráběl na těžařské lodi. Aby tuto "fámu" ukončili, použili podstatnou část grafického rozpočtu na pivní etikety. Ironií je, že v VII. sérii samy štítky dokonce obsahují logo Jupiterské důlní společnosti.

Kryton se stává člověkem a odívá v podivný mix šatstva, které bylo smýšleno jako směsice módního vkusu ostatních členů posádky. "Byla to zvláštní zkušenost," říká Robert Llewellyn, "neboť jsem tak zvyklý pracovat celý pokrytý Krytonovým kostýmem. Když jsem tam tak bez něj seděl, cítil jsem se opravdu obnažený. V onen týden bylo v publiku zastoupeno mnoho mých příbuzných a já si říkal: "Sakra, oni mě všichni uvidí!" Obvykle bývá Červený trpaslík jedinou show, kterou dělám, před níž nejsem nervózní. Vejdu a celý se schovám za masku. Cítím, že to ve skutečnosti nejsem já. Je to někdo jiný tam venku."


21. Spravedlnost

S narážkou na Blade Runnera, představují Rob Grant a Doug Naylor v Trpaslíkovi prvního replikanta. Tito člověkem vytvoření androidi, kteří se více podobají lidem a jsou mnohem zvrácenější než jejich zotročení mechaničtí příbuzní, pomohli autorům vyřešit problém absence mimozemšťanů, kterou si předsevzali, ve stále více akčně zaměřeném sci-fi seriálu (stejně jako později rozmanité gelfské kmeny - geneticky vytvořené formy života, kterou byla i slizka v epizodě "Kamila".) Kromě VIII. řady se replikanti od této chvíle objevují alespoň jednou v každé sérii.

Epizoda obsahuje několik nesrovnalostí. Počet členů posádky, z jejichž smrti je Rimmer obviněn a následně této viny zproštěn, se zvedl o rovný tisíc. Kryton také při obhajobě zmíní, že Rimmer propadl u astronavigačních nejméně třináctkrát (v české verzi dokonce třicetkrát), přitom v "Ozvěnách budoucnosti" Rimmer sám přiznal, že zkoušku absolvoval desetkrát (když počítá i tu, kdy ho chytla křeč), zatímco v "Čekání na Boha" mluví o jedenácti propadnutích.

Malba umělce Colina Howarda zobrazující jednu ze scén z této epizody určená na titulní stránku Red Dwarf Magazínu tak zapůsobila, že BMS (nyní Network) ho použili jako motiv na trička.


22. Bílá díra

V závěru epizody dojde ke zrušení slepé linie času, takže děj této epizody se nikdy nestal a nikdo z členů posádky si jej nemůže pamatovat. Přesto Lister v "Démonech a andělích" zmiňuje, že hrál kulečník s planetami. Činil tak pravděpodobně vícekrát.

Režisér Ed Bye v době natáčení onemocněl a musel za něho zaskočit producent Paul Jackson. V titulcích je pod režií podepsán pouze Ed.

Ačkoli mu pracovní povinnosti nedovolili stát se permanentním představitelem Krytona, byl David Ross potěšen, když byl osloven, aby v této epizodě převzal roli po Johnu Lenahanovi, který v I. sérii propůjčil svůj hlas mluvícímu toastovači. "Vůbec jsem se nemusel učit text. Prostě jsem přišel a přečetl jsem ho. Bylo to báječné. Bylo hezké cítit se zase jako součást starého týmu, zvláště v takové jednorázové roli mechanického otrapy. Kolik lidí může říct, že ve své kariéře hrálo toastovač?" David už má také několik dalších nápadů pro jeho další účinkování v Červeném trpaslíkovi. "Příště bych mohl třeba hrát poker. Miluju poker."


23. Jiná dimenze

Příběh dvou Rimmerů - jednoho úspěšného a jednoho ztroskotance - podnítil jednoho studenta, aby napsal do kanceláře Granta a Naylora. Poté, co propadl u zkoušky, byl touto epizodou natolik povzbuzen, že se naučil dokonce ještě na obtížnější, kterou úspěšně složil, a zajistil si tak místo na univerzitě. Rob a Doug si jeho dopis pověsili na nástěnku své kanceláře jako připomínku toho, jak hodnotná může jejich práce někdy být.

