Červený trpaslík
Série VII Epizoda 2, „Nachystejte květináče“
Úvodní scéna. Staré německé letadlo
z II. světové války letí vzduchem.
Uvnitř v kokpitu. Podle uniforem
přítomných členů posádky a pasažérů, to vypadá, že letadlo patří nacistické
armádě. Kromě PILOTA jsou zde ještě německý KAPITÁN a GESTAPÁK. KAPITÁN hladí
velkého aligátora s obojkem na krku.
KAPITÁN: Kde je ta holka?
GESTAPÁK: Za pět minut bude stát před
popravčí četou, Herr kapitán.
KAPITÁN: Výborně. A její někdejší
ochránce?
GESTAPÁK: Hnije v nákladovém prostoru.
KAPITÁN: Vynikající.
Ještě ani nedomluvili, když se odhrne
závěs, oddělující kokpit a vejde muž, vypadající jako RIMMER. Má na sobě
stříbřitou leteckou soupravu, pod ní světlý rolák a švihácký, foukaný účes.
GESTAPÁK na něj namíří svou pistoli a KAPITÁN se zatváří překvapeně. Muž si
lhostejně zapálí cigaretu a vyfoukne kouř.
KAPITÁN: Ahhh, Eso Rimmer - mohl bych se
zeptat, jak jste se zbavil pout?
Uštědří svému důstojníkovi - GESTAPÁKOVI
mrazivý pohled.
ESO: (Lhostejně) Stačilo jen vykloubit si
obě ramena, hodit je za uši a vyklouznout z provazů. Budu sice potřebovat
chirurga, aby je dal zas zpátky, ale žádnej strach: to mi nezabrání, abych
zachránil princeznu Bonjellu.
KAPITÁN: Jste šílený, Rimmere. Nemáte ani
zbraň.
ESO: Čekáte, že se vzdám?
KAPITÁN: Kdepak, Rimmere, já čekám, že
zahynete!
KAPITÁNŮV aligátor si vybral tuto chvíli,
aby doprovodil slova svého pána hlubokým zařváním.
KAPITÁN: (Ke GESTAPÁKOVI) Vezměte ho
zpátky. Během deseti minut mu vysvětlíte
naše plány a pak ho... vyhodíte z letadla.
GESTAPÁK: (Mávne pistolí) Jdeme!
ESO se vymrští, sebere GESTAPÁKOVI pistoli
a pak ho zneškodní pravým hákem. PILOT se k němu otočí ze svého sedadla, také
ozbrojený, ale je zasažen kulkou než může sám zamířit. Zkolabuje a letadlo se
stane neovladatelným. KAPITÁN najednou hodí aligátora na ESA, který spadne zpět
do zadní části letadla. Zatímco zápasí s plazem, ztratí pistoli a ta vypadne
otevřenými dveřmi z letadla. Letadlo, které se vymklo kontrole, kolísavě letí.
Uvnitř v kokpitu KAPITÁN zapálí šňůru, která vede k dynamitové náloži.
ESO stále bojuje s aligátorem. Z kokpitu
přichází kapitán, navlečený v padáku.
KAPITÁN: Á, pane Rimmere - rád bych si s
Vámi poklábosil, ale už musím letět...
Ukáže na zápalnou šňůru, která se syčivě
nebezpečně zkracuje.
KAPITÁN: Buďte tak hodný a nakrmte
Snappyho. Nashle.
Odhodí dynamit z ESOVA dosahu a vyskočí z
letadla. Šťasten padá dolů, pryč od ESA, své Nemesis.
ESO: Dal bych život za pistoli.
Aligátor vyrazí z otevřené tlamy hluboké
zavrčení přímo do jeho tváře.
ESO: Nebo za kýbl ústní vody.
S vědomím blížícího se výbuchu si ESO,
stále bojující s aligátorem, začne vytahovat dlouhé lano a připravuje se na pád
z letadla.
Kamera sleduje KAPITÁNA v úniku z letadla,
než se znovu vrátí k ESOVI, který připevňuje lano k aligátorovu obojku.
Zpátky ke kapitánovi: Za jeho zády letadlo
vyletí do povětří, roztrhané dynamitem.
KAPITÁN: (Směje se) Ah, sbohem Eso Rimmere!
Byl jste důstojným protihráčem!
Vrhne pohled přes rameno a zůstane
nevěřícně civět. Střih na ESA, který stojí na aligátorovi jako na surfu, jednou
rukou drží lano a řídí ho. KAPITÁN na něj vypálí bez účinku několik výstřelů.
ESO nasměruje aligátora tak, aby sevřel do tlamy KAPITÁNOVU hlavu. Potom
natáhne ruku, vytrhne KAPITÁNOVI zbraň z ochablých prstů a odepne mu popruhy od
padáku. Zatímco se KAPITÁN se svým aligátorem řítí pryč z dohledu, ESO si
navlékne volný postroj a zapne přezky.
ESO: (Volá dolů) Naper si nácka, kamaráde!
Zatáhne triumfálně za lanko a padák se nad
ním roztáhne. Snáší se zvolna k zemi.
Někde venku na základně, stojí v řadě
připravená, popravčí četa. Nedaleko od nich je k dřevěnému kůlu řetězy
připoutána žena v červených šatech. DŮSTOJNÍK, stojící napravo od řady střelců,
se chystá dát jim rozkaz k palbě.Ve chvíli, kdy to udělá, je přerušen ESEM,
padajícím z nebe. ESO vytáhne svou získanou pistoli, odstřelí důstojníka a
vyřídí polovinu popravčí čety. Během toho je sám zasažen do prsou.
ESO: (Rozladěně) Tohle je můj nejlepší
oblek!
Rychle zlikviduje zbývající členy čety,
odepne si padák, seskočí a probourá se dřevěnou střechou zásobovacího skladu.
