Holly: „Toto je volání o pomoc. Toto je volání o pomoc. Tady těžařská loď Červený trpaslík jupiterské důlní společnosti. Tři milióny let v kosmu, zima, tma, nuda. Poslední vzrušení jsme zažili, když Lister tento, potom udělal takové to, a pak… moment… už vím, hrabal se mi v programu pro slovní zásobu…“

Lister otvírá skříňku, kterou našel v archívu. Na víku skříňky jsou vyražena dvě velká K, takže je nám jasné, proč ho tak zajímá. Kocour se poflakuje kolem, a snaží se mu co nejvíc překážet, pochopitelně s milým úsměvem. Když mu potřetí strčí nos mezi obličej a ruce, Lister se naštve.

Lister „Můžeš toho nechat?“

Kocour „To je hra na Hodného kocourka. Pravidla zní, dělej člověku co největší potíže a nepříjemnosti, ale tak, aby si myslel, že jsi hodný kocourek a neděláš to schválně. Tu jsem se naučil z knihy o správném společenském chování od T. Pratchetta a G. Joliffa.“

Lister „Kocoure, ta knížka měla ukázat, jak jsou kočky arogantní, asociální a sobecký.“

Kocour „No právě, o tom přece mluvím!“

Na nejbližším monitoru se ukáže Holly.

Holly „Davide, už jsem se napojil na obsah skříňky, kterou se pokoušíš otevřít. Je to elektronický diář Kristiny Kochanské.“

Lister se zatváří jako zamilované pako, což přesně taky je.

Holly „Jak se zdá, ten večer, kdy jsi trávil dovolenou na Mirandě, Kristina spolu s ostatními absolventy svého ročníku akademie uspořádala výroční večírek.“

Lister „No a? Stejně tam s ní byl ten mrzkej plejboj Tim.“

Holly „To ano, ale podle toho, co je zaznamenáno na holografickém disku, chtěla tě pozvat, a vážně rozmýšlela, že by Tima nechala plavat a vrátila se k tobě. Jenže ty jsi zatím popíjel někde na Mirandě.“

Lister „No jo. Z Mirandy jsem si přinesl Frankensteina, a za to mě zavřeli do stáze. Takže jsem to zase krásně pohnojil.“ Začíná se rozněžňovat. „Mohli jsme umřít spolu, v radiační bouři, ruku v ruce…“

Do skladu vchází Rimmer. „Nežvaň, Listere. Nemáš ponětí, co je to stát tváří v tvář běsnícímu záření.“

Kocour „Hele, neřekli jste mi, že na lodi jsou myši.“

Rimmer „Pokud hodláte mařit čas urážkami, nesdělím vám to, kvůli čemu jsem za vámi přišel.“

Lister „Nejspíš že jsi mohl mít zlatou medaili za plavání místo bronzový, ale ten tlusťoch s ucpaným nosem, co plaval vedle tebe, byl synovec předsedy komise. Tak když mi to nepovíš, já už se přes to nějak přenesu.“

Rimmer „Ty kosmický střevo, jde o něco úplně jinýho. Oblétáme měsíc s tak velkou hmotností, že se nám zase začal fungovat stroj času.“

Lister „No a co, současnost je nudná a trapná, a minulost, když ještě byla současností, tak nebyla o nic lepší….“ Náhle se mu začne rozsvěcet.

„Mám to!“ Zavýská, vyhodí a chytí beranici, jak má ve zvyku, když se domnívá, že dostal dobrý nápad.

