Červený
trpaslík
Série
I Epizoda 5, „Sebevědomí a Mindrák“
Vesmír
HOLLY:
Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá,
zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili jsou Dave Lister, který byl
v době nehody na lodi ve stavu nevědomí a jeho březí kočka, bezpečně uzavřená
ve skladišti. Takže po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve
společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera,
holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky.
HOLLY: (Hlas, v pozadí pluje Červený trpaslík) Dodatek: Minulý týden jsme
objevili hybernované tělo magnáta Alberta Nimmbela. Byl vystřelen do vesmíru
v naději, že se setká s formou života, která by dokázala vyléčit jeho
hroznou nemoc. Probudili jsme ho, vysvětlili mu, že jsme poslední existující
loď s lidskou posádkou a chceme mu jenom říct, že mu nemůžeme pomoct.
Rozzuřil se a téměř okamžitě zemřel... Některým lidem prostě nevyhovíte.
Řídící centrum
LISTER
kouká na romantický film na obrazovce, pije pivní koktejl a jí hranolky
z misky.
CAROL:
(Ve filmu) Ach, Jime, neříkal jsi sám, ať využijeme každou příležitost, protože
se už možná nebude opakovat?
LISTER
pláče do svého koktejlu.
JIM:
(Ve filmu) Ale nechápeš, ty blázínku, že tohle je naše příležitost? Teď a tady!
Využijme ji společně!
CAROL:
Miláčku, já umírám!
JIM:
Já vím, Carol, doktor Graham mi všechno řekl!
Najednou
se na obrazovce místo filmu objeví HOLLY.
HOLLY:
Máš co dělat, Dave?
LISTER:
Hele, dívám se na film!
HOLLY:
Napadlo mě, jestli se nenudíš.
LISTER:
Ne, né, je to trhák.
HOLLY:
Takže se nenudíš?
LISTER:
Né! Zmiz už!
HOLLY
zmizí a objeví se opět film.
CAROL:
Miláčku, já umírám!
JIM:
Já vím, Carol, doktor Graham mi všechno řekl!
LISTER
se napije koktejlu, ale v důsledku dojetí otevírá pusu a koktejl mu vyteče
na triko. HOLLY se zase objevuje na obrazovce přerušuje film..
HOLLY:
Zrovna sem dočet´ poslední knížku. Mám přečtené všechno, co bylo kdy napsáno
kdekoli a kýmkoli.
LISTER:
Prosim tě, ztrať se!
HOLLY:
Víš, jaká je nejhorší kniha všech dob?
LISTER:
Je mi to volný!
HOLLY:
„Fotbal, zábavná stará hra“ od Kevina Keegana.
LISTER:
Holly, necháš mě dokoukat ten film?
Film
se zase objeví na obrazovce, ale ve vteřině je zpět HOLLY.
HOLLY:
Nemám do čeho píchnout. Nevím, jak se mám zabavit.
LISTER:
Holly, proč si to všecko nepřečteš znova?
HOLLY:
Napadlo mě ukrátit si čas třeba tím, že bych vytvořil dokonale funkční ženskou
repliku schopnou samostatného rozhodování a abstraktního myšlení a naprosto
k nerozeznání od skutečné.
LISTER:
Proč to neuděláš?
HOLLY:
Protože nevím jak. Neuměl bych udělat ani nos. Checheche.
LISTER:
Holly, chceš po mně něco?
HOLLY:
Jen jestli máš čas. Mohl bys vymazat něco z mé paměti?
LISTER:
A proč?
HOLLY:
Když mi vymažeš všechny romány od Agathy Christie, tak si je večer můžu přečíst
znovu.
LISTER:
A jak se to dělá?
HOLLY:
Naťukej tam, HolMem. Heslo deleteovat, pak romány, Christie, Agatha, pak
stiskni erase.
LISTER
mačká dvěma prsty tlačítka na klávesnici.
LISTER:
Už to mám.
HOLLY:
Co máš?
LISTER:
Vymazal jsem Agathu Christie.
HOLLY:
A kdo je to?