Vojáci se soustředí přede dveřmi a na rozkaz do nich začnou zuřivě pálit. Když
je jiný přeživší DŮSTOJNÍK konečně zastaví, jsou dveře prostřílené jako cedník.
Chvíli čekají a DŮSTOJNÍK se samolibě usmívá. Najednou se dveře prudce vylomí a
z nich vyjede nezraněný ESO na motorce. Vojáci uskakují z cesty a ESO se rychle
blíží k připoutané ženě. V jízdě vytáhne
pistoli a namíří na ní. V předtuše jisté
smrti, žena odvrátí hlavu. ESO vypálí dvě přesně mířené střely, které roztrhnou
princezniny řetězy a ty sklouznou na zem. ESO prudce zabrzdí vedle princezny.
ESO: Princezna Bonjella? Eso Rimmer. Na
vysvětlování bude čas později, zrovna tak jako na sex.
PRINCEZNA: (Uchvácená) To je frajer!
PRINCEZNA si nasedne za ESA, který uhání
pryč a zároveň kolem sebe střílí po nepřátelích. Za chvíli mu pistole cvakne
naprázdno a tak jí odhodí.
ESO: Držte se, princezno!
PRINCEZNA: Prosím tě, Eso, říkej mi Beryl!
Motorka se rychle blíží k pevné, cihlové
zdi. ESO stiskne červený knoflík, z výfuku vyšlehne oheň a stroj se hladce
vznese vysoko přes zeď. ESŮV nepřipravený pronásledovatel probourá se svou
motorkou zeď a vzápětí následuje exploze.
ESO: Má po Eintopfu, nácek!
ESŮV motocykl se zvedá do neuvěřitelné
výšky. Na základně přiběhnou ke zničené zdi dva němečtí vojáci a zírají nahoru
na rychle unikajícího hrdinu.
PRVNÍ NĚMECKÝ VOJÁK: Er ist davongekommen!
Ich kann gar nicht glauben, dass er davongekommmen ist!
[Titulek: Ten chlap nám upláchnul!
Nechápu, jak tohle někdo mohl dokázat!]
DRUHÝ NĚMECKÝ VOJÁK: Das war Eso Rimr! Wir
haben Glück, dass wir noch am Leben sind! [Titulek: To byl Eso Rimr! Máme
štěstí, že jsme vůbec zůstali naživu!]
Najednou z nebe tvrdě přistane zapomenutý
aligátor a srazí oba VOJÁKY, kteří pod ním stáli. Přiběhne k nim TŘETÍ VOJÁK a
ohromeně zvedne oči k nebi. Na modré obloze řídí ESO zázračně svůj motocykl a
píše bílým kouřem z výfuku zprávu:
„Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem
zpátky.“
TŘETÍ NĚMECKÝ VOJÁK: Was fuer ein Kerl!
[Titulek: To je frajer!]
Kosmik oblétá prstencovou planetu.
KRYTON a LISTER procházejí tmavým, kovovým
koridorem v Kosmiku.
KRYTON: Pane, nemůžu uvěřit, že to chcete
provést.
LISTER: Jsem chlap, Krytone. A mám mužský
potřeby a touhy.
Projde dveřmi.
KRYTON stiskne pár kontrolek na panelu u
dveří, pak vstoupí a dveře se zavřou. Je na nich nápis „Simulátory umělé
reality“.
KRYTON a LISTER se ocitnou v tmavé,
čtvercové místnosti s počítačovým panelem na zdi a velkým
automatem uprostřed. KRYTON a LISTER si
sednou k přístroji a LISTER si začne zouvat boty.
KRYTON: Co takhle ledovou sprchu, pane?
LISTER: Letošní příděl vody na ledový
sprchy jsem spotřeboval, Krytone. Dneska ráno jsem se díval do lodních záznamů.
Hele, jestli to půjde takhle dál, moje libido vyvolá sucho.
Sklopí se zabzučením svou simulátorovou
masku.
KRYTON: Podle Vás je tohle řešení?
KRYTON a LISTER jsou dopředu přes
rozlehlý, travnatý terén, v pozadí se stromy a keři. Slunce jasně svítí. LISTER
je oblečen ve starodávné drátěné košili a černé suknici jako rytíř, zatímco
KRYTON má šaty pážete. Nese malou, červenou knihu.
LISTER: Já vim, ale máš snad jinej nápad?
KRYTON: Jít do simulátoru s knihou švindlů
a svádět královnu z Kamelotu? Nemám slov. To je zvrácená představa rytířskosti.
LISTER: Seš můj věrnej služebník, nebo ne?
KRYTON: Je mi hanba, že Vás doprovázím!
Takhle trapně jsem se cítil jen tehdy, když mi omylem spadla tříselní skříňka
panu Rimmerovi do polévky.
Na území Kamelotu stojí pavilónek, ve
kterém sedí KRÁL s KRÁLOVNOU z Kamelotu. V popředí jsou venkované, vojáci a
koně. Trubka troubí fanfáru. Přicházejí LISTER a KRYTON.
KRÁL: (Obrací se k zástupu) Najde-li se v
našem království muž, jenž si troufne vyzvat na souboj nejlepšího rytíře.
(Králův RYTÍŘ vystupuje z davu)
Nadšené výkřiky se ozývají z davu a RYTÍŘ
kyne vděčně rukou.
LISTER: (Předstoupí) Já, Výsosti!
KRÁL: A kdo Vy jste?
LISTER: Lister z Magorie.
KRÁL: Rytíři, přijímáte tuto výzvu od...
„Listera z Magorie“?
RYTÍŘ: Ano, Výsosti.
KRÁL: A jakou odměnu budeš žádat, pokud
vyhraješ?