„Poslouchej, Holly, jelikož stroj času funguje, mohl bych se vrátit do minulosti, a jít na ten Kristinin večírek.“

Holly „Že jsem nemlčel.“

Lister „Je to dokonalá souhra okolností! Nemůžu na Trpaslíkovi potkat sám sebe, protože jsem byl na Mirandě. A nikomu nebude připadat divný, že jsem na palubě, prostě budou myslet, že jsem se rozhodl strávit dovolenou na lodi.“

Rimmer „A co tam jako hodláš dělat?“

Lister „Půjdu na Kristinin absolventský večírek a ona se ke mně vrátí. Poradím jí, ať se nechá taky zavřít do stáze, a budeme spolu!“

Rimmer „Možná jsem to přeslechl, ale nějak ses nezmínil o tom, že bys v minulosti navrhnul schovat se do stáze svému nejlepšímu příteli.“

Lister „Selbymu?“

Rimmer „Ne.“

Lister „Petersenovi?“

Rimmer „Samá voda. Zapomeň na to, vidím, že dovolávat se tvého lepšího já je jako snažit se rozesmát Hitlera židovskou anekdotou. Jdeš na večírek, na rande, a nevezmeš mě s sebou?“

Lister „Jednou jsem tě viděl balit v Copocabaně holku, ty pako. Přece nebudu tahat na party někoho, kdo se pokouší holku zaujmout vyprávěním o loutkovým představení, ve kterým jako dítě hrál muchomůrku, a když ho holka neposlouchá, tak upoutává její pozornost tím, že jí začne šťouchat prstem do žeber.“

Rimmer „Jen jsem hledal její erotogenní zóny!“

Kocour se mu snaží překážet, ale nemá to cenu, Rimmer je hologram, takže o něj nezakopne.

Lister radostně „Jdeme na to!“

V místnosti se strojem času pobíhá Kryton a připravuje stroj pro zapnutí.

„Když už jste tady, pane,“ říká Listerovi, „chtěl bych vám sdělit potěšující zprávu. Prostudoval jsem všechny možné právní řády vesmírných sborů, abych našel způsob, jak vás legálně dostat z manželství s Hackhackhack Ach Hachchahchach. Tak předně – jelikož jste svým vlastním otcem, je Hackhackhack Ach Hachhachchach de fakto vaší nevlastní matkou. Tu byste si sice vzít mohl, ale to by se předtím musela rozvést s vaším otcem. To neudělala, protože váš otec jste vy. Je zároveň vaší snachou, a tady platí stejný problém – aby si snacha mohla vzít svého tchána, musela by se rozvést s jeho synem – a to jste zase vy. Dalo by se tedy říct, že si vás HackHackHack ach Hachhachchach vzala, ačkoliv byla vdaná za vašeho otce – nebo syna, a tudíž se dopustila trestného činu. Dovedeno ad absurdum, jste zároveň svým dědečkem i vnukem, a vlastně celou nekonečnou ředou přímých mužských předků i potomků. Vaše žena je tudíž vdána za nekonečný počet mužů, a to by jí neumožnil ani holandský právní řád dvacátého století.“

Odmlčí se, pyšný sám na sebe. Lister, Rimmer a Kocour na něj vyvaleně civí.

„Je to trochu složitější,“ připouští Kryton, “ale kromě toho váš sňatek porušil směrnici 56214 vesmírných sborů.“

Rimmer „Člen posádky se nesmí ženit s nikým, jehož prababička nestačila utéct před nadrženým hrochem?“

Kryton „Člen posádky se může oženit pouze se svolením kapitána, nebo jeho zastupujícího důstojníka.“

Rimmer „Jakožto nejvýše postavená osoba na lodi jsem mu to svolení dal. Na náčelníkovi gelfů bylo vidět, jak moc se těší na vnoučata.“

Lister „To probereme jindy. A vůbec, pokud se ke mně Kristina vrátí, půjde čas jinudy a já se nebudu ženit s žádnou gelfkou.“

