Červený trpaslík

Série VII Epizoda 3, „Uroboros“

Prázdná hospoda

Pár rukou zastrkává kartónovou krabici pod kulečníkový stůl nulové gravitace. Na krabici je napsáno fixem UROBOROS.

Osoba odchází. Z krabice vykukují pohybující se dětské nožičky. Vstupuje ZÁKAZNÍK.

ZÁKAZNÍK: (Jde k baru) Tak obsluhuje tady někdo nebo jak?

BARMANKA: (Hlas) Hned jsem u tebe.

Mimino začne řvát. Překvapený ZÁKAZNÍK se skloní ke zdroji zvuku, vyndá zpod kulečníku krabici a donese ji k baru. Zatím přichází BARMANKA.

BARMANKA: Zdravím tě, Franku. Tak copak si dáš?

ZÁKAZNÍK: Koukni na tohle - zrovna jsem to našel pod kulečníkem.

BARMANKA otevře zamřížované okénko a ZÁKAZNÍK jím prostrčí krabici s děckem.

BARMANKA: Je tam dopis?

ZÁKAZNÍK: Ne, nic.

BARMANKA: (Nahlédne dovnitř a je uchvácena roztomilým zjevem mimina) Ó!! A tady na boku mu napsali jméno. (Čte) „NÁŠROBNEBOROS“

ZÁKAZNÍK: Koukni, jak to napsali. Ty museli bejt fakt totálně vypatlaný. Nemohli se ani rozhodnout, jaký jméno.

BARMANKA: Ó, chudáček malej. Kdo ví, co z něj bude. Něco hroznýho, to je jasný.

Ubikace na Kosmiku

LISTER stojí před zrcadlem a věnuje se hygieně. Z ucha mu trčí kusy bavlny pohlcující nadměrný ušní maz. Jeho pravá tvář je pokryta holicí pěnou a LISTER se příslušnou rukou holí. Levou rukou si čistí zuby. Vtom čapne kuchyňské kleště, párkrát s nimi zacvaká, přiloží je k nosní dírce a vytrhne jeden z přerostlých chloupků v nose. Jeho obličej se křivý v útrpných grimasách. V bolestivých mukách se chytne za kořen nosu a skučí.

LISTER: Do kelu s tím! Do kelu s tím!

Najednou kýchne. Cosi mu vyletí z úst a s cinkotem to zmizí mezi tím vším toaletním vybavením.

LISTER: (S prstem v ústech, šišlavě) Sakra! Vyplivnul jsem korunku!

Vstupuje KRYTON s košem čerstvě vypraného prádla.

KRYTON: Říkal jsem si, že Vám vyměním prádlo, než půjdete spát.

LISTER: Stalo se něco hroznýho. Ztratil jsem korunku.

KRYTON: (Vytáhne z koše LISTEROVU čepici) Ne, ta vzácnost je tady. Vyčistil jsem ji jako každý měsíc.

LISTER: (Stále s prstem přes přední zuby) Myslim zubní korunku. Tu, kterou jsi udělal na ošetřovně.

KRYTON: Aha, hm.

LISTER pohlédne na stůl, kam KRYTON odložil koš.

LISTER: Hele, tady je! (Zvedne ji) Potřebuju lepidlo. S tim špičatym pahejlem jsem odpornej.

KRYTON: Hm, ukažte.

LISTER: Ne, ne. Vypadám špičatě, pahejlovitě a odporně.

KRYTON: Ukažte mi to. Vždyť jsem android pro Boha svatého. Mně se jen tak něco nezhnusí.

LISTER: Tak dobře.

Sundá prst ze svých zubů. KRYTON se k němu nakloní a zírá mu rovnou do úst.

KRYTON: Pane Bože! To je hnus!

Začne se hihňat.

LISTER: Jo, jo, hrozná prča. Tak to sprav.

KRYTON: Potrvá dlouho, než připravím zubní lepidlo.

LISTER: Stačí lepidlo na dřevo. Ráno to předěláš.

KRYTON: (Vyndá ho ze skříňky) Na dřevo? A jste si jistý? (Podá ho LISTEROVI) Nerad bych, aby Vám to slepilo rty. Šetřte s ním!

LISTER se obrátí k zrcadlu a lepidlem na dřevo se snaží přilepit svou zubní korunku zpátky na místo.

KRYTON: Abych nezapomněl. V jedné skříňce jsem našel nějaké staré šaty.

Vyndá pár bílých chundelatých zvířátkovských bačkor imitujících prasátka a dámský růžový župan.

LISTER: (Uznale) Dobrý! Župan potřebuju.

KRYTON: Hm, také jsem si říkal. Myslím, že když odpářu ten lem, trochu to povolím a samozřejmě nabarvím, tak by mohl vypadat docela slušně.

Pomůže ho LISTEROVI obléct.

LISTER: Jo, dobrý, Kryťáku.

KRYTON: (Vyndá krejčovský metr) Můžu Vám rovnou vzít míry, pane?

LISTER: (Rozpaží a nechává se přeměřovat) Proč mám sakra chloupky v nose?

KRYTON: Tak to Vám příroda sděluje, že si už máte koupit řidičské rukavice.

LISTER: Nejhorší jsou ty kluci, co to nechaj růst. Jako by jim trčely z nosu štětiny ze záchodový štětky. Jsou jako ty mašiny na čištění bot.

KRYTON: Je zvláštní, že ženy takto postiženy nejsou. Ovšem až na ty, co prodávají v charitativních obchodech.

LISTER: S bolestí to je tak fifty fifty. Ženský maj porodní bolesti a my zase...

Zacvaká kleštěmi.

LISTER: ...tohle.

Utrhne další enormní chlup a zaskučí.

LISTER: Au! Ani nevědí, že žijou! Fakt že ne!

Vezme krabičku se zubní nití a chvíli jí čistí mezizubní prostory. Lepidlo na dřevo však zafungovalo a zubní nit se zasekne mezi zuby a nejde vytáhnout.