RYTÍŘ: Nežádám ničeho. Sloužit králi je mi
odměnou.
Nadšené výkřiky z davu a RYTÍŘ zvedne
mírně ruku.
KRÁL: A Vy... „Listere z Magorie“, co
budete žádat Vy, pokud porazíte mého nejlepšího rytíře?
LISTER: Já budu žádat noc a den v lůžku
tvé drahé paní.
Výkřiky znechucení z řad diváků.
KRÁL: „Noc a den v lůžku mé drahé paní“?!
KRÁLOVNA: (Povstane a promluví s výrazným
francouzským akcentem) Tu výzvu phřijímáme.
KRÁL: Vážně?
KRÁLOVNA: Oui.
KRÁL vstane a nakloní se ke královně.
KRÁL: (Tlumeně) Paní má, o tom bychom si
měli promluvit.
KRÁLOVNA: Nevěhříš svému nejlepšímu
hrytíhři, že shrazí hlavu tomu dhrzému psovi?
KRÁL: To ano! Tak trochu.
KRÁLOVNA: Pak tedy phřijímáme.
KRÁL: (Stále vypadá nejistě) Rytíři, chci
mužství toho lumpa na stříbrném podnosu...
LISTER: (Znepokojeně) Hele, v klidu, jo?
KRÁL: ...a pak ho rozpárej a vnitřnosti
předhoď havranům!
Mohutné nadšení davu.
LISTER: Ty jsou horší než fanoušci Leedsu!
KRYTON, LISTER a králův RYTÍŘ odejdou ke
svým koním. LISTER se vyšvihne do sedla a znovu zazní fanfára.
KRÁLOVNA: Až můj khrajkový kapesník
dothřepetá na zem, souboj může začít!
LISTER: To tvoje "rrr" je k
pomilování. Rrrrrarr!
KRYTON: Být Vámi, pane Galahade,
soustředil bych se na opakování Vašich švindlů.
Podá mu přilbu. Hluk z davu se mísí s
dramatickou hudbou. Vzrušení dosáhne vrcholu, když KRÁLOVNA upustí kapesníček.
Oba bojovníci sklopí svá hledí, pozvednou kopí a vyrazí do útoku.
LISTER: Švindl číslo jedna: heslo „osel“.
Ha!
Ve chvíli, kdy zaútočí, změní se RYTÍŘŮV
kůň v malého Shetlandského poníka. LISTER se směje, zvedne hledí, tasí meč a
srazí RYTÍŘOVI hlavu. Ta proletí vzduchem a přistane KRÁLOVI v klíně. KRÁL
nevěřícně zírá na vracejícího se LISTERA.
LISTER přestupuje před KRÁLE s KRÁLOVNOU a
sundává si přilbu.
LISTER: Jdu si pro svou odměnu, králi.
Dav se bouří, když záhadně se usmívající
KRÁLOVNA vstane, vyjde ze stanu a připojí se k LISTEROVI. KRYTON zahanbeně
skrývá tvář a výkřiky a jekot sílí, jak se LISTER s KRÁLOVNOU blíží k malému
stanu.
KRÁL: (Volá na ně) Křesťanský svět nezná
většího zloducha! A přísahám, že tvůj úmysl svést mou paní nevyjde!
Vytáhne bytelný klíč.
Dav je nadšen.
LISTER: Švindl dvě: heslo „pás cudnosti“.
KRÁLOVNA se najednou zastaví a zavrtí
boky. Něco těžkého spadne na zem , ukryté pod jejími šaty. Když znovu vykročí
dopředu, nechá za sebou uvolněný kovový pás cudnosti. LISTER ji zavede do stanu
a podrážděný KRYTON za nimi rozpačitě zavře.
KRYTON: Odporné. Vysloveně odporné.
(Rychle odejde)
KRÁL: Pokud ten, jenž se zove Listerem z
Magorie, má v těle špetku cti, tak se stan ihned rozpadne...
Krátký pohled na stan, který se začíná
rytmicky natřásat.
KRÁL: ...on mi vrátí mou paní a odprosí
mě!
Jedna chlopeň stanu se zvedne a Lister
vykoukne.
LISTER: (Roztouženě) Nemáte někdo
šlehačku?
KRÁL: „Šlehačku“?
POČÍTAČ: (Hlas) Eso, potřebujeme najít
nějaký blízký rozměr.
ESO: (Hlas) Rozumím, počítači. Připrav se
k přeskoku.
Vesmír kolem lodi se zdeformuje a pak loď
zmizí z dohledu.
KRYTON stojí vedle třesoucího se stanu, ve
kterém je stále LISTER. Najednou všechny kulisy kolem nich zmizí a oni
zůstávají v pustině. LISTER má teď na sobě jen dlouhý nátělník a je velice
zklamaný.
LISTER: Hele!! Co se to děje?
KRYTON: Výpadek proudu! Něco je s
elektrikou.
Oba zmizí.
Zní siréna a poplašné kontrolky bláznivě
blikají. KRYTON a LISTER odpojují všechny elektrody a senzory. LISTER má
sundané kalhoty a kolem třísel důmyslné zařízení, které potřeboval v
simulátoru. Naštěstí si ho odmontuje mimo záběr
kamery, během rozhovoru s KRYTONEM.
LISTER: Červený, zelený i modrý poplašný
světla blikaj! Co to znamená?
KRYTON: Buďto na nás někdo útočí, nebo
máme diskotéku.
KRYTON v maximálním „zdrhacím“ režimu
proběhne dveřmi až na konec koridoru a zamíří ke kokpitu.
Kosmik se zachytil v dimenzionální trhlině
a prudce se třese.
V kokpitu jsou KOCOUR a RIMMER. Oba jsou
zaměstnáni snahou dostat nějakou reakci z panelů a konzolí, které chrlí spršky
jisker. Poplašná siréna dodává celé scéně divoké osvětlení. RIMMER štědře
skrápí kokpit malým hasícím přístrojem.