Rimmer „Je mojí povinností, abych ti vysvětlil co tě čeká. Absolventský večírek je tou nejtragičtější událostí hned po útoku slona na mateřskou školku. Nejdřív se seznámíš s partou blbů, kterým budeš muset vysvětlit, proč nejhezčí holka z ročníku astronavigační školy chodí s chlápkem, co si k popelařině na půl úvazku bere čištění automatů na bujón. Po prvních doušcích začnou vzpomínat na společně strávené roky, a to se dozvíš věci, při kterých ti ten tvůj mop vstane na hlavě. Pak si k tobě přisedne pako, asi tak o pět let mladší než ty, a řekne ti, že když byl mladší, taky nosíval dredy, ale pak pochopil, že nestojí za to se k něčemu hlásit, a je potřeba být sám sebou. Tvoje holka si mezitím bude něco špitat s kamarádkami, tak abys to neslyšel, a tím spíš tě to dožene k zuřivosti. Čas od času některá řekne nějaké chlapecké jméno, tvoje holka na ní zasyčí pššš, a očima ukáže na tebe, a to tak, aby sis toho určitě všimnul. V tu chvíli pro tebe bude vysvobozením, když po tobě hrábne nejošklivější a nejtupější absolventka ročníku, a bude se tě držet jako klíště, dokud jeden z vás bude moct stát na nohou, což není jisté, protože budeš muset nasávat na žal jako mořská houba, takže už jen koutkem oka spatříš, jak tvoje holka opouští sál s někým úplně jiným.“

Odmlčí se, aby se nadechl. (Dlouhotrvající sitcomový aplaus.)

Kocour „Páni. Tos musel několikrát zažít, že o tom tak poutavě vyprávíš.“

Lister „Všechno?“

Rimmer „Ne. Druhý den ti tvoje holka vynadá, že se neumíš bavit.“

Lister „O holkách se přece nenechám poučovat někým, kdo si ve dvaceti letech dělal přísavkou sám na krku cucfleky, aby to vypadalo, že po něm jedou ženský.“

Rimmer „To není pravda. Jak bys to mohl vědět?!“

Lister „Mluvil jsi ze spaní, když ses opil Petersenovou whisky.“ Holly za Rimmerovými zády na něj nenápadně mrkne. „Tak dost, padám.“

Z lepenkové krabice vytáhne velikou hnědou kožešinu a začne se do ní oblékat. Ukáže se, že se jedná o napodobeninu klokana v nadživotní velikosti. Po proměně v klokana si Lister začne do vaku cpát plechovky ležáku.

Rimmer „Co je zase tohle?“

Lister „Je to maškarní večírek. Odmaskování o půlnoci. Čau, budu zpátky i s Kristinou, než řeknete černá díra.“

Lister vstoupí do stroje času a zmizí.

Rimmer, Kryton a Kocour sedí u stolu v jídelně. Kocour se cpe kuřetem, Rimmer si čte lékařskou monografii o kožních podlitinách a Kryton zašívá Listerovi trenýrky. Jde mu to pomalu, protože si musí dírky pro jehlu nejprve udělat ruční vrtačkou.

Holly „Pánové, problém. Z minulosti se k nám žene vlna diskontinuální nestability.“

Kocour „Cože?“

Holly „Nesouvislost kauzálně resultních spojitostí.“

Kocour „Cože?“

Holly „Minulost a budoucnost se vzájemně ovlivňují. Například když nadcházející víkend prosakuje do pátečního odpoledne. To je snesitelná míra. Teď ale někdo narušil tok času tak, že už za chvíli pocítíme změny na vlastní kůži… vlastní plech… a vlastní záření.“

Sotva to dořekne, Kocour a Kryton se rozplynou v obláčku dýmu, a ze stolu zmizí i Kocourova večeře a Listerovy trenýrky.

Rimmer zůstává a je pořád stejný. „Co se stalo?“ Není jisté, jestli je vyděšený, nebo je rád, že se zbavil těch dvou.