LISTER: Co je to se mnou? Ještě si na sebe pověsím krabičku s nitěma!

Vběhne KOCOUR s baseballovým míčkem a rukavicí. Všimne si LISTERA v růžovém županu, s bavlnou v uchu a zubní nití, jež mu visí z úst.

KOCOUR: Teda... pěknej vohoz.

LISTER: (Šišlavě) Chtěl jsi snad něco?

KOCOUR: Ea, no jasně! Něco se mi ukázalo na radaru a je to moc, moc a moc divný.

LISTER: Nemohl by si to trochu specifikovat?

KOCOUR: Co prosim?

KRYTON: Ea, je to spíš rovné, nebo víc zakroucené?

KOCOUR: Takhle bych se nerad vyjadřoval, abych pak nevypadal jako idiot! Pojďte se podívat sami.

Odběhne. LISTER čapne ze stolu chundelaté prasátkovské bačkory a obouvá si je.

LISTER: Rovný nebo zakroucený a on se k tomu nechce vyjadřovat...

Hodí si nit, jež mu trčí z tlamy, za ucho.

LISTER: Jde to s ním z kopce. Fakt že jo.

Vesmír

Na obzoru se vlní nebezpečně se přibližující trhlina.

Kokpit Kosmiku

KOCOUR, KRYTON, LISTER na svých místech.

KRYTON: Je to energetická vlna, která způsobuje zásadní poruchu v časoprostoru.

KOCOUR: Taky způsobuje zásadní poruchu v prostoru mých kalhot!

LISTER: Vypadá to jako trhlina...

KRYTON: Možná jde o časovou díru.

KOCOUR: Zkusim ten pekáč otočit a uletět tomu.

LISTER: Prober se, jo? Tohle letí rychlejc než porno časopis v klášteře.

Vesmír

Trhlina se přibližuje už téměř na dosah. Uvnitř je nějaký modrý prostor.

Kokpit Kosmiku

KRYTON: Chovejme se k tomu jako k příbojové vlně a leťme k oku hurikánu.

LISTER: Kocoure, napal to tam. Oko hurikánu.

Oba stlačí kormidla.

Vesmír

Kosmik letí přímo do centra trhliny. Děsivě to s ním hází.

Kokpit Kosmiku

Všechno tu exploduje. Ostatně jako pořád. Ale loď zdá se vydržela.

LISTER: Z nejhoršího jsme asi venku! Ale ukazuje mi to tu subkosmickoenergetickou poruchu ve strojovně.

Strojovna

Je tu klid. Ale co je zvláštní, je podivný mihotavý modrý tunel. Přichází LISTER, stále ve svém vohozu, KRYTON s psychoscanem a KOCOUR.

KRYTON: Náš indikátor psy teď udává dočasné zhroucení membrány mezi dvěma realitami. Je to jakási hypercesta neprostorem do paralelní dimenze.

LISTER: Tak se tam jdem juknout...

Pomalu se vnoří do tunelu. KRYTON a KOCOUR ho následují.

V tunelu

Trpaslíkovci pomalu kráčejí modrým, třpytícím se tunelem, který se lehce chvěje pod jejich kroky. KOCOUROVA noha najednou propadne skrz podlahu, KRYTON ho chytí za rameno a pomůže mu ven. V díře je jen černé prázdno.

KRYTON: Opatrně. Ta spojnice je stabilní asi jako italský taxikář, který musí jet za farářem ve škodovce.

KOCOUR: Bože. Co je tohle? (Ukazuje do pukliny)

KRYTON: Neprostor, pane. Propast absolutní prázdnoty, kde podle všeho čas neexistuje.

LISTER: Skoro jako Rimmerův varhanní recitál.

Z opačného konce tunelu se z jasného světla vynoří tři postavy z paralelní reality. KRYTON, oděn do zlatého plechu, KOCOUR v slušivém hnědém obleku a LISTER, hezky oblečený a sebejistý.

PARALELNÍ LISTER: Tak co život?

LISTER: (Všimne si, že PARALELNÍ LISTER má na čele H) Ty seš hologram?

PARALELNÍ LISTER: Na tvrdý světlo.

LISTER: Ve vaší dimenzi jsem to schytal?

PARALELNÍ LISTER: Během radiace, co pohřbila Trpaslíka.

LISTER: Proč tě nedali do stáze jako mě? Co se stalo?

PARALELNÍ LISTER: Vzpomínáš si, jak jsi přijel z dovolený na Mimasu?

LISTER: Vzal jsem si volno, abych se sebral po tý Kochanský. Jo, vzpomínám si...

Vesmír

V paralelním vesmíru se v modulu vracejí výletníci z dovolené zpět na Červeného trpaslíka.

Celní zóna Červeného trpaslíka

RIMMER tu čeká na LISTERA s velkou cedulí s nápisem „MAGOR“. LISTER přijíždí s vozíkem se svými věcmi.

LISTER: Tak „magor“, jo?

RIMMER: Kde jsi sakra byl? Už jsem tě nahlásil jako zběha.

LISTER: Vzal jsem si pár dnů volna. Nedostal jsi můj vzkaz?

Dorazí k celníkům a pokládá před ně na stůl obsah vozíku ke kontrole.

RIMMER: Nejdřív musíš dát žádost nadřízenému, když si chceš vzít volno.

LISTER: Hele, dej mi pokoj, ano? Kochanská se se mnou rozešla a já potřebuju bejt sám, jasný?

RIMMER: Kochanská tě nechala?

LISTER: Jo.

RIMMER: Dala ti fakt kopačky?

LISTER: Jo!

RIMMER: Tos mi neřekl! Tos mi měl říct! Jsi z toho zdrchaný?

LISTER: Ale to víš, no.

RIMMER: Jsi, viď, že jo!

LISTER: Dobře, jo! Jsem!

Celní kontrola byla v pořádku dokončena. LISTER vhazuje své zkontrolované haraburdí zpátky do vozíku.