KOCOUR: (Snaží se překřičet rámus) Jsme v
koncích! Nic nefunguje! Řízení je v tahu, rakety jsou fuč a letíme do iontový
bouře v sektoru 12.
Vstupují LISTER a KRYTON. Zaujmou svá
stanoviště.
RIMMER: Dobrýtro!
KRYTON: Bože, co se to tady děje?
RIMMER: Jakási energie zlikvidovala
generátory.
LISTER: Příčina?
KOCOUR: Předmět tak obrovské energie a
osobního kouzla, že vyřídil siť! Myslel jsem, že jsem to já, ale asi jde o
interdimenzionální skok.
KRYTON: Jde určit podrobněji?
RIMMER: (Otráveně) Tyhle kousky provádí
jediný šílenec a to švarný kapitán „Pazneht“ alias Eso Rimmer. Ježiši, ať to
není on nebo se zblázním.
KOCOUR: (Do komunikačního mikrofonu) Na
příjmu loď Jupiterské důlní společnosti Kosmik, udejte prosím svou totožnost.
Na monitoru se objeví ESO, sedící v
kokpitu svého raketoplánu.
ESO: (Z mikrofonu) Říkal jsem, že budu na
snídani zpátky. Už jsou ty uzenáče, hoši?
RIMMER začne zoufale mlátit hlavou do
konzole.
KOCOUR: (Nadšeně) Čau, frajere! Jak se
vede?
ESO: (Z mikrofonu) Když tě vidím, tak mi
je hned líp, brachu. To je tvůj nový oblek? Má větší říz než celá stránka
nejlepších bonmotů Oscara Wildea pokapaná citrónem a vražená někomu do oka.
KOCOUR: Nó, to tě musel ohromit. Dík,
kámo!
RIMMER: Podle všeho máme posledních tři
tisíce pytlíků na zvracení. To nemůže stačit.
Nedávná úžasná expanze Kosmika zahrnuje i
plně funkční přistávací dok, kde nyní stojí ESOVA loď. Kamera se k ní přiblíží.
Uvnitř čekají LISTER, KRYTON a KOCOUR.
Vstupuje ESO.
LISTER: Skvělý, že ses ukázal! Jak se máš?
ESO potřese LISTEROVI rukou a málem mu
přitom vykloubí rameno.
ESO: Výborně, Rampo. Asi jsem prosvištěl
moc blízko, ale počítač udělal chybičku. Chudák, je do mě blázen a neví ani, co
je za den.
KRYTON: No, a co jste celou tu dobu dělal?
ESO: Nic extra. Zachránil jsem pár
vesmírů, svrhnul pár diktátorů, odmítnul hromady nevěst a nechal si seřídit
světla.
Odejde.
KOCOUR: To je frajer!
RIMMER sedí u hlavního stolu a sleduje
ESŮV příchod na monitoru. Když vidí KOCOURA odcházet z přistávacího doku po
ESOVI, odvrátí se od monitoru se zhnusenou tváří a přikáže:
RIMMER: Vypnout!
Vstupuje ESO v doprovodu LISTERA, KRYTONA
a KOCOURA.
ESO: A co je novýho u vás, kluci? Arnie?
RIMMER: (Sarkasticky) Já osobně jsem měl
dost napilno, Arnolde. Začal jsem totiž připravovat velkou historii kapes.
Shromáždil jsem všechna písmenka do polévky, roztřídil je a seřadil je hezky
podle abecedy.
KOCOUR: (K ESOVI) Vezmu tě do kajuty, máme
si toho tolik co říct! Pro začátek mi prozraď, kam chodíš k holiči!
ESO: Díky, Kocoure, ale jsi skvělý pilot,
tak zůstaň u kormidla.
KOCOUR se začne pyšně nadýmat.
ESO: Mimochodem, je to astrosalón v
sektoru Theta, čtyřiadvacátý rozměr. Ptej se na Alfonze.
KOCOUR: Jóóóóúú jééé! Senza!
ESO začne stoupat po schodech vedoucích ke
kajutám.
ESO: Arnie, nechceš se projít?
RIMMER: (Ledově) Ne, děkuji. To bych si
radši pomazal genitálie rybí pastou a strčil je do tůňky plné piraní.
ESO: Aha, takže ne.
Odejde.
LISTER: Tak Rimmere, běž za ním.
RIMMER: Nechce se mi.
KRYTON: Ale on chce, abyste tam šel.
RIMMER: A já zas chci, aby se tím trapným
machrováním zadusil. Nemůžeš mít všechno, co chceš.
LISTER: Ale řekl si o to. Cejtí se k tobě
připoutanej.
RIMMER: Radši bych ho viděl připoutanýho
lepidlem k rozzuřenýmu křečkovi.
Ostatní se na něj neoblomně dívají.
RIMMER: No dobře, já už tam jdu! ...žiši!
Následuje ESA.
Přicházejí RIMMER a ESO.
RIMMER: Tak pojď, ukážu ti kajutu. Tudy
asi tak padesát metrů, pak doprava. Čau!
RIMMER odejde dveřmi po straně koridoru.
ESO se náhle chytí za hrudník, zasténá a zapotácí se. RIMMER ho zaslechne a
vrátí se podívat.
ESO: Asi - budu potřebovat trochu
píchnout.
Vstupují RIMMER a ESO. RIMMER podpírá svým
ramenem z tvrdého světla napůl bezvědomého ESA. Projdou dveřmi a ESO se zhroutí
na postel.
RIMMER: Já to věděl! Před lidmi ze sebe
děláš bouráka, ale přitom jsi drsný asi tak jako medvídek na hraní. Copak je s
tebou? Cestovní nevolnost? Nebo tě zase příliš svírají trenýrky?