Rimmerův pokus shodit na Esa síť s uzenáči, měl původně ještě dohru. Když jeho past selhala, šel se podívat, co se pokazilo. Právě když pod ní stál, síť se uvolnila a epizoda končí záběrem jeho vyděšeného obličeje, na který se řítí kilogramy mrtvých ryb. Štáb nakonec nebyl s touto scénou spokojen, a tak byla nahrazena titulky, které nás spravují o Esově pokračující misi. Následuje první ale nikoli poslední alternativní závěrečná znělka - tradiční melodii hrají robíci na Hammondovy varhany.

Poprvé a naposledy máme možnost spatřit celé tělo Hattie Hayridge. Hattie však byla nespokojená s tím, že samotná Holly neměla v této epizodě nikdy přijít do kontaktu s Esem. "Řekla jsem: "Musel by být alespoň nějaký důvod, proč bych s ním v průběhu epizody neflirtovala. Co kdybych třeba omdlela?" Oni souhlasili. Hned jak se Eso objeví na lodi, zalichotí Holly, která okamžitě omdlívá. Souhlasili nejspíš proto, aby mě umlčeli."

"Pamatuji si, že byl velký rozruch kolem toho," říká Rob Grant, "jaké charaktery budou ostatní ztvárňovat v Esově dimenzi. Původně jsme napsali pro Dannyho roli skutečně natvrdlého uklízeče. Líbil se mu. Byl legrační. Jenže odkudsi se objevil protiargument, že bychom černé představitele měli pro změnu také prezentovat v kladných rolích, který mě opravdu naštval. Chci říct, že v Trpaslíkovi jsme dosud měli dva černé charaktery (Kocour a Queeg), ale nikdy jsme je od ostatních nijak neodlišovali a myslím, že právě tak by to mělo být. Nepracovali u nás kvůli své barvě. Opravdu mě rozhořčilo, že si někdo může myslet, že představujeme černé v záporných úlohách."


24. Roztavení

Toto měla být úvodní epizoda IV. řady, ale BBC ji během Války v zálivu odmítla vysílat kvůli jejímu protiválečnému poselství ("Jiná dimenze" se svým "válečným hrdinou" byla také v pořadí odsunuta). Nepřátelství naštěstí ustalo včas a "Roztavení" mohlo být jez jakýchkoli dalších prodlev odvysíláno jako závěrečná epizoda série.

Howard Goodall ještě ani nevychladl po své práci na alternativní závěrečné znělce předcházející "Jiné dimenze" a už nahrál další, tentokrát v elvisovském stylu, zpívanou Claytonem Markem. Všichni ze štábu byli Claytonem unešeni. Rob Grant a Doug Naylor dokonce uvažovali o epizodě, v níž bude "skutečný" Elvis nalezen, jak bloudí kosmem, aby mohli požádat Claytona o další hostování v seriálu. Nikdy k tomu nedošlo, ale Danny John-Jules po něm později chňapnul, aby se objevil na jeho "Tongue-Tied" videu.

Vyskytly se problémy s castingem, když se ukázalo, že původní představitel Gándhího je příliš křehký na to, aby vůbec udělal klik, jak mu předepisoval scénář. Byl poslán domů a byl za něho rychle sehnán náhradník.

"Úplně špatně jsme "Roztavení" odhadli," přiznává Doug Naylor, "nebýt Války v zálivu, odvysílali bychom ho jako první - ale, jak nyní víme, je to jedna z nejméně oblíbených epizod." Robu Grantovi připadá neúspěch této epizody nepochopitelný. "Myslel jsem, že Clayton Mark jako Elvis je úchvatný a že bitva vypadá bezvadně, zvláštně a komicky. Nechápu, co proti "Roztavení" lidé mají. Snad je to způsob, jakým jsme ten příběh vyprávěli." (Pokud však jde o české diváky, patří podle anket našeho webu "Roztavení" naopak mezi nejoblíbenější.)