Holly „Lister změnil minulost. Vydrž pár vteřin, než mě doženou uložená data….. Tady je to. Během absolventského večírku na Trpaslíkovi došlo k tragédii.“

Rimmer „Tušil jsem to. Představ si dva Listery ve stejném čase a na téměř stejném místě. Posádce Trpaslíka se muselo stýskat po starém dobrém úniku radiace! Ten chodící, svrasklý, v lihu naložený pár varlat je nebezpečnější než splašený stádo pakoní.“

Holly „Tim a klokan se začali prát, a Kochanská se je od sebe pokusila roztrhnout. Během rvačky klokan nechtěně udeřil Kochanskou do nosu a jí se spustila krev.“

Rimmer předvádí arogantní hýkavý smích. „A tenhle ujetej úchyl mě bude poučovat, jak se chovat na rande!“

Holly „Kochanská odešla na ošetřovnu a to byl malér. Doktor Beevers jí omylem místo protitetanové injekce píchnul dosud nevyzkoušené sérum. Nevěděo se, co udělá, ale jakmile virus, který sérum obsahovalo, získal nositele, začal řádit.“

Rimmer „A výsledek?“

Holly „Proti viru existovala jedna jediná protilátka, kterou bohužel všichni nemají.“

Rimmer „A to?“

Holly „Chromozom Ypsilon.“

Rimmer „Co je to?“

Holly „Když jsi byl malý, nepřipadalo ti zvláštní, že chlapečci čůrají jinak než holčičky?“

Rimmer „Upřímně řečeno, rodiče přede mnou hodně věcí tajili. V patnácti jsem se domníval, že jediný rozdíl mezi hochem a dívkou je ten, že děvčata nosí náušnice. Když si potom můj soused ze školní lavice nechal propíchnout ucho, hrozně mě to zmátlo…“

Holly „Každý člověk má dva páry chromozomů. Ženy mají pouze chromozomy X, kdežto muži mají dvojici chromozómů X a dvoji chromozómů Ypsilon.“

Rimmer „Takže ten virus vyhubil všechny ženy?“

Holly „Ano. A nejen ženy, ale samice všech živočišných druhů vůbec. Proto zmizel Kocour. Den po večírku se totiž na loď vrátilo mladší Listerovo já, a propašovalo tam kočku. Virus ji zahubil, a proto se nemohli narodit její potomci. Ale jestli ti Kocour chybí, mohl bych ti pomoci.“

Rimmer „Jak?“

Holly „V blízké alternativní dimenzi žije jedna jeho verze. Není to kocour, ale člověk. Jeho otcem byl první černošský prezident Spojených států, Michael Jackson, a jeho matkou stážistka z Bílého domu, Diana Dibbleyová.“

Rimmer „A co Kryton?“

Holly „Na Nově 5 neztroskotaly tři důstojnice, nýbrž tři důstojníci mužského pohlaví. Když jsi zachytil jejich volání o pomoc, vůbec ses neobtěžoval odpovědět. Parchante.“

Rimmer „Stejně byli po smrti. A můj život proběhl beze změny?“

Holly „Ano. Zůstal jsi členem posádky a zemřel při úniku radiace. Díky tomu, že řídím tvůj disk, mohu ti uložit do paměti alternativní scénáře reality.“

Na Rimmerově tváři se objeví náznak paniky. „Ale ta věc… no vždyť víš, to s Yvonne McGruderovou…?“

Holly chápavě přikývne. „Ano, Arnolde, tos stihnul. I s tou pizzou.“

Na Rimmerovi je vidět hluboká úleva, ale vzápětí zase nasadí blazeovanou masku. „No… maličkost, ale potěší.“

Holly „Stihnul jsi i tu večeři u kapitána.“

Rimmer předstírá, že neví o čem je řeč. „Jestliže jsem proti viru imunní, a vím, co se stalo, mohl bych použít stroj času, a všechno dát do pořádku.“

Holly „Pokoušel jsem se ti to naznačit.“

Rimmer „Do střehu! Samotné pilíře vesmíru se otřásají v základech, a neohrožený kapitán Rimmer se řítí na pomoc! Zjevně nemám na práci nic lepšího, než věčně po Listerovi uklízet jeho bordel.“ Hodí po Hollym prosebný pohled. „Holly?“