ESO: Chápu, že to vypadá jako ze špatné
hry, ale zdá se... že jsem na odchodu.
RIMMER: Cože jsi?
ESO: Jem na cestě do věčných lovišť.
Ztrácím své právo na dech.
RIMMER: Ty umíráš?
ESO: Kápnul jsi na to. Tvůj mozek je
rychlejší než děcko po prvním kari.
RIMMER: Ty fakt umíráš?
ESO se zvedne z postele a opře se o zeď.
ESO: Arnie, chci, abys byl příští Eso
Rimmer.
RIMMER se směje a pobaveně tleská rukama.
ESO: Myslím to vážně.
RIMMER: Patří blábolení k tvým symptomům?
ESO: Vesmír potřebuje svého hrdinu, jenž
by napravoval křivdy a byl odvážný, obětavý a zároveň pohledný.
RIMMER: A ty myslíš, že jsem to já?
ESO: Svému osudu neujdeš.
RIMMER: Mám skončit jako někdo, kdo
neuspěl v konkurzu na striptéra?
ESO: Máš z toho jenom strach. Bojíš se, že
nejsi dost dobrý. Vždycky jsi chtěl být hrdina.
RIMMER: Já nejsem ty. To jsme si ujasnili
už posledně.
RIMMER se otočí a odchází.
ESO: Já nejsem ten sekáč, který tu byl
minule.
RIMMER, téměř už v průchodu, se zastaví a
vrátí se zpátky. ESO se pod náhlým přívalem bolesti chytí za hrudník a klesne
na kavalec.
ESO: Dostal jsem se k výpusti neutronové
nádrže v dimenzi 165. Já jsem hologram, stejně jako ty.
RIMMER: Eso už nežije?
ESO se s vypětím všech sil narovná a
podívá se na RIMMERA.
ESO: Vzal jsem to po něm a chci, abys to
ty vzal po mně.
ESO rozevře svou bundu, ze které se řine
nezdravé zelené světlo a strašidelně ozařuje RIMMEROVU šokovanou tvář.
RIMMER: Proboha! Co je to za svinstvo?
ESO: (Opět se zahalí) Moje holosrdce je
nadranc, viděls energetický únik. Elektromagnetickou radiaci, moc mi nezbývá.
Asi tolik, kolik obyčejně strávím milováním - tak 12 hodin, možná míň. Pak už
nebudu mít sílu, abych tě vycvičil.
ESO se opře o stůl a upře na RIMMERA pevný
pohled.
ESO: Co ty na to?
Pauza. RIMMER odejde.
ESO sedí v diagnostickém křesle, zatímco
LISTER manipuluje s kontrolkami a konzolemi.
ESO: To je součást legendy, já nejsem
první Eso, dokonce ani druhý. Těch už bylo, no řekněme, víc než pár. Když jeden
umírá, musí za sebe najít náhradu v paralelní dimenzi. Všichni začínáme jako
housenky a končíme jako motýli.
LISTER: Tenhle srab při prvním náznaku
nebezpečí zaleze pod stůl s cedníkem na hlavě.
ESO: Ty posuzuješ knížku podle obálky.
LISTER: Nesrovnával bych Rimmera s
knížkou, ta má aspoň nějakej hřbet.
ESO: Já ho vycvičím. Po tobě chci jediné -
promluv s ním, přesvědč ho.
RIMMER sedí u stolu a čte knihu. Vstupuje
LISTER. LISTEROVI dává očividně těžkou práci potlačit smích a pochichtává se.
RIMMER: Co je? Čemu se směješ?
LISTER: Ničemu, ničemu.
LISTER zamíří ke kuchyňce. Začne se znova
smát a stěží to v sobě dusí.
RIMMER: Ale běž, zaručeně to něco je.
Jistě jsi slyšel něco velice zábavného. Tak co to je?
LISTER si vezme z ledničky plechovku
ležáku.
LISTER: Jenom to, že jsem zrovna slyšel,
že máš bejt další Eso Rimmer...
LISTER propukne v nevázaný řehot.
RIMMER: Ano, bohužel si ale musím přebrat
svoji sbírku bot, jinak bych po tom skočil.
LISTER: Ale rozumíš, ty a další Eso...
(Smích) Už to fakt vidím.
LISTER nechá RIMMERA a jde do kokpitu.
Dotčený RIMMER ho následuje.
RIMMER: Není to zas tak směšné!
LISTER si s pobaveným úsměvem sedne do
křesla pilota. Za ním přichází RIMMER.
RIMMER: Jiné moje verze se jím už staly. A
kdybych nebyl tak nepostradatelný tady, tak bych tu nabídku i přijal.
LISTER: Neber si to nějak zle, ale ty na
to prostě nemáš. Dyť seš fňukna, zbabělec, tupoun, ufňukánek, neurotik, křivák
a ubožák a hlavně velkej kus vola. Neuraž se, ale vrať se na zem. I eunuch má
větší koule než ty.
RIMMER: (Napruženě) A právě v tomhle,
drahý karižroute, jsi úplně vedle. Protože já jsem Esovu nabídku přijal a
výcvik začíná...
Podívá se na hodinky.
RIMMER: ...právě teď.
Odejde a nechá LISTERA samotného s
prohnaným úsměvem.
ESO připojil sebe a RIMMERA k simulátoru
umělé reality. Každý sedí na jednom sedadle u stroje.
ESO a RIMMER sedí oba na létajících
kobercích, které se rychle vznášejí nad vysokými, zasněženými vrcholky hor.
RIMMER: Proč jsi mě vzal zrovna sem?
ESO: Vidíš ty hory, Arnie? Pláně a
hřebeny. Tady musíš začít, aby se z tebe stal Eso Rimmer.