RIMMER: Neříkal jsem, že je mezi vámi společenská propast? Vem si to: navigační důstojník, kadetka, Vesmírný sbor, umí se vyjadřovat, neusne během opery, vyzná se v sýrech. Je na úrovni. A ty? Kdo jsi ty? Nechci být krutý, ale ve srovnání s ní jsi póvl. A to druhořadý.

LISTER: Jo, ale bejval jsem čtvrtořadej póvl a vyšvih` jsem se vo dvě třídy vejš.

LISTER tlačí svůj vozík směrem ke skříňkám. RIMMER ho následuje.

Skříňky na Červeném trpaslíku

LISTER manévruje se svým vozíkem točivou chodbou olemovanou malými kovovými skříňkami na zdech. RIMMER je mu v patách.

RIMMER: Listy! Listy! Kochanská není ženská pro tebe. K tobě by se hodilo jméno „Tiffany“. Žena, co pije Campari se sodou a nosí kalhotky s dírou v rozkroku. Žena, co nosí bambulky na čepici. Ta, která jezdí „k móři“ místo „k moři“. A směje se jako poraněná myš právě vytažená z míchačky.

LISTER zastaví u své skříňky, otevře ji a začne do ní ukládat své věci.

LISTER: To mi řiká ten, co si vrzne jednou za sto let?

RIMMER: Ha ha ha.

LISTER: Ty, co říkaj „ha ha ha“, nemaj smysl pro humor. Nikdy je totiž nenapadne vtipná odpověď.

RIMMER: (Chvilku přemýšlí a pak rezignuje) Ha ha ha.

RIMMER se má k odchodu, ale zpoza rohu se vynoří KOCHANSKÁ. Zdá se, že chce něco říct LISTEROVI. RIMMER se však vrátí a přeruší ji.

RIMMER: Slečno Kochanská. Asi jste nečetla můj návrh na nový pozdrav Vesmírného sboru. (Předvede své rimmerovské trojité zasalutování) Sháním podporu ostatních důstojníků k tomu, aby nahradil ten starý. Nechci na Vás tlačit, ale je to velmi důležité, protože jestli se Vám bude líbit, tak počet důstojníků, kteří stojí za mnou, se zvedne na... jednoho.

KOCHANSKÁ: Rimmere?

RIMMER: Ano?

KOCHANSKÁ: Vyspěte se s někým, to je rozkaz.

RIMMER: Ano, prosím. Provedu.

LISTER: (Vytáhne z kapsy kartičku a podá ji RIMMEROVI) Na, zavolej na tohle číslo a řekni, že je to naléhavý.

RIMMER si ji vezme a naštvaně odejde.

KOCHANSKÁ: (K LISTEROVI) Ahoj.

LISTER: Mmm.

KOCHANSKÁ: Ráda bych se ti omluvila za ten dopis na rozloučenou. To bylo zbabělé.

LISTER: (Dělá, že nerozumí) Co? Jo, tohle! Promiň, zapomněl jsem. Připadá mi to tak dávno.

KOCHANSKÁ: Bylo to před týdnem.

LISTER: Fakt?

KOCHANSKÁ: Hm.

LISTER: To jsem se z toho dostal raz dva.

KOCHANSKÁ: Neblbni, Dave! Vždyť jsme ani nevytáhli paty!

LISTER: Protože jsme nevylezli z postele.

KOCHANSKÁ: Podívej, v životě jde snad o víc než o indická jídla a fantastický milování.

LISTER: No, abych řek` pravdu, tomu moc nevěřím...

KOCHANSKÁ: Chci jen vědět, jestli budeme přáteli...

LISTER: Takže to chceš ještě zkusit?

KOCHANSKÁ: Ne, ne. Já jsem teď zase s Timem.

LISTER: S Timem?? Takovej pózer! Nosí furt bílý hadry a tu přiblblou obrovskou bílou čepici...

KOCHANSKÁ: Dělá kuchaře!

LISTER: Jo. Ale jak v ní pózuje v důstojnickým klubu a hulí ty černý cigára. Normální šašek.

KOCHANSKÁ zaslechne jakýsi zvuk z LISTEROVY bundy. Odhrne ji a uvidí v jeho kapse malé kotě. Vyndá ho.

KOCHANSKÁ: (Nedůvěřivě) Nevíš, co je za pašování kočky na palubu?

LISTER: Co, kočičí soud?

KOCHANSKÁ: To není legrace! Jako důstojník bych tohle měla nahlásit!

LISTER: Tak si posluž, ať mě daj na půl roku do stáze.

KOCHANSKÁ: Copak nevíš, že zvíře, co neprošlo karanténou, nás může i zabít?

LISTER: (Sarkasticky) Bylo mi smutno. Zrovna mě nechala moje holka...

KOCHANSKÁ: Porušil jsi všechno, cos moh`...

Odchází. LISTER se za ní smutně dívá.

Likvidační místnost Červeného trpaslíka

Vstupuje KOCHANSKÁ s kotětem. Otevře prosklená dvířka stroje s nápisem „Dizintegrátor“ a kotě do něho uloží. To se smutně dívá ven a čeká na popravu. KOCHANSKÁ se dívá do jeho očí a zjistí, že na to nemá srdce. Vyndá ho a zadívá se mu do tváře.

KOCHANSKÁ: Hlavně se nenech chytit, nebo to schytám na půl roku.

V tunelu

Jsme opět v přítomnosti, v modrém zářícím tunelu.

LISTER: Takže tebe nedali do stáze a zahynul jsi jako vostatní?

PARALELNÍ LISTER: A Holly ze mě udělal hologram.

LISTER: A co se stalo s Kochanskou?

PARALELNÍ LISTER: Našli kočku a dostala půl roku stáze.

LISTER: To teda znamená...

Přichází KOCHANSKÁ v přiléhám rudém obleku, s bundou přes rameno. LISTER si najednou uvědomí, co má na sobě on. Začne si rychle polykat zubní nit, jež mu čouhá z pusy.