Holly si povzdechne. „Dělám to naposledy. Je to koneckonců maškarní večírek.“ Na Rimmerově hlavě se objeví sluneční brýle, a účes, jaký nosí Eso Rimmer. Rimmer vztyčí palec. „Dobrá, stará páro. Nachystej mi uzenáče, na snídani jsem doma! A tentokrát to není jen planá fráze.“ Potutelný úsměv „Ty uzenáče mi doopravdy připrav!“

Červený trpaslík v minulosti, zakotvený nad Mirandou. Ve společenské místnosti korzují slavící lidé, na pódiu hrají Rolling Stones. Všichni až na Micka Jaggera mají na čele H. (Ten starej hipík nás bude strašit věčně, dejte na mě, pomyslí si Rimmer). Jelikož loď kotví, na krátkou dobu je výjimečně možné udržet v chodu víc hologramů.

Kochanská tančí s Elvisem Presleym. Elvis je ve skutečnosti Kristinin přítel Tim. Lister v klokaní kůži to žárlivě pozoruje, a neochotně tančí s obrýlenou důstojnicí, které akorát spadly z hlavy natáčky. Jeho frustraci umocňuje to, že Kochanská se na večírek dostavila v převleku za Vilmu Flintstoneovou. V boxu u stěny sedí živý Rimmer, převlečený za motýla, a cosi hustí do mladé členky posádky. Když ho slečna ignoruje, začne jí prstem šťouchat do horních žeber.

Stouni dohrají a spustí karaoke. Elvis se vyšvihne na pódium a vysekne Love Me Tender jako od originálu. Všichni kromě klokana tleskají.

„Kdo další?“ vyřvává opilý důstojník, jež na sebe vzal úlohu konferenciéra pro karaoke.

Na pódium vyskočí klokan.

Lister „Tohle je pro tebe, Kristino.“ Spustí „Oooooooommmmm!“

Elvis nevydrží a vrhne se po něm. Na okamžik se mohou návštěvníci večírku kochat pohledem na Elvise Presleyho, zápasícího na život a na smrt s obřím klokanem, což je podívaná, jaká se opravdu nenaskytne každý den.

Kochanská se začne prodírat davem, aby od sebe oba žárlivé rváče odtrhla. Najednou jí ale zastoupí cestu muž v uniformě, s tmavými brýlemi a ležérním účesem, který zakrývá velké H na jeho čele.

Rimmer „Důstojníku….“ Horečnatě se pokouší vymyslet záminku, jak Kochanskou odvést z Listerova dosahu. „Chtěl.. chtěl bych s vámi mít sex!“ vyhrkne náhle, jak mu podvědomí v zoufalé chvíli nabídne tu nejneodbytnější myšlenku. Kochanská se na něj nevěřícně podívá. Ani Esova image nedokáže z A.J.Rimmera vykouzlit člověka, který by si mohl dovolit pronášet takové věty.

Kochanská „Hlaste se na ošetřovně, nebo přestaňte pít, důstojníku. Mimochodem… neviděli jsme se už někde – vím, očekává se, že tuhle stupidní otázku položíte vy mě, ale já to teď myslím doopravdy.“

Rimmer „Ano….“ Opět v mysli improvizuje. „Byl jsem… ano, chodil jsem s jednou vaší spolužačkou. „

Kochanská „Opravdu? A s kterou? Nechte mě hádat. S Ambrou Wittermannovou, že ano?“

Rimmer „Ano, přesně tak,“ snaží se získat čas. „Skvělá kost, to tělo.. a co ta uměla s kouskem mokré vaty a srolovanými novinami.“ Obscénní gesto. „No, ale jak říkám, děvčata přicházejí a odcházejí, a stará dobrá Ambra teď natřásá svých božských dvaapadesát kilo někde jinde. Plakat nebudu, nebyla přece jediná…“ Během řeči se stále víc dostává do tónu protřelého světáka.