RIMMER: Ne, tady musím začít, abych se
stal jódlujícím bernardýnem.
ESO: Teď se soustřeď! Vítr ti šlehá do
tváří, buď tím větrem, Arnie. Uvolni tu divokou sílu, která v tobě dříme. Buď
tím kuguírem, který se svobodně prohání po horách.
RIMMER: Mám být co?
ESO: Ty to dokážeš, soustřeď se, hochu!
RIMMEROVA tvář se svraští v úporné snaze.
ESO: Vidíš tu šelmu? To si ty, vidíš jí?
V RIMMEROVĚ mysli se vynoří obraz křečka pravidelně
běhajícího v malém kole.
RIMMER: Joo, trochu.
Přichází RIMMER.
RIMMER: Končím, nikdy ze mě nebude Eso!
Pokus se nezdařil! Vzdávám to.
Vstupuje ESO, namáhavě se opře o rám
dveří.
ESO: Celý život jsi jen něco vzdával.
RIMMER: Snad kdybych měl víc času!
ESO: V týhletý komedii jsem já už dohrál.
Buď teď, nebo nikdy.
ESO vytáhne ze své letecké bundy malý
předmět.
RIMMER: Co to je?
ESO: Naše holosrdce.
ESO stiskne tlačítko na ovladači holosrdcí
a RIMMER je náhle oblečen ve stejné letecké soupravě jako ESO. ESO odhodí
ovladač na kavalec, najde v kapse sluneční brýle a podá je RIMMEROVI.
ESO: Jestli ti posádka spolkne, že ty seš
já, tak jsi připraven.
ESO neočekávaně sejme svou šviháckou paruku
a podá ji překvapenému RIMMEROVI. RIMMER si ji nešikovně nasadí naopak. ESO se
skácí na kavalec.
RIMMER: (Žalostně) Já nejsem připraven!
ESO: No tak si to nasaď obráceně.
RIMMER otočí paruku, nejistě si nasadí
brýle a odejde.
Osamělý v koridoru Kosmika si RIMMER
zkouší roli ESA Rimmera.
RIMMER: (S hlubokým přízvukem) „Jmenuju se
Rimmer.“
RIMMER pohodí hlavou a přitom si srazí
sluneční brýle z nosu.
RIMMER: Oh, „Eso Rimmer.“ Takovej trapas.
Zamíří ven z koridoru, když se před ním
otevřou dveře a vejde KRYTON.
KRYTON: Ah, náš pan Eso. Nic Vám nechybí?
RIMMER: (Svým obvyklým hlasem) Co? Jo, jo,
Krytone, Kryťáku. Uh, no jasně, nic mi nechybí.
KRYTON: Určitě, pane? Mluvíte trochu
jinak.
Odkašle a změní tón svého hlasu, aby se co
nejvíc podobal ESOVU.
RIMMER: Ea, nemoh` bys to upřesnit?
KRYTON: No, o šedesát procent víc jako
lasička.
RIMMER: Ahhuchrchr..., chrapot... nastyd` jsem. Chytil
jsem nějakého vira. Holografického vira. Lidi napadá taky. I Arnie ho chytil, a
proto musel do karantény. Nikdo k němu nesmí.
KRYTON: Božínku, chtěl jsem se zeptat,
pane, asi tak před půl rokem nám došly zásoby alobalu. Neměl byste navíc jednu
bundu, ve které bychom mohli upíct kuře?
RIMMER: Tak hele, ty zlodějskej
hajzlíku... Ohhhhhh! Nezlob se, bohužel ne. Tak zatím.
Odchází a KRYTON za ním vyjeveně kouká.
Přichází RIMMER, stále nervózní a nejspíš
plánuje výlet do ESOVY horské simulace. Když zajde za roh, všimne si bílého
kouře, který se valí ze vstupu do simulátoru. Zmateně ho začne zkoumat. Náhle
se dveře otevřou a z dýmu vystoupí rázně
postava. Je ve stejné výstroji jako KRÁLŮV
RYTÍŘ z LISTEROVY hry. RIMMER couvne zpátky ke zdi, nejistý, co se děje.
RYTÍŘ: (Povědomým hlasem) Buď pozdraven,
pane. Přišel jsem, abych našel padoucha jménem „Lister z Magorie“.
RIMMER: (Zaznamená jeho velký meč) Hele,
klídek, kamaráde. Nějak se dohodnem.
RYTÍŘ: Ty patříš k jeho družině?
RIMMER: Ea, svým způsobem.
RYTÍŘ: Tak to se připrav na smrt!
Kavalírsky hodí RIMMEROVI meč, se kterým
se má bránit. Nepřipravený RIMMER ho zachytí za čepel a nemotorně ho drží před
sebou. Bez dalších průtahů RYTÍŘ zaútočí na RIMMERA a začnou spolu bojovat. Z
RIMMEROVY strany to znamená spíš uhýbání a chaotické úskoky, i když se mu
vcelku daří držet si rytíře od těla, než je na chvíli zahnán ke zdi.
RIMMER: Nechcete si radši promluvit? Nad
šálkem čaje s koblihou?
RYTÍŘ houževnatě pokračuje v
pronásledování RIMMERA, jeho meč sviští a jiskřivě zasahuje zásobovací
přihrádky a přístupový žebřík. Po odvrácení další série smrtících úderů se
RIMMER dostane opět do těžké situace.
RIMMER: Tak dobře, co takhle vdolečky se
šlehačkou? Čokoládový dort? Marcipán?
RYTÍŘ přitvrdí svůj útok a RIMMER vezme
nohy na ramena. Uprostřed své paniky zjistí, že se dostal na konec koridoru,
který se stáčí dál do lodi. Vedle sebe objeví na polici svou šanci na záchranu
- bazukoid. Když je RYTÍŘ téměř před ním,
popadne RIMMER bazukoid, napřáhne ho před sebe a začne pálit na rytíře,
který spadne na záda a chvíli sebou trhavě škube.
