Siréna bláznivě kvílí a všichni mají nařízeno opustit loď,
protože Holly objevila v okolí hned pět černých děr najednou.
Kocour s Krytonem odlétají v Modrém skrčkovi. Lister s Rimmerem se
za nimi mírně opozdí, protože Rimmer trvá na tom, že sebou vezme
svou truhlu z javánského kafrového dřeva, dřevěné vojáčky, čtyřiadvacet
tisíc a spoustu dalších krámů. Konečně se vypakují a odletí v
Kosmiku. Holly se zatím bude pokoušet prokličkovat s Trpaslíkem mezi
dírami.
Kosmik letí na autopilota, Lister se láduje kari a prohlíží si
Rimmerovy vojáčky - přesnou repliku Napoleonovy armády Armme du Nord.
"Ty seš válkou úplně posedlej. Sbíráš samý vojáčky na
hraní, hraješ si na válku, čteš si všechny ty gumácký časopisy.
A tvý knížky sou o Cézarovi, Pattonovi a různejch gumách."
"Jsou to všechno vojevůdci,"ohrazuje se Rimmer, já
je obdivuji." "To je ironie, protože ty seš v podstatě
rozenej zbabělec."říká Lister a vzpomíná, jak Rimmer
utekl před každou rvačkou. Rimmer má ale dojem, že hospodská
pranice se k vojákům nehodí a vypráví Listerovi o tom, jak v hypnóze
jeho psychoterapeut objevil, že v jednom z minulých životů žil jako
eunuch Alexandra Velikého. Začne s Listerem rozebírat smysl života a
najednou Kosmik prudce narazí do hořícího meteoru.
Kosmik ztroskotá v nějaké arktické pustině a Lister se ho marně
snaží vyhrabat ze sněhu. Rimmer se zatím stejně marně pokouší
dovolat pomoci přes vysílačku. Situace je neradostná a ze zásob zůstala
jen trocha lupínků, sklenička hořčice, tři suchary, shnilý citrón,
dvě lahvičky octa, mastička na dásně, psí jídlo a instatní
nudle. "No, je jasný, co se bude jíst naposled. Nudle přímo
nesnáším."vzdychá malomyslný Lister, který pomalu ztrácí
naději, že je někdo najde. Snaží se odvést své myšlenky jinam než
na jídlo a tak si začnou s Rimmerem vyprávět jak ztratili panictví.
(Rimmer si určitě vymýšlí) Listerovi je pořádná zima a nemá už
čím zatopit. Naštěstí Rimmer má v truhle spoustu knih, které dobře
hoří.
Po pár dnech: Zatímco v ohni hoří Shakespearovy divadelní
hry, Lister znechuceně jí obsah psí konzervy.
Už není žádná kniha, která by se dala spálit a tak Listera
napadne hodit do ohne Rimmerovu truhlu z kafrového dřeva, ale Rimmer
to odmítá, protože ji dostal od otce. Stejně tak nechce spálit ani
své vojáčky, takže do ohně letí veškeré jeho peníze.
Peníze jsou pryč a Lister chce spálit vojáčky, ale Rimmera napadá,
že by mohli zatopit Listerovou kytarou. (koneckonců je to Lister, kdo
potřebuje teplo) "Mojí kytaru ne, Rimmere! Je to celej můj život,
víš? Já jí potřebuju!"brání se Lister, ale Rimmer trvá
na svém. Lister se podvolí, ale chce si na ní naposled zahrát. Začne
zpívat žalostnou písničku na rozloučenou a rozpačitý Rimmer ho
raději nechává o samotě.
Sotva má Rimmera z krku, Lister vyřízne ze zadní stěny truhly
obrys kytary, hodí ho do ohně a vlastní kytaru schová. Rimmer je
zjevně dojat Listerovou obětí a nařídí mu, aby spálil jeho vojáčky.
"Já vím, co ta kytara pro tebe znamenala,"říká mu,"Znamená
pro tebe totéž, co ta truhla pro mě. Nejde tu o lacinou cetku: pro mě
je ta truhla pojítkem s minulostí. Pojítkem s otcem, s nímž jsem se
nikdy nedokázal usmířit…Je to jediná věc, kterou mě kdy obdařil,
kromě četných výčitek."
Listera hryže svědomí a chystá se Rimmerovi přiznat, ale
najednou do havarovaného Kosmika vtrhnou Kocour s Krytonem, kteří je
konečně objevili, když předtím prohledali čtrnáct měsíců a dvě
planety.
Ukázalo se, že černé díry nebyly černé díry, ale pět oblaků
hvězdného prachu na scaneru a protože byly černé, snadno se zaměnily
za černé díry. Lister s Kocourem odcházejí z Kosmiku a Rimmer se
zatím rozplývá nad tím, jaké skryté kvality v Listerovi objevil.
Lister si najednou na něco vzpomene, vrátí se a ze skříňky vytáhne
svou ukrytou kytaru. Jde pryč a záměrně se vyhýbá Rimmerovu
pohledu.
"Otevři truhlu,"říká strnulý Rimmer Krytonovi. Zírá
na vyříznutý otvor uvnitř a pak bezvýrazně promluví ke Krytonovi:
"Krytone, vem pilku na železo a pojď se mnou."
"Co s ní uděláme?"
"Uděláme Listerovi to, co kdysi udělal Alexandr Veliký mě."