Kochanská na něj hledí jako na vraha dětí. „Jak můžete takhle mluvit o té ubohé dívce,“ vyletí na něj, „vám snad připadá veselé, že jí taxík urazil obě nohy a půlku hlavy?“

Rimmer ztuhne a pokouší se myslet, což mu momentálně moc nejde. Najednou ale ulehčeně vydechne, protože vidí, že jeho úkol se zdařil. Zdržel svým zcestným blábolením Kochanskou dost dlouho, aby maníci od vesmírných sborů mohli od sebe odtrhnout Elvise a klokana. Zablekotá tudíž jakousi omluvu a zmizí v davu.

(Karaoke je u konce, ale na pódiu došlo k zádrhelu. Jelikož v podobě budoucího Rimmera přibyl na palubu další hologram, Holly byl nucen vypnout Keithe Richardse. Jeho disk se pak záhadně ztratí. Na konto svých hovadin a pitomostí si Rimmer může připsat další položku. Rolling Stones vydrželi protidrogové léčby, příchod punku, heavy metalu, hip hopu i techna, autohavárie, několik infarktů, třetí světovou válku i exodus lidstva ze Země, ale nepřežili letmé setkání s Arnoldem Jidášem Rimmerem.)

Živý, avšak opilý Rimmer se marně pokouší upoutat pozornost důstojnice. Prst nezabírá, erotogenní zóny jsou zjevně někde jinde. Najednou mu někdo zaklepe na rameno. Živý Rimmer se otočí a spatří muže v uniformě pilota kosmických stíhaček. Na očích mu sedí černé brýle, ležérně povlávající nedbale elegantní účes, a na čele se skví velké H. Díky tomu, že vypadá jako Eso, nepozná živý a opilý Rimmer svůj vlastní hologram a ptá se, co je.

„Arnolde, poslouchej mě,“ šeptá holografický Rimmer (dále jen H-Rimmer). „Musím ti sdělit dvě důležité věci. Ne, tři důležité věci. Za prvé, kdybys někdy ve vaší kajutě spatřil černou kočku, pořádně jí nakopni. Je to Listerova kočka, a až ji kapitán odhalí, bude ho za to chtít potrestat. Ty, Arnolde, se ale zachováš jako frajer, a vezmeš to na sebe.

Za druhé, je životně důležité, aby ses nechal zavřít aspoň na dva roky do stáze. To přesně odpovídá trestu za přechovávání zvířete mimo karanténu. Černé kočky nosí smůlu, ale tahle ti přisese štěstí, pokud se přidržíš mé rady. A za třetí, dávej si proboha pozor, abys nemluvil ze spaní!“

S těmi slovy se H-Rimmer otočí, a jde ke klokanovi, který vysíleně sedí na židli, popíjí pivo s kumpány Petersenem a Selbym, a žárlivě pozoruje Kochanskou, jak něžně ohmatává Elvisovi bouli na čele.

H-Rimmer „Zvedni se, ty vemeno z vola. Právě jsem ti zachránil kejhák. Holly ti to vysvětlí.“

Lister „Eso?“

H-Rimmer „Eso? Eso!!? Protři si oči, nádhero, před tebou stojí A. J .Rimmer, toho času mrtvý, ve vlastní hologramové osobě. Vůbec se mi ta situace nelíbí, musíme vypadnout.“

Lister „Jsi pořád stejnej srab, Rimmere.“

H-Rimmer „Zato převléct se za klokana a porvat se s ožralým Elvisem byla přímo ukázka statečnosti. Až se vrátíš na Zem, Hollywood o tom natočí dvoudílný kasovní trhák s názvem ´Plivnutí do oka Smrti´. V hlavní roli Mel Gibson. Nebo Pierce Brosnan? Ne, k tobě by seděl spíš Danny de Vitto. Režie James Cameron? Francis Coppola? Zdeněk Troška? Pokud nebudeš proti, považoval bych si za čest napsat k tomu scénář. Snad to zvládnu, i když s obtížnými pasážemi mi možná bude muset pomoct Quentin Tarantino.“

Lister čeká, až dozní sitcomový smích, a pokouší se vymyslet trefnou odpověď.