RIMMER: (Ohromený) Páni! Já to dokázal!
Utíká pryč. Najednou se ležící rytíř
zvedne. Jde k bazukoidu, který použil RIMMER, zvedne ho, vyjme zásobník s
náboji. Na modrém zásobníku je slovo „SLEPÉ“. RYTÍŘ vloží do bazukoidu jiný
zásobník, červený s nápisem „OSTRÉ“ a původní zásobník si schová. Bazukoid
vrátí na místo. Potom zvedne hledí své přilby - je to LISTER.
LISTER: (RYTÍŘOVÝM hlasem) Takže zatím -
Vytáhne z pusy malý kovový modulátor
hlasu.
LISTER: - všechno klape.
ESO leží na posteli v očividné trýzni.
Přibíhá vzrušený RIMMER.
RIMMER: Já to dokázal! Takový hrdinský
kousek se mi povedl jen na gymplu, když jsem Batemanovi podpálil gatě!
ESO: (Slabě) Výborně, Arnie, jsem na tebe
pyšný. Nachystej mi uzenáče... na snídani jsem -
ESOVO holosrdce praskne a zaskřípe. Obraz
ESA strašidelně bíle zazáří a pak zmizí. Zůstane po něm jen rozbité holosrdce
na kavalci. Vstupují KOCOUR a KRYTON.
KOCOUR: Tak jak je? Co je s dutohlavem?
RIMMER: (Měkce) Ne, to ty nechápeš. To
nejsem já, to je on.
KRYTON: Pane, jste v šoku - z toho
traumatu mluvíte jako pan Rimmer.
KOCOUR: Co se stalo?
Vejde LISTER. Přijde k prázdnému kavalci,
uvidí holosrdce a vezme ho do ruky.
LISTER: Ah, jeden z rytířů utekl ze
simulátoru. Zabil Rimmera.
Gestikuluje významně s holosrdcem před
RIMMEREM.
LISTER: Že je to tak, Eso?
RIMMER zírá na LISTERA s nečitelným
výrazem ve tváři.
Všichni sklesle procházejí.
LISTER: Měli bysme Rimmera důstojně
vyprovodit. Aspoň tohle si zaslouží.
KRYTON: Já tomu nemůžu uvěřit.
KOCOUR: Já taky ne. Ještě dnes ráno jsem
mu nadával.
KRYTON: Chudák pan Rimmer. Takhle mizerně
jsem se cítil, když mé náhradní hlavy hlasovaly a shodly se, že jsem ušatý
šereda.
RIMMER jde poslední, zjevně dojatý.
Kosmik letí skrz záhadně osvětlenou
mlhovinu.
RIMMER stojí opřený o zábradlí. Přijde k
němu LISTER.
LISTER: Tak co? Už víš, co uděláš?
RIMMER: Řek` jsem si, že ještě chvilku
zůstanu. Abych nasál ten jeho charakter.
Nahodí neohrabaně „Esovým“ způsobem patku.
LISTER se usměje nad RIMMEROVÝM ztvárněním a zadívá se na malý, kovový předmět,
který drží v ruce. RIMMER si ho všimne.
RIMMER: Co to je?
LISTER: Tohle mi dal Eso. Že prej to vezme
na místo věčnýho odpočinku, kde jsou ostatní Rimmerové. Nechal jich tady víc,
pro ty, co tě budou následovat.
RIMMER: (Upřímně) Já z toho mám vítr,
Listy. Nevím, jestli to zvládnu. Odejít pryč. Být Eso!
LISTER: Víš, co ti říkal, je to tvůj osud.
RIMMER: To se mám stát nafoukaným, libovým
frajerem?
LISTER: Dobře, tak byl trochu namyšlenej,
ale ty můžeš bejt trochu jinej. Je to na tobě. Hele, říkal, že se s ním máš
rozloučit a možná tě pak přejde strach.
Místnost, která se podobá ostatním
místnostem v Kosmiku, je pochmurná, špinavá a kovová, ale u zdi je pódium
vyzdobené velkým „H“ a o kousek dál řada židlí, na kterých sedí pozůstalí z
Trpaslíka. Okolí osvětlují hořící svíčky. KRYTON vystoupí na pódium. LISTER,
RIMMER a KOCOUR zůstanou sedět.
Vládne vážná nálada, kterou ještě umocňuje
LISTER, vylepšený pro tuto příležitost značně nepohodlnou kravatou.
KRYTON: Sešli jsme se tu dnes, abychom se
naposledy rozloučili s panem Rimmerem. Tu a tam to byl malicherný,
byrokratický, neschopný, zbabělý, takový... člověk, ale měl také své světlé
stránky.
KOCOUR: „Tohle“ byly jeho světlý stránky.
KRYTON: O těch kladnějších rysech jeho
povahy nám teď poví něco tady pan Lister.
KRYTON uvolní místo LISTEROVI, který na
něco takového evidentně nebyl připraven a dívá se zděšeně a vyčítavě na
KRYTONA. Improvizuje.
LISTER: Dvorní eunuch Alexandra Velikého
se teď setká se svým pánem. Muž, který si věšel slipy na ramínko a přišíval si
svoje jmenovky na fasované kondomy, skonal. Nikdo nám ho už nevrátí. Ztratili
jsme nejlepšího opraváře automatů, kterého Vesmírný sbor - ne, ne - vesmír, kdy
poznal. Když měl službu on, tak se nestalo, abyste zmáčkli colu a dostali vývar
s džusem. I když tohle se nám stávalo furt, ale tohle má být chvalozpěv. Neměl
mnoho přátel, ale ti, které měl s ním zůstali do konce. Dokonce i Rachel, která
je v mnoha ohledech teď jeho vdovou.