KOCHANSKÁ: Ahoj.

LISTER: (Šišlavě) Vypadáš skvěle!

KOCHANSKÁ: Taky nejsi k zahození... Takže v téhle dimenzi jsi nezahynul? Jsi jen jiná verze Davea...

LISTER: No, já se považuju za definitivní verzi. Časem a evolucí vytvarován k dokonalosti.

Odfoukne překážející kus zubní niti. KOCHANSKÁ se zadívá na jeho chlupaté prasátkovské bačkory.

KOCHANSKÁ: Asi tuším, proč si to myslíš.

PARALELNÍ KRYTON: Pánové a dámo, máme dvě hodiny, než se dimenzionální trhlina zacelí a my ztratíme tuhle spojnici. Navrhuji, abychom ten čas využili na výměnu zásob a informací.

PARALELNÍ LISTER: Třeba váš vodíkovej pohon můžeme přeměnit na tachyonovej.

KOCOUR: A my vám na oplátku otevřem zavařovačky, se kterými jste nepohnuli!

KOCHANSKÁ: Něco byste pro nás udělat mohli.

LISTER: No?

KOCHANSKÁ: Jednou budu chtít mít děti. Je to trochu divná prosba na to, že se vidíme poprvé. Možná by ti nevadilo...

LISTER: Ne.

KOCHANSKÁ: Nakonec jsme spolu, vždyť víš, chodili... Mohl bys...

LISTER: (Nadšeně) Ano?

KOCHANSKÁ: (Vytahuje malou dvoukomorovou zkumavku) ...tohle naplnit? Je to zkumavka na gametovou směs. Já už vevnitř jsem, teď chybí jen tvůj... příspěvek.

LISTEROVA očekávání se rozplynou. Zklamaně převezme zkumavku.

LISTER: (K PARALELNÍMU LISTEROVI a KOCHANSKÉ) Takže vám to teda vyšlo. Blahopřeju.

Velký výbuch najednou naruší tunel. KRYTON rychle mačká knoflíky na psychoscanu.

KRYTON: Gelfové! Nějak se jim podařilo proniknout do neprostoru!

Gelfská loď opravdu krouží v neprostoru kolem spojnice a střílí na trpaslíkovce. Druhou střelou se jim podaří roztrhnout tunel na dvě části, mezi nimiž vzniká asi deset stop dlouhá mezera. Na obou stranách propasti zůstane oddělena každá z paralelních posádek. Jak se tunel kymácí, KOCHANSKÁ propadne trhlinou. Ve snaze zachránit se se chytí řemenu kufříku, který na poslední chvíli zachytí PARALELNÍ LISTER. KOCHANSKÁ visí nad temným neprostorem a PARALELNÍ LISTER se ji snaží vytáhnout.

PARALELNÍ LISTER: Chris! Podej mi ruku!

LISTER: (Ke KOCOUROVI) Drž mě za nohy!

Lehne si na břicho a i on se snaží podat KOCHANSKÉ ruku.

Upevnění řemenu na kufříku začíná přetrhávat.

KOCOUR: To určitě praskne!

LISTER najednou dostane nápad a na hodí KOCHANSKÉ dolů krabičku se zubní nití, jejíž druhý konec má stále mezi zuby. Řemen kufříku opravdu praskne a KOCHANSKÁ visí jen na zubní niti. Ani ta však tíhu nevydrží a rupne. KOCHANSKÁ na poslední chvíli přehmátne a chytne se přímo cancouru zubní niti, jenž visí LISTEROVI z úst. Ten se zapře oběma rukama a s úporným kňučením vytáhne KOCHANSKOU z propasti svými předními zuby. Gelfové vypálí další dvě rány. Tunel je roztrhnut. Oba jeho konce jsou od sebe už příliš daleko. Trpaslíkovci s KOCHANSKOU v náručí spěchají zpět do lodi.

Ošetřovna Kosmiku

KOCHANSKÁ leží v bezvědomí na lůžku. LISTER se nad ní starostlivě sklání. KRYTON ji aplikuje cosi do krku. KOCHANSKÁ se začne probírat a instinktivně obejme LISTERA.

KOCHANSKÁ: Á, ty jsi naživu!

Začne ho líbat.

LISTER: (Vymaní se) Ani nevíš, že jsem...

KOCHANSKÁ: Ššš!

Opět ho začne líbat. Napodruhé už se LISTER nebrání.

KOCHANSKÁ: Co jsi říkal?

LISTER: Ale to nic.

Vrátí se k líbání. KRYTON se otočí a všimne si toho.

KRYTON: Jemine. Pane, řekl bych, že slečna Kochanská si myslí, že Vy jste...

LISTER: Teď ne, Krytone.

KRYTON: Vy mi nerozumíte. Slečna Kochanská si Vás plete s...

LISTER: (Stále v jejím objetí se snaží KRYTONA odehnat) Vím, co dělám, jasný? A teď běž a udělej čaj nebo něco.

KRYTON: Žádám o dovolení promluvit.

LISTER: (S dvěma jazyky ve svých ústech) Zamítá se!

KOCHANSKÁ najednou přeruší líbání, odstrčí LISTERA a začne se rozhlížet.

KOCHANSKÁ: Moment... To není naše ošetřovna...

LISTER: Myslím, že sis mě spletla se svým Listerem...

KRYTON: To se Vám snažím celou dobu vysvětlit!

LISTER: Ó, vážně!?

KRYTON: Kdybyste mě poslouchal, moh` jsem Vám ušetřit tyhle nechutnosti.

KOCHANSKÁ: (Znechucena) Tak takovýhle jsi? Zneužiješ toho, když je žena napůl smyslů zbavená? (Vstane a jde ke dveřím)

LISTER: Já jsem ti to chtěl říct, vážně! Ale vždycky mně říkali, že nemám mluvit s plnou pusou.