LISTER:
Holle, požádal jsi mě, abych vymazal všechny romány od Agathy Christie
z tvý paměti.
HOLLY:
Proč bych to dělal? Nikdy jsem o ní neslyšel.
LISTER:
No jasně, protože jsem jí vymazal z tvojí unuděný paměti.
HOLLY:
Proč jsi to udělal?
LISTER:
Požádal jsi mě o to!
HOLLY:
Kdy?
LISTER:
Před chvílí!
HOLLY:
Nepamatuju se na to.
LISTER:
Do kosmu, jdu si lehnout. Tohle se povleče celou noc.
LISTER
vezme svůj koktejl a hranolky a jde na ubikace.
Ubikace
LISTER
leží na své horní pryčně a sleduje svůj film na obrazovce.
CAROL:
... já umírám!
JIM:
Já vím, Carol, doktor Graham mi všechno řekl! Ale musím ti něco říct, než
umřeš. Ty šaty, které jsi našla...
RIMMER:
(Vstoupí) Vypnout! (Obrazovka se změní na zrcadlo) Tak jak ses dneska měl?
Spořádals dost čokoládiček, shlédl jsi dost blbovinek? Stává se z tebe
lítostivá žena v přechodu. Za chvilku si začneš lakovat nehty a kupovat
korzety.
LISTER:
Jó, a co jsi dělal ty tak úžasnýho?
RIMMER:
Dneska jsem splnil sedmnáct bodů ze svého denního plánu, zatímco ty jsi za celý
svůj život nic nedokázal.
LISTER:
Šel jsem do důstojnickýho bloku.
RIMMER:
Kdy?!
LISTER:
Dneska ráno.
RIMMER:
Vždyť ještě není dekontaminovaný!
LISTER:
Říkal jsi, že je už tejden!
RIMMER:
Ne, říkal jsem, že to bylo ve čtvrtečním denním plánu!
LISTER:
A ty jsi to ještě neudělal?!
RIMMER:
Zítra, mám to v zítřejším plánu, bod 34 hned po „naučit se portugalsky“.
LISTER:
Děkuju, to se mám na co těšit.
RIMMER:
A jak to, že ses tam poflakoval?
LISTER:
Prohlížel sem si záznamník snů Kochanský. Zdálo se jí o mně třikrát. Bylo to
v palubním deníku.
RIMMER:
No a? Vyčisti mi chrup Holly! (Vycení zuby a šklebí se jak při čištění zubů)
LISTER:
Víš, musí na tom něco bejt. Přece nesníš o někom, kdo je ti fuk.
RIMMER:
Jednou se mi zdálo o psu, což neznamená, že s ním chci spát.
LISTER:
Něco na tom bude.
RIMMER:
Ohol mě, prosím, Holly. (Špulí ústa jako při holení)
RIMMER:
Listere, proč se na sebe pořádně nepodíváš? Hned bys viděl, jak směšný připadáš
ostatním lidem.
LISTER:
Kdybych se moh´ aspoň na chvilku mrknout na osobní disk Kochanský. Třeba bych
to zjistil.
RIMMER:
Listere, kdybys žil v celibátu jako já, neměl bys tyhle problémy.
LISTER:
Ale běž, ty ses dal k těm páprdům ze „Společnosti pro celibát“ jedině
proto, že si neumíš sám nabalit ženskou.
RIMMER:
Ne, to se mýlíš. Souhlasím s jejich filozofií, že láska je nemoc, která
brzdí tvou kariéru a nutí tě rozhazovat peníze.
LISTER:
Chaa, nikdy sis nevrznul, protože jsi nechal mámu, aby ti kupovala oblečení!
RIMMER:
Mé oblečení bylo zcela normální!
LISTER:
Neblbni, kalhoty jsi měl tak krátký, že když sis sednul, tak ti koukaly kolena.
RIMMER:
A co Yvonne McGruderová, s tou jsem randil.
LISTER:
Praštila se do hlavy o rumpál, měla otřes mozku!
RIMMER:
To s tím nesouvisí, byla do mě udělaná!
LISTER:
No jasně