Kamera přejede podél sedících Trpaslíkovců
a zastaví se u čtvrté židle, ve které sedí Rachel, opravená nafukovací panna,
oblečená ve vdovských černých šatech.
LISTER: Tak čau, magore.
KOCOUR: Nashle, brácho.
KRYTON: Sbohem, pane Maaa... goo...
RIMMER: (Chraptivě) Páčko, rafane.
LISTER: A nakonec tohle: Když Rimmer
zemřel na Červeném trpaslíku, tak ho Holly stvořil jako hologram, abych
nezešílel - to nebyl lehký úkol. Ale jemu se to podařilo dokonale. A za tento
úspěch dostane vyznamenání. Krytone, medaili „Prvního důstojníka Rimmera“, vlož
prosím do jeho rakve.
KRYTON: Provedu, pane.
KRYTON něžně přiloží odznak ke zničenému
holosrdci a zaklapne za nimi víčko malého pouzdra. LISTER pak zavře rakev do
otvoru na odpadky a slavnostně ji vystřelí do vesmíru.
LISTER: Pánové: První důstojník Rimmer.
LISTER předvede plné rimmerovské
zasalutování a ostatní ho zopakují.
VŠICHNI: První důstojník Rimmer.
Následujíc rakev, proletí Kosmik jakousi
vířivou singularitou a pak ji ztratí mezi stovkami podobných pouzder. Kamera se
vzdaluje a teď je vidět, že ze stovek jsou
tisíce, potom milióny a bilióny - které dohromady tvoří tenký proužek
přecházející v mihotavý pás, ten se ukáže být majestátním prstencem okolo
obrovské planety z plynu.
LISTER a RIMMER vyhlížejí ven.
RIMMER: Takových Rimmerů...
LISTER: Tak to vidíš. Ze všech se stali
Esa. Předali štafetu. Fakt chceš ten řetěz přerušit?
ESO RIMMER: Bylo to skvělý, hoši.
LISTER: Tak čau.
KOCOUR: Měj se frajere.
KRYTON: Au revoir, pane Eso.
ESO RIMMER: Nachystejte květináče, na
Vánoce jsem zpátky. Nebo tak nějak.
ESO RIMMER stiskne knoflík na konzoli s
úmyslem spustit start, místo toho je jeho sedadlo prudce katapultováno z
kokpitu a ESO přistane na zemi nedaleko
ostatních. Rychle se zvedne a šviháckým krokem se k nim vrátí.
ESO RIMMER: Chtěl jsem se ještě naposled
rozloučit.
Potřese rukou KRYTONOVI a KOCOUROVI a
obejme se s LISTEREM.
ESO RIMMER: Měj se, kámo.
LISTER: (S pokřiveným úsměvem) Jo, a ty
zlom vaz.
ESO jde zpátky do raketoplánu.
ESOVA loď přeletí přes záběr a mizí,
nechává za sebou pomalejšího Kosmika, který pokračuje na druhou stranu vesmíru.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich
Eso Chris Barrie Kamil Halbich
Lister Craig
Charles Martin
Sobotka
Kocour Danny
John-Jules Miroslav
Vladyka
Kryton Robert Llewellyn Zdeněk Dušek
Král Brian Cox Rudolf Jelínek
Kapitán Ken Morley Milan Slepička
Královna Sarah Alexander Lucie Ješinová
Rytíř John Thompson Ivo Novák
Princezna
Bonjella Alison Senior Monika Schullerová
Důstojník Mark Carlisle -
Gestapák Mark Lingwood
Vojáci Kai Maurer -
Stephan
Grothgar -
Andy Gell -
Námět: Rob Grant
& Doug Naylor
Scénář: Paul
Alexander
Doug
Naylor
Koordinátoři komparsu: Ray
De-Haan
Andreas
Petrides
Speciální
poděkování: Londýnské zoo za
krokodýla Allison
Casting: Linda Glover
Hudba: Howard
Goodall
Produkce: Mike Amos
Manažer: Cliff Pinnock
Produkční
koordinátor: Esther Rodewald
Asistent
produkce: Tessa Glover
Druhý
asistent režie: Rebecca
Hewitt
Hlavní
elektrikář: John
Barker
Rekvizity: Tim Youngman
Trevor
Young
Kamera: Jim Alloway
Zvuk: Nigel
Davis
Jem
Whippey
Střih: Graham
Hutchings
Asistentka
produkce: Christine Moses
První
asistent režie: Paul
Hastings
Umělecká
režie: Adrian
Caldwell
Dodání
videoefektů: Chris Veale
Videoefekty: Dave Jervis
Vizuální
efekty: Peter Wragg
Nick
Kool
Masky: Andrea Finch
Sarah
Berry
Kostýmy: Howard Burden
Gill
Shaw
Produkční
design: Mel Bibby
Generální
manažer: Helen Norman
Zkoumání
linie: Jo Bennett
Hlavní
kamera: Peter
Morgan
Obchodní
produkce: Doug Naylor
Produkce
& režie: Ed Bye
Překlad: Pavel Kuchař
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Hudební
režie: Josef
Hoffman
Zvuk: Zdeněk
Hrubý
Střihová
spolupráce: Ivana
Kratochvílová
Asistentka
režie: Jana Eliášová
Výroba: Ivana Kupková
Režie: Michal
Vostřez
Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra
Tišnovského.
Vyrobila
Grant & Naylor Production pro BBC North
© BBC MCMXCVII - Česká televize 1999
Autoři přepisu: Pavla Volfová (Nirvanah) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail:
nirvanah@cervenytrpaslik.cz + rimmer@cervenytrpaslik