KOCHANSKÁ: Počkej, to myslíš, že tady s tebou zůstanu? (Sundá z věšáku na zdi LISTERŮV růžový župan a hodí ho po něm) S královničkou vesmíru?? Ani náhodou! Tu spojnici musíme najít!

Kosmikem náhle otřese velký výbuch.

LISTER: To zrovna teď nepůjde. Útočej na nás!

Všichni vyběhnou ven.

Kokpit Kosmiku

KOCOUR sedí u kormidla. Přibíhají LISTER, KRYTON a KOCHANSKÁ. Usedají na svá místa. KOCHANSKÁ si sedne na uvolněné navigátorské místo.

KOCOUR: Jsou nám v patách!

LISTER: Ale kdo?

KOCOUR: Gelfská válečná loď!

Tiskárna najednou vychrlí fotografii obzvláštně ohavného a chlupatého Gelfa. KRYTON ho vezme a jde ho ukázat LISTEROVI.

KRYTON: Poslali nám sdělení. Podívejte.

LISTER: Ježišmarja! Moje stará!

KOCHANSKÁ: Kdože?

KRYTON: Gelfská žena pana Listera.

KOCOUR: Byli jsme mu na svatbě. Všichni jsme si poplakali.

KOCHANSKÁ: Ty sis tohle vzal?

KOCOUR: On musel.

KOCHANSKÁ: To jako...? (Naznačí těhotné břicho)

LISTER: Byli jsme trochu v průšvihu! Chyběl nám kyslík!

KOCHANSKÁ: Měl bys někdy zajít do pavilonu opic v zoo. Oči by ti přecházely!

KRYTON: Počkejte! Posílají nějakou zprávu...

Nasazuje si sluchátka a začíná překládat vzkaz.

KRYTON: Pane, chtějí, abyste se vrátil k manželce. Podle gelfských zákonů je rozluka možná pouze se zvláštním dovolením chachachachak-chakchakchh-kchachhkachhakchah. Čili nejvyššího soudce kchachachachakchacha-kchachakcha-kchachakchhchacha-kchakcha-kchakchakcha.

KOCHANSKÁ: Tak jo, podívám se na NP a určím vám linii KL.

KOCOUR: Co že to provedete?

KOCHANSKÁ: Kvadrant 382/G57 přesun do kvadrantu 2 na Q32/9. Prostě sledujte mé linie.

KOCOUR: Vaše linie?

KOCHANSKÁ: Jo, moje linie.

KOCOUR: Mám sledovat Vaše linie?

KOCHANSKÁ: Je v tom problém?

KOCOUR: Ale to nejsou křivky Vašeho těla, že?

KOCHANSKÁ: Linie lodi.

KOCOUR: Linie lodi! Děkuju!

Vesmír

Kosmik letí ke zledovatělé planetě. V závěsu má gelfskou válečnou loď. Trpaslíkovci opatrně kličkují mezi ledovci pustého terénu.

Kokpit Kosmiku

KOCHANSKÁ: Dvacet stupňů doprava za dalším pahorkem...

KOCOUR a LISTER opatrně točí kormidla podle instrukcí.

KOCHANSKÁ: Jsou v těsném závěsu. Držte kurs... Pořád ho držte... A ještě...

Kosmik pomalu klesá k ledovému povrchu sledován gelfy.

KOCHANSKÁ: Teď zvednout!

KOCOUR a LISTER prudce přitáhnou kormidla. Kosmik prudce vzlétne, zatímco gelfská loď se to napere čumákem do sněhu a zůstane ležet.

KOCOUR: Fakt chytrý.

LISTER se podívá zběžně na KOCOURA a zavrtí hřbetem ruky v gestu „nic moc“.

Ubikace Kosmiku

LISTER leží na posteli a čte si. Vstupuje KRYTON s košem na prádlo. Jeho prudké pohyby naznačují, že je rozrušený.

KRYTON: Po lodi slečny Kochanské nikde ani stopa. A nám rychle dochází čas. (Vyndává prádlo z koše a začíná ho žehlit)

LISTER: Já vím. Klika, co?

KRYTON: Ne, pane. Já, já myslím, že ne.

LISTER: Tobě se nelíbí?

KRYTON: Já jsem jenom android. Není na mně, abych říkal, že je to panovačná stará fuchtle!

LISTER: Ale líbat umí.

KRYTON: Celou dobu věděla, že jste to Vy, pane. Chtěla si Vás jenom porovnat s tím svým panem Listerem. Nejspíš bude velmi mimořádný. Jeho původní měkké světlo z něj udělalo přehnaně citlivého a pozorného muže.

LISTER: (Vstane a jde ke KRYTONOVI) To jako že si pamatuje výročí a vydrží vzhůru pár vteřin po souloži?

KRYTON: Je to ztělesněný sen každé ženy. Dokonce ho baví nakupovat boty!

LISTER: Ježkovy voči...

KRYTON: Lidský samec, který je ochoten vést zevrubnou debatu... (Prsty naznačí uvozovky) ...o „lidských vztazích“.

LISTER: (Znechuceně) Buéé.

KRYTON: On je opravdu naprosto výjimečný.

LISTER: A co já s tim?

KRYTON: No, Vy byste mi... měl pomoct... dostat... dostat ji zpátky na její loď. (Rozrušený KRYTON se snaží několikrát srovnat přikrývku na posteli, ale pak ji zahodí) Tady nemůže zůstat! Prostě nemůže!

LISTER: (Sedne si k němu) Kryťáčku, co je to s tebou?

KRYTON: (Propukne v pláč vysokým sténavým hláskem) Já prostě vím, že se jí už nezbavíme!

LISTER: To je tak hrozný?

KRYTON: Odloudí Vás ode mě! Já to vím!

LISTER: A proč?

KRYTON: Nesl jsem jí pití, když byla ve sprše... Já ji viděl nahatou!

LISTER: No a?

KRYTON: Má ty ducpartie, které máte tak rád...