H-Rimmer „Promiň, Listy, řekl jsem něco, co jsem nechtěl.“

Lister užasne. Rimmer se omlouvá!

H-Rimmer „Řekl jsem ´až se vrátíš na Zem´. Chtěl jsem říct ´jestli´. A dost řečí. S Kochanskou jsi to už zase zvoral, a vůbec. Copak se takové chování hodí k ženatému chlápkovi?“

Naštvaný, zklamaný a unavený se konečně Lister zvedne a spolu s Rimmerovým hologramem odcházejí zpátky do budoucnosti. Rimmer se přitom záhadně a spokojeně usmívá.

„A mimochodem, Listy, v budoucnosti na tebe čeká moc milé překvapení.“ Lister netuší, o čem je řeč, ale my už víme, že pokud Rimmerův plán vyjde, v budoucnosti se velké H přemístí z jeho čela na Listerovo. Na H-Rimmerovi je vidět, že se na to těší jako malé dítě na vánoce. On přežije, a najust si nechá Hollym jako ideálního společníka zapnout Listerův hologram. Lister zahyne v radiační bouři a jeho poslední slova patrně budou ´kuře vindaloooooo!!´ A on, Rimmer, mu to bude připomínat, dokud bude naživu, a možná ještě nějaký čas potom.

Živý Rimmer si i přes svou opilost uvědomuje, co mu právě tajemný návštěvník řekl. Proto se zvedne a upaluje do své kajuty, kterou sdílí s mladší Listerovou verzí.

Kromě společenské místnosti je na zbytku lodi umělá noc. Mladší Listerovo já pod pláštíkem tmy pašuje z povrchu měsíce Mirandy černou kočku jménem Frankenstein. Bez potíží mine hlídku a dostane se až do své kajuty. Ta je prázdná, protože jeho spolubydlící, živý Arnold Rimmer je podle očekávání na maškarním večírku. Mladší Lister položí kočku na zem a do misky jí naleje trochu mléka, které vytáhne ze své postele. V tu chvíli se ozve dusot a dveře kajuty se neočekávaně otevřou. Lister zpanikaří, protože nechce, aby kočku odhalili dřív, než nadejde správný čas. Vyskočí a praští se do hlavy o svou palandu. Dovnitř vpadne jeho spolubydlící Rimmer. Frankenstein jen zavřískne, když o ní Rimmer zakopne, spadne na stůl a úderem do hlavy se zabije.

(Zpátky v budoucnosti)

Rimmer sedí u stolu v jídelně. Jeho tváři dominuje nesmírně kyselý, až zhnusený výraz, a velké H na jeho čele. Vedle něj sedí Lister a ani ten se netváří nijak nadšeně. Oba dva si čas od času povzdechnou,a je vidět, že i beze slov si dobře rozumnějí. Kryton pokračuje v zašívání Listerových trenýrek. Jelikož vrtačka se mu zlomila, zkouší to pro změnu pájkou.

Do jídelny napochoduje suverénním krokem Kocour, a v náručí si nese tác s kuřecí pochoutkou. Ani v nejmenším mu nevadí stísněná atmosféra. Položí tác na stůl, posedí se a začne kuře symbolicky lovit.

Kocour (zpívá si) „A teď tě kuře, teď tě sním / a teď, kuřátko, teď tě sním / a já tě kuře, já tě sním / protože kuřátka mám rád…“ Melodie Kocourovy lovecké písně podezřele připomíná ´Jailhouse Rock´ od Elvise Presleyho.

Lister „Mohl bys držet zobák?“

Kocour pokrčí rameny, zmlkne a pustí se do kuřete. Pak si všimne, že na stole leží netknutý talíř s uzenáči.

„Jestli ty uzenáče nebudete, tak bych si je vzal,“ nabídne se.

Rimmer „Drž zobák, ty nevykastrovaná příšero!“

Kocour se urazí. „Tak promiňte, že žiju!“

Rimmer složí hlavu do dlaní a začne zoufale výt.