Ačkoli dlouho nezvěstná těžařská loď Červený trpaslík byla na konci VII. série, nalezena, jen málokdo čekal vzkříšení celé její posádky. To byla novinka, s níž Doug Naylor otevřel VIII. sérii. Návrat našich hrdinů se roztáhl do celých tří epizod, což bylo dalším trpaslíkovským „poprvé“, protože každé předešlé dobrodružství bylo vždy vtěsnáno do třiceti minut.

Zázračné znovuzrození kompletního trpaslíkovského pasažérstva umožnilo Chrisovi Barriemu snadný návrat do seriálu poté, co se nechal slyšet, že ho natáčení čtyř epizod v předcházející sérii bavilo víc, než čekal. Mnoho fanoušků prorokovalo, že se Rimmer vrátí, protože selže ve své úloze posledního Esa, ale Doug záměrně popustil uzdu fantazii, aby tyto předpoklady učinil mylnými. Nový Rimmer, vzkříšený spolu se zbytkem posádky má osobnost a paměť Rimmera před nehodou.

Aby se Lister a jeho kamarádi neztratili na zalidněné lodi, umístil je Doug do vězení. To je do jisté míry nosným tématem celé série. Konverzace mezi Listerem a Rimmerem ve vězeňské cele je znovunavázáním na oblíbené dialogové scény z kajuty v prvních sériích (v první epizodě této řady můžeme dokonce jejich původní kajutu vidět s typickou palandou vidět). V důsledku toho všeho však muselo být upuštěno od původního předpokladu, že je Lister posledním žijícím člověkem. Byla představena skupina nebohých Kanárků posílaných do rizikových akcí, občas i na sebevražedné mise, což k protikladu k vězeňské konverzačce umožňovalo i řadu akčních scén, které se od III. série staly oblíbenou součástí programu.

VIII. série (na obrazovce otitulovaná jako IIII III.) je ve skutečnosti jakousi kompromisní řadou, hybridem sestaveným tak, aby uspokojil vyznavače obou odlišných trpaslíkovských stylů.

Plně obsazená loď umožnila návrat několika známých tváří. Norman Lovett, který se jako Holly vrátil v VII. sérii v „Nanarchii“, se opět zařadil mezi pravidelné protagonisty. Zatímco Paul Bradley a David Gillespie, naposledy viděni v I. sérii, se jen na okamžik mihly jako Listerovi staří opilečtí kamarádi, Chen a Selby, Mac McDonald si také zopakoval svou roli lodního kapitána Hollistera, ve všech epizodách kromě jedné. Jeho postava dostala na obrazovce víc prostoru než kdykoli předtím. Hollisterův charakter byl prohlouben. Stal se lidštějším a defektnějším.

Byly představeny další (napůl pravidelně se objevující) postavy zapadající do vězeňské atmosféry. Nejvýznamnějšími byl šílený trestanec Smrťák, ztvárněný Jakem Woodem. A neméně narušený vězeňský dozorce Ackerman.

Na plac se s VIII. sérií vrátilo také živé publikum, což potěšilo zejména hlavní protagonisty. Jeho absence sice umožňovalo větší flexibilitu natáčení, ale hercům chyběla zpětná vazba a atmosféra, kterou dokázalo vytvořit.

Původní sestava hlavních hrdinů byla využita pro zvýšení publicity série. Byla pořízena speciální fotografie Chrise Barrieho držícího v ruce hlavu Normana Lovetta, ilustrující návrat obou herců do seriálu.

Vzhled série byl opět nový. Počítačové efekty představené v VII. řadě byly zefektivněny a skombinovány se starými dobrými modely. BBC vysílala novou sérii na BBC 2 z největší části ve čtvrtek večer, ale svou důvěru v seriál prokázala zařazením jeho reprízy do nedělního vysílacího schématu.

Osm epizod VIII. série zaokrouhlil počet epizod Červeného trpaslíka na prozatím konečných 52, jak se plánovalo, a vznikl tak paket atraktivní pro americkou televizi. První tři série byly v předstihu digitálně zremasterovány za použití počítačových efektů, byla dodána nová znělka a bylo přetočeno několik scén. (Šlo zejména o záběry Hollyho, který se v I. sérii neobjevoval v detailních záběrech. Ty byly dodány až nyní. Takže Holly v I. sérii v detailu je o deset let starší než ten v záběru na pozadí.)

Vzniklý balíček se pak rozběhl do světa a ve stejné podobě dorazil v roce 1999 také k nám. Navzdory spekulacím, že s dosažením magického čísla 52 bude VIII. série tou závěrečnou, je její konec otevřený. Rimmer je v pasti na opuštěné a rozpadající se lodi. Zbytek našich hrdinů je v zrcadlovém vesmíru. IX. série zatím na obzoru není a celovečerní film se už mnoho let zmítá před první klapkou. Bude-li však kdy natočen, povine po vlastní dějové ose a na VIII. sérii navazovat nebude.

45. Zpátky v Červeném 1

Plánoval se návrat dalšího člena z původního osazenstva posádky. Listerovy kočky a Svaté Matky Frankensteina. Kosmik jí měl ve větrací šachtě, kde se ukrývala, vletět do zadnice. Nakonec se však ukázalo, že pro oddělení počítačových efektů je mnohem snadnější vytvořit krysu.

Od této epizody přestal na počítačových sekvencích Červeného trpaslíka pracovat tým BBC, který v minulosti přinesl seriálu několik prestižních cen. Kvůli reorganizaci v BBC se staly jeho služby příliš nákladnými. Seriál proto uzavřel kontrakt s firmou Special Effects GB Ltd. Nová společnost nezdědila staré modely BBC, ale začala s novými. Vytvořila nového Kosmika jen, aby ho hned následně zničila. Z jeho interiérů byl proto sestaven pouze kokpit. Oddělení počítačových efektů pak dokonalo iluzi jeho destrukce.

Spoluvězeň v Tanku, „zlatíčko“ Nigel, byl ztvárněn v titulcích neuvedeným Johnem Lynchem, někdejším bankéřem, který se snaží dostat do Guinnessovy knihy rekordů díky největšímu počtu obličejových piercingů. V době natáčení jich měl 152.

„Způsob, jakým se Trpaslík natáčel, byl velmi vyčerpávající,“ říká Chris Barrie o své krátké absenci v seriálu, „tak jsem si chtěl na chvilku odpočinout. Nechal jsem se vyšoupnout tak, abych si mohl dát na chvíli pauzu, a až budu mít chuť, mohl se zase vrátit.“ Ale proč tak brzo? „Bylo to z několika důvodů. Lidé říkali, že seriál potřebuje víc rovnováhy. Potřebuje Rimmera. To mě povzbudilo. Také jsem zhlédl nějaké starší díly a nápad věnovat opět více pozornosti dialogovým kajutním scénám, s dobrým scénářem samozřejmě, byl dalším impulsem k návratu. Pro mě osobně jsou nejlepšími epizodami VIII. série „Kassandra“ a „Jenom sympaťáci...“ V té první jsem měl málem sex s Kochanskou, což by určitě nebylo špatné, v té druhé jsem se skoro vyspal s Taliou, která taky nebyla špatná. Tak tohle je moje hodnocení. Ale možná je to trochu nedospělý úhel pohledu.“

46. Zpátky v Červeném 2

Nápis na dveřích ordinace, ve které je vyšetřován Kryton, prozrazuje, že vyšetřující lékař je gynekolog Dr. Nohy Odsebe. Ačkoli v epizodě to nakonec není vidět.

Když je obnoveno Krytonovo tovární nastavení, Robert Llewellyn udělá to, co se rozhodl nedělat, když vzal poprvé svou roli. Napodobí mimiku Davida Rosse, prvního Krytonova představitele z epizody „Kryton“. Doug Naylor také plánoval oslovit Davida, aby Krytona daboval po dobu trvání jeho továrního nastavení, ale z nedostatku času a peněz z toho sešlo.

V sezóně trpasličích návratů nebyl žádný z nich tak očekávaný jako návrat dlouho postrádaných robíků. „Od prvních robíků jsme udělali mnoho vylepšení,“ říká Ed Smith, specialista na vizuální efekty. „Je toho teď mnohem víc, co dovedou. Každý robík je dálkově ovládaný dvěma operátory. Jeden chlapík ovládá jeho hlavu, druhý řídí pohyb podvozku.“ Nový tým vyřešil problémy s jejich pohyblivostí, které vedly k jejich dlouhé seriálové absenci. „Byli jsme na ně tak pyšní, že když režisér Ed Bye na živé prezentační show k VIII. sérii představoval účinkující, představil i robíky. Nechali jsme je přijet na pódium. Mluvil k nim a oni přímo reagovali na to, co říká.

47. Zpátky v Červeném 3

Počítačem vytvořený tancující Modrý skrček se značně liší od původního modelu představujícího Modrého skrčka. Záběry s modelem byly při remasterování prvních tří sérií nahrazeny jeho počítačovou verzí. Díky tomu jsme v „Díky za tu vzpomínku“ mohli vidět opilého a klopýtajícího Modrého skrčka.

Posádka z plastelíny ve scéně ve spořiči obrazovky byla inspirována podobnými animovanými scénkami z videa Dannyho John-Julese „Tongue-Tied“.

Danny John-Jules popisuje svůj tanec s Modrými skrčky jakou „děsnou makačku“. „Byla to spousta práce, protože v každém záběru jste museli mít oči v té správné výšce, do toho jste stepovali, skákali sem a tam a všude bylo jen modré pozadí. Bylo to jako hrát bowling se zavázanýma očima. Tancování je náročné samo o sobě, natož když tancujete v prostředí a s partnery, které nevidíte.“

48. Kassandra

Počínaje touto epizodou byl celý zbytek VIII. série k vidění na rozličných amerických stanicích dřív než v samotné Británii. Stanice KTEH-54 se základnou v San Jose, v Kalifornii, odvysílala dokonce zbylé epizody včetně „Kassandry“ v jediný den, 7. března 1999, a odbyla si tak několik světových premiér.

V řecké mytologii byla Kassandra trójská princezna. Tak krásná, že se do ní zamiloval bůh Apollón a propůjčil jí schopnost předpovídat budoucnost. Protože však jeho lásku neopětovala, následně ji proklel tak, že jejím proroctvím nebude nikdo věřit.

„Byly ze všeho, co jsme měli po ruce,“ prozrazuje Howard Burden, kostýmní návrhář, o uniformách Kanárků, debutujících v této epizodě. „Všichni nosí to samé. Vypadá to jako když Krotitelé duchů potkají Hvězdnou pěchotu. Ale myslím, že jako celek vypadají Kanárci úžasně.

Pak tu máme vězeňské uniformy, v nichž posádka stráví většinu času. Na těch je nejpodstatnější jejich barva. Je zvláštní vidět všechny ty ohavné, zarostlé trestance odpykávat si trest v uniformě barvy lila.“ Ironií je, že Howard byl přizván na palubu, aby změnil vzhled kostýmu pro III. řadu , a nyní, po osmi letech, byl požádán, aby znovu vytvořil uniformy Jupiterské důlní společnosti z prvních dvou sérií. Pohrávali jsme si s myšlenkou udělat je modré (takové, jaké se objevili ve vzpomínce z paralelní dimenze v VII. sérii), ale pak jsme si řekli, že skalní fandové, kteří si pamatují I. sérii, by nám to nesežrali. Novinkou na uniformách byl kovový odznak ve tvaru trpasličího loga, který byl už dlouho předtím přikládán jako reklamní dárek k trpasličím videokazetám. „Je ohromující, kolik lidí po něm začalo prahnout, a bylo skvělé, že nebylo nijak složité ho získat - proto jsme ho také do série zařadili.“ Uniformám také přibyly identifikační karty. „Udělali jsme jich stovky. Skoro pokaždé, když nám v uniformě kdokoli hostoval, kostým se vrátil bez odznaku nebo bez visačky.“

Účinkování Gerladine McEwan ve sci-fi bylo značnou odchylkou od jejího normálního působení na divadelních prknech. „Nejpodivnější na ztvárnění Kassandry bylo, že mě zavřeli do malé kóje a všechno jsem hrála ve statické poloze, zatímco jsem věděla, že spousta technických serepetiček způsobí, že se na monitoru objevím jako hlava bez těla a nakonec umřu, protože exploduju.“

49. Televize Kryton

Část scény, v níž Rimmer žaluje na svého spoluvězně, že ukradl Ackermannovi jeho skleněné oko, byla vystřižena. Rimmer ve skutečnosti nebyl ani z poloviny tak statečný, jak to vypadá. Myslel si, že žaluje na trestance jménem Saddo, zatrpklého, osamělého a nepopulárního suchara. Omylem však nařkl jeho výrazně populárnější dvojče Chummyho. A proto ho nakládačka neminula.

Kryton v transportéru Kanárků říká, že se zase zastavil čas, a odkazuje tak na jisté kanárkovské dobrodružství, které jsme nemohli vidět. Může se zdát, že epizody byly pomíchány, protože hned v příští části je několik Kanárků skutečně zmraženo v čase. Ale je to pouze náhoda.

Podle Douga Naylora byl scénář „Televize Kryton“ přepisován tolikrát, že to snad ani není pravda. „Přepisovali jsme ho asi dvacetkrát. Velká část byla napsána na hotelu v Sheppertonu během víkendů v době natáčení.“ Úplně zmizela jedna z hlavních dějových linek týkající se odvolání. „Původně měla soukromá Televize Kryton kromě dámských sprch přenášet také život Listera a Rimmera, trestanců, kteří jsou v naději. A Kryton, ve snaze o zvýšení sledovanosti na ně chystal různé habaďůry, které měli jejich cíl zkomplikovat a učinit pro diváky atraktivnější. To byl můj nápad. Paul Alexandr napsal první náčrt. Ale pak jsem se do toho zamotal a upustil od toho. Původně byla epizoda mnohem více Kryton-centrická. Někdo však poukázal na to, že seriál stojí především na kontrastu Listera a Rimmera, proto jsme přidali zápletku s kytarou. Zmuchlal jsem skoro všechno kromě nápadu se sprchou a začal znovu.“

Není nijak překvapivé, že Robert Llewellyn označil „Televizi Kryton“ za svou nejoblíbenější epizodu VIII. série. „Je moc legrační a stejná legrace bylo i její natáčení. Opět jsme začali natáčet před živým publikem, ale tentokrát jsme měli pár příběhů táhnoucích se i přes několik epizod, a tak měli přítomní diváci problémy sledovat dějovou linku. Ale „Televizi Kryton“ byla natáčena tradičně a za týden byla hotová. Diváci se orientovali a moc si to užili. Byl jsem moc rád, že jsme tu tuhle sezónu opět měli publikum. To mě na tom baví nejvíc. Scéna, která na obrazovce trvá minutu a půl, trvá na place tři minuty. Tak bouřlivý je tu smích. To je pro nás to největší ocenění.“

50. Pete 1

Epizody „Pete 1“ a „Pete 2“ byly původně zamýšleny jako jediná epizoda pod názvem „Kapitánova kancelář“, ale stejně jako „Zpátky v Červeném“ se rozpliznul do více částí poté, co se ukázalo, že rozpočet nestačí, což byla z nemalé části právě vina dinosaura, podle něhož se nakonec dvojepizoda jmenuje.

Toto byla 50. epizoda Červeného trpaslíka. Radio Times oslavilo jeho výročí a pozvalo komiksového kreslíře Lee Sullivana, aby ztvárnil hlavní protagonisty jako „sitcomové superhrdiny“.

Mac McDonald označil „Peta 1“ za svou nejoblíbenější epizodu série, navzdory dvěma hodinám stráveným v maskérně, jichž bylo zapotřebí k vyvolání dojmu, že kapitán Hollister přišel o vlasy. Podle Maca se během jeho desetileté absence na place příliš nezměnilo. „Možná je teď o trošku větší rozpočet, ale vztahy mezi herci, producentem a režisérem a vůbec všechno je úplně stejné jako předtím. Snad jen atmosféra je ještě uvolněnější a přátelštější, protože už se všichni navzájem mnohem lépe znají.“ O své postavě Hollistera říká: „Je o deset let starší a nabručenější. Můžete ho teď vidět z více úhlů. Dřív byl takový dvojrozměrný. Teď má více textu a přibral tolik, že už ho nepřehlédnete,“ směje se. Chloe Annett odhaluje svou teorii: „Myslím, že Kochanská je do Hollistera bláznivě zamilovaná. Ovšem tak to cítím jen já. Ve scénáři to není. Zatím jsem to nikomu neřekla, ani Macovi.“

51. Pete 2

Nedělní noční repríza této epizody byla odložena na jindy, protože se protáhl tenisový zápas Davisova poháru, v němž britští tenisté nakonec vypadli v prvním kole. Repríza nebyla odvysílána ani do premiéry závěrečné epizody „Jenom sympaťáci...“, ale až následující neděli spolu s její reprízou. Výsledkem tohoto kiksu bylo, že oficiální ratingy pro obě epizody se počítali pouze ze čtvrtečních premiérových vysílání. Kvůli tomu se zdá, že s ratingem přes 4 miliony ztratila série k závěru řadu diváků oproti její první epizodě „Zpátky v Červeném 1“, která se se svými 8 miliony lidí u obrazovek vyšplhala na špičku sledovanosti stanice BBC 2.

Inspirována pravděpodobně americkou verzí Godzilly vyústila tato epizoda ve vylíhnutí malého dinosaurka. Godzilla by se tomu mohla jen zasmát. Tyranosauři se totiž málokdy rodí těhotní, zejména pak samci. Ale kdo je za tohle zodpovědný?

„Natáčeli jsme to asi tři nebo čtyři dny,“ vypráví Ed Smith o snímání elektronického modelu dinosaura. „Pak jsme museli udělat jeho mládě líhnoucí se z vajíčka, které se rozeběhne, aniž by se celé vylíhlo. Tak jsme vzali velmi malou herečku, zavřeli ji do vejce a nasadili jí latexové tlapy a ocas. V jednom záběru bylo ještě potřeba, aby si velká dinosauří hlava kýchla a nahodila smrkancem jednoho chlapíka. Tak jsme vytvořili obrovský vrkoun a naráz jsme ho s ním posmrkali. Poprvé se to nepovedlo, tak jsme to museli opakovat. Za obě posmrkání jsme se mu omluvili.“

52. Jenom sympaťáci...

Pracovní název této epizody byl: „Zrcadlo, zrcadlo“, poté „Zrcadlo/oldacrZ“ a během natáčení se uvažovalo o názvu „I pes má svůj den...“

Rimmer se ptá, jestli má otočit ke zdi fotku kapitánovy ženy, kterou má na nočním stolku. Fotografie ve skutečnosti ukazuje Helen Norman, generální manažerku Grant Naylor Productions. Záběr na ni se však na obrazovce nakonec neobjevil.

Když byl rozpočet série vyčerpán, byl Bill Pearson, specialista na vizuální efekty, požádán, jestli nemá „v šuplíku“ něco, co by mohlo být použito jako Taliin modul. Řekl, že má, ale raději vytvořil na vlastní náklady nový model s tím, že ho třeba ještě někdy využije. Zaplaceno dostal dvěma bednami vína. Jenže model musel být při natáčení zničen. Nakonec to nevadilo, protože i jeho trosky odkoupil jeden fanoušek seriálu za 500 liber.

Původně bylo zamýšleno, že „Jenom sympaťáci...“ vyústí do pompézního finále sezóny, do epizody nazvané „Země“, jejíž scénář byl dokončen. „V zásadě,“ vysvětluje Doug Naylor, „posádka použije jako pohon antihmotu ze zrcadlového vesmíru. Poté havarují na Zemi a obrovskou přílivovou vlnou zahubí veškeré krajně sofistikované a šťastně žijící lidské obyvatelstvo. Takže se vrátí na Zemi a celou ji zničí během jediné půlhodiny. Plánoval jsem to jako závěrečnou epizodu celého seriálu. Nakonec je možná dobře, že jsme to nenatočili, protože někdo mi později řekl, že něco podobného se už stalo v jedné epizodě seriálu Doktor Kdo.“ (Doug má na mysli epizodu „Earthshock“ z roku 1982, a zas tak podobné to není...) A tak byla VIII. série vypuštěna do světa s otevřeným koncem. „Museli jsme ho přetočit, protože byl příliš temný,“ prozrazuje Doug, „nechali jsme tam Rimmera jen tak umírat a to měl být konec.“ Eso Rimmer už se málem objevil, aby uskutečnil záchrannou misi. Chris Barrie už si nasazoval paruku, když přišel Doug na poslední chvíli s jiným nápadem. Nebyl tu však nikdo, kdo by ztvárnil vtělení samotné smrti. A tak režisér a producent (a nepřiměřeně vysoká osoba), Ed Bye, obul sandály a rázně vpadl do děje...