LISTER: Krytone, ať se stane cokoliv, ty a já - jsme kamarádi, amigos.

KRYTON: Ale to se změní jestli tady zůstane! Nakonec ji budete mít radši, pane!

LISTER: Nebudu.

KRYTON: Budete!

LISTER: Nebudu!

KRYTON: Budete!

LISTER: Nebudu! Nebudu! Nebudu!

KRYTON: Slibujete?

LISTER: Slibuju.

KRYTON: (Vrátí hlas do normálu) Takže kdyby sem teď přišla a úplně se svlékla a řekla: „Teď mi to udělej, ty nadrženej bejku,“ a já bych Vám řekl: „Nešel byste se mnou radši skládat povlečení, pane?“ Co byste udělal?

LISTER: (Nesvůj) Jaký cejchy myslíš?

KRYTON: Ty pěkné bavlněné se vzorkem.

LISTER: Ty s proužkem nebo se zelenejma kostkama?

KRYTON: S těmi kostkami.

LISTER: Takže buďto se milovat s Kochanskou, nebo s tebou skládat povlečení. A na hromádku bych je dával já?

KRYTON: Samozřejmě.

LISTER: Tak radši skládat.

KRYTON: A i kdyby tady stála nahá a měla všechny ty své ducaté části?

LISTER: Povlečení vede. My dva a pěkný komínky.

KRYTON: Vážně?

LISTER: Na to vem jed.

KRYTON: (Opět propukne vysokým hláskem v zoufalý pláč) Vy lžete!! Jen se mě snažíte uchlácholit! Proč nejste aspoň trochu jako pan Rimmer? Ten byl bezchybný! Ten neměl žádnou tu ducatou část!

LISTER: Hele, Krytone, na nikom mi nezáleží tolik jako na tobě!

KRYTON: Já bych Vás nenechal tak jako ona! Nikdy!

LISTER: A to se taky nezmění.

KRYTON: Nikdy.

LISTER: No nikdy.

KRYTON: Vy lžete!!

LISTER: Já nelžu!! Nelžu!

KRYTON: Ale lžete! Zase skončím úplně sám. Úplně sám, tak jako na Nově 5!

LISTER: Zabil jsi celou posádku! Žádnej div, že jsi zůstal sám! Dobře, byla to nehoda, ale stejně...

KRYTON: No a co předtím na kosmické lodi Augustus?

LISTER: Ti všichni umřeli stářím!

KRYTON: Vidíte!?!

Kokpit Kosmiku

KOCOUR a KOCHANSKÁ sedí na svých místech. Vstupuje KRYTON.

KRYTON: Rád bych vám také pomohl hledat tu spojnici.

KOCHANSKÁ: Mám transdimenzionální stopu, ale tu spojnici ne a ne otevřít. Asi to bude kvůli elektromagnetickým fázovým frekvencím.

KOCOUR: Vy mi to berete přímo z pusy!

KRYTON: Zkusila jste obrátit signál?

KOCHANSKÁ: Musíme přesměrovat energii v generátorech. (Odchází)

KOCOUR: Já to zařídím! Ať to je, co chce.

KRYTON: Je to ten červený knoflík. Tenhle, pane.

KRYTON stiskne onen knoflík a odchází za KOCHANSKOU. KOCOUR ho vypne a pak ho zapne sám. Dojde se s tím ke dveřím pochlubit.

Střední sekce Kosmiku

KRYTON a KOCHANSKÁ sedí u stolu s počítači a hledají spojnici.

KOCOUR: (Ve dveřích do kokpitu) Tak, krasavice, co se týče přesměrování energie v radiátorech. Zařízeno. (Pokyne jí a spokojeně odchází zpátky do kokpitu)

U stolu je napjaté ticho.

KOCHANSKÁ: Ty mě nesnášíš, viď?

KRYTON: Prosím?

KOCHANSKÁ: Je to tak, že jo?

KRYTON: Myslím, že bude efektivnější, když se teď soustředíme na znovuotevření té spojnice.

KOCHANSKÁ: Ale proč mě...

KRYTON: Prosím!

KOCHANSKÁ: Prostě...

KRYTON: Slečno!

KOCHANSKÁ: Já to musím vědět!

KRYTON: Opravdu, slečno?

KOCHANSKÁ: Ano.

KRYTON: Nejste pro něj dost dobrá! Nic víc. Já vím, že možná páchne jako vojenský koš na prádlo, ale nepotřebuje poběhlice, co přeskakují z dimenze do dimenze a obluzují ho těmi ducpartiemi, co jsou špičaté a zbytečné.

KOCHANSKÁ: Ty máš velký problém, víš to?

KRYTON: No, aspoň nechodím tak směšně jako někteří lidé.

Vstane a jde svým typickým klátivým způsobem, při němž trčí kolena do stran, pro něco do skříňky.

KOCHANSKÁ: Ha!! Už ses někdy viděl chodit??

KRYTON: Chodím naprosto normálně! (Bere ze zásuvky psychoscan) A určitě ne takhle. (Začne předvádět osobu ženského pohlaví, jak se nese a přehnaně kývá do stran svými boky)

KOCHANSKÁ: (Naštvaně se zvedne) Co si to...

Je přerušena pípáním s počítačů na stole.

KOCHANSKÁ: (Zírá na obrazovku) Fázová frekvence 2-3-2. Bože, máme to!

KRYTON: Cože? Máte pravdu, máme to!

KOCHANSKÁ: Já odejdu!

KRYTON: Vy odejdete!

Nadšeně si navzájem plácnou dlaněmi. Pak s uvědomí, že se nesnášejí a tiše zasednou ke svým klávesnicím.

Vesmír

V kosmu se opět vlní modrý tunel. Spojnice je nalezena.

Střední sekce Kosmiku

KOCHANSKÁ sedí u stolu, KRYTON přináší tác s pitím a KOCOUR pomáhá balit.

KRYTON: Šampaňské, prosím! Jestli tohle není důvod k oslavě, tak pak už tedy nic!

KOCOUR: Na co chceš připíjet?

KRYTON: (Kyne hlavou ke KOCHANSKÉ a šeptá) Na to že odchází.

KOCHANSKÁ se na něho otočí a on se sladce usměje.

KRYTON: Tak, našla jste konečně svoje druhy. To je úžasné!

KOCHANSKÁ: (Bere si jednu skleničku) Díky, Krytone.

KRYTON: Jdu se podívat po ostatních.

Odchází i s tácem a vesele si poskakuje.

Železný můstek někde v Kosmiku

Stojí tu o zábradlí opřený, zamyšlený LISTER se zkumavkou na gametovou směs. Přichází KOCHANSKÁ.

LISTER: Něco pro tebe. (Podává jí zkumavku) Hodíš to do děložního simulátoru ve vaší laborce a je to.

KOCHANSKÁ: Páni.

LISTER: Naše dítě.

KOCHANSKÁ: Já... no, víš...

LISTER: No jo.

KOCHANSKÁ: Jen co vyroste, tak mu o tobě všechno řeknu.

LISTER: Hlavně mu vysvětli, proč tam nejsem. Nechci, aby dopadnul jako já.

KOCHANSKÁ: To bylo opravdu drsné. Kulečníkový stůl, žádný dopis, vysvětlení...

LISTER: Asi proto jsem se tak dlouho plácal ode zdi ke zdi. Neměl jsem se čeho chytnout. Nevěděl jsem, kdo jsem, ani odkud jsem. Jenom jména, mezi kterejma se nemohli rozhodnout. „Rob“ nebo „Ross“.

KOCHANSKÁ: Dave... postarám se o něj. To přece víš.

LISTER: Jo, já vim.

Chystají se políbit, ale vklíní se mezi ně KRYTON s hadříkem.

KRYTON: Promiňte, pane. Tady to potřebuje trochu utřít. (Brouká si)

Nákladní dok Kosmiku

Přicházejí KOCHANSKÁ, LISTER a KRYTON.

KOCHANSKÁ: Hele, jestli se nám podaří najít to správné nastavení, tak by bylo možné komunikovat transdimenzionálně. (Podá LISTEROVI malý komunikátor podobný mobilnímu telefonu)

LISTER: Tak čau.

KOCHANSKÁ: Ahoj.

Odchází. Míjí se s KOCOUREM, který přichází s velkou bednou. LISTER mu s ní pomůže.

LISTER: Co to je?

KOCOUR: Zásoby z lodi té krásky.

LISTER: Ne, *tohle*!

Ukazuje na symbol, který je na bedně namalovaný.

KRYTON: To je symbol nekonečna, pane. Had, který je zakousnutý do svého ocasu, a tak završuje nikdy nekončící koloběh života.

LISTER: Kde se to tu vzalo?

KRYTON: V té krabici byly baterie, pane. Baterie Uroboros. Jsou věčné.

LISTER: Roboros?

Bere bednu a pozorně se na ni dívá.

KRYTON: Uroboros. Tak se ten symbol jmenuje.

LISTER setře z bedny špínu a odhalí nápis „Baterie Uroboros“.

KOCOUR: Co je s tebou?

LISTER: Uroboros... Takže to nebylo „Rob nebo Ross“, to byl Uroboros!

KOCOUR: Co jako?

LISTER: Ten nápis, co byl na mojí krabici!

KOCOUR: Ty jsi z krabice? To hodně vysvětluje.

LISTER: Vím, kdo byli moji rodiče... Už vím, kdo jsem... Jo, teď to chápu!

KRYTON: Ale my ne!

LISTER: Ta zkumavka, co jí má Kochanská. To zmrazený embryo - to jsem já! A až se to dítě narodí, tak se vrátíme v čase a necháme ho pod tím kulečníkovým stolem. Napsali jsme tam „Uroboros“ jako vysvětlení! Jsem svůj vlastní otec... a Chris, moje bejvalá holka, je moje máma!

KOCOUR: Tohle bys měl poslat do Playboye. Na beton ti to vezmou.

LISTER: Musím jí vzít tu zkumavku!

Rozběhne se za KOCHANSKOU. KOCOUR a KRYTON běží za ním.

V tunelu

PARALELNÍ LISTER, PARALELNÍ KRYTON, PARALELNÍ KOCOUR a KOCHANSKÁ se vracejí do své dimenze. Běží za nimi LISTER.

LISTER: (Volá) Mami, počkej!

Paralelní posádka se otočí.

KOCHANSKÁ: Cože?

LISTER: Potřebuju tu zkumavku! To jsem já!

Paralelní posádka je příliš daleko, aby LISTEROVI rozuměla.

KOCHANSKÁ: Co že to je?

KOCOUR a KRYTON doběhnou LISTERA. Náhle se tunel zachvěje pod starým známým výbuchem.

KRYTON: Gelfové jsou tady!

V neprostoru se opět prohání gelfská válečná loď, jež vystopovala trpaslíkovce a střílí po nich. Tunel se opět roztrhne a KOCHANSKÁ uvízne s našimi trpaslíkovci. Tentokrát už to tak však nehodlá nechat. Sundává si bundu a pásek.

LISTER: Co to děláš?

KOCHANSKÁ: Chystám se skočit.

Rozbíhá se k okraji trhliny.

KOCOUR: To nedokážeš!

LISTER: Chris, ne!!

KOCHANSKÁ se rozběhne a skočí. Cíp druhého tunelu ji však o centimetry unikne a ona padá do neprostoru.

PARALELNÍ KRYTON a PARALELNÍ KOCOUR musí držet za paže nepříčetného PARALELNÍHO LISTERA, jenž by se za KOCHANSKOU snad vrhl.

PARALELNÍ LISTER: Christine!

KRYTON: Ztratili jsme ji.

LISTER: Ne. Ne!

PARALELNÍ LISTER: Christine!

LISTERŮV komunikátor náhle zapípá. LISTER to zvedne.

LISTER: Haló?

KOCHANSKÁ pomalu padá do bezedného neprostoru a drží v ruce komunikátor.

KOCHANSKÁ: (Ze sluchátka) Ahoj, to jsem já.

LISTER: Ahoj.

KOCHANSKÁ: Rozhodla jsem se, že zůstanu. Mám jedinou podmínku.

LISTER: Jakou?

KOCHANSKÁ: Zachraň mi život, jo?

Nákladní dok Kosmiku

LISTER, KOCOUR a KRYTON rychle vpadnou dovnitř a snaží se najít něco, co by pomohlo.

LISTER: Nákladovej prostor, hledáme!

LISTER vytahuje z krabice nějakou zbraň.

LISTER: Co je to?

KRYTON: Horolezecká výbava z lodi slečny Kochanské.

LISTER: Kuše?

KRYTON: Říkal jsem si, že by se hodila na Vaši ženu.

KOCHANSKÁ: (Ze sluchátka) Máš tak dvacet sekund, než úplně zmizím z dosahu!

KOCOUR: (Drží v ruce několik provazů) Lano?

LISTER: (Čapne lano a kuši) Jo! Jo! To je vono!

Rychle vyběhne.

V tunelu

LISTER za běhu vyrábí na laně smyčku.

KOCHANSKÁ: (Ze sluchátka) Už z toho tady začínám šílet.

LISTER, KRYTON a KOCOUR doběhnou k okraji trhliny. LISTER přidělá smyčku k šípu, otře si pot z čela a rozvážně zamíří do propasti. Pak stiskne spoušť. Šíp letí a pomalu odmotává provaz. Pak se zabodne přímo do stehna KOCHANSKÉ a projde jím skrz. KOCHANSKÁ zasténá. Chytne se lana.

KOCHANSKÁ: Mizero!

LISTER, KRYTON a KOCOUR pomalu přitahují KOCHANSKOU nahoru. KRYTON zvedne LISTERŮV pípající komunikátor a přiloží si ho k uchu.

KRYTON: Nějaký sprostý telefonát. Myslím, že je pro Vás.

Přiloží ho k LISTEROVĚ hlavě. Ten se jen výmluvně zašklebí.

Ošetřovna Kosmiku

KOCHANSKÁ leží opět na lůžku. Přichází KRYTON.

KRYTON: Přinesl jsem Vám pití, ale nemyslete si, že jsem z Vás nějak naměkko.

KOCHANSKÁ: Radši vstanu a najdu způsob, jak otevřít tu spojnici.

KRYTON: Bohužel je pozdě. Trhlina se zacelila. Už se Vás nezbavíme!

KOCHANSKÁ: Stejně se o to pokusím.

Vstane a dokulhá ke dveřím. Její plášť se odrhnul, když ležela, takže jsou vidět její kraťásky.

KRYTON: Slečno?

KOCHANSKÁ: Ano, Krytone?

KRYTON: (Otočí se a poťouchle se usmívá) Vítejte na palubě.

KOCHANSKÁ: Mockrát děkuju.

Prázdná hospoda

V hospodě 22. století se v záblesku červeného světla objeví LISTER s krabicí, v níž je dítě zabalené do přikrývek. Na krabici je napsáno černým fixem „Uroboros“.

LISTER: (Mluví k osmnáctiměsíčnímu dítěti) Budeš mít pocit, že tě někdo pohodil, ale tak to není, hochu. Ty jsi jenom vytvořil paradox, aby si uzavřel kruh. Když teď cestujeme časem, lidstvo nemůže nikdy vyhynout. My tady... budeme kroužit navěky.

Sáhne do krabice a pohladí dítko na bradě.

LISTER: Zatím, chlapče.

Zasune krabici pod kulečník a odchází.

KONEC.

Hráli:

Lister Craig Charles Martin Sobotka

Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka

Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek

Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich

Kochanská Chloë Annett Monika Žáková

Frank Gary Bleasdale Svatopluk Schuller

Barmanka Juliet Griffiths Zuzana Skalická

Celník Adrienne Posta -

Mimino Lister Alexander John-Jules -

Námět: Rob Grant & Doug Naylor

Scénář: Doug Naylor

Koordinátor komparsu: Tracey Eddon

Casting: Linda Glover

Hudba: Howard Goodall

Produkce: Mike Amos

Manažer: Cliff Pinnock

Produkční koordinátor: Esther Rodewald

Asistent produkce: Tessa Glover

Druhý asistent režie: Rebecca Hewitt

Hlavní elektrikář: John Barker

Rekvizity: Tim Youngman

Skript: Paul Alexander

Kamera: Jim Alloway

Zvuk: Nigel Davis

Jem Whippey

Střih: Graham Hutchings

Asistentka produkce: Christine Moses

První asistent režie: Paul Hastings

Umělecká režie: Ian Reade-Hill

Dodání videoefektů: Chris Veale

Videoefekty: Dave Jervis

Paul Cavanagh

Vizuální efekty: Peter Wragg

Mike Tucker

Masky: Andrea Finch

Sarah Berry

Kostýmy: Howard Burden

Gill Shaw

Produkční design: Mel Bibby

Generální manažer: Helen Norman

Zkoumání linie: Jo Bennett

Hlavní kamera: Peter Morgan

Obchodní produkce: Doug Naylor

Produkce & režie: Ed Bye

Překlad: Pavel Kuchař

Dialogy: Eva Štorková

Dramaturgie: Jarmila Hampacherová

Hudební režie: Josef Hoffman

Zvuk: Zdeněk Hrubý

Střihová spolupráce: Jiří Šesták

Asistentka režie: Jana Eliášová

Výroba: Ivana Kupková

Režie: Michal Vostřez

Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.

Vyrobila Grant & Naylor Production pro BBC North

Autor přepisu: Jiří Charvát (Rimmer)

E-mail: charvat.jirka@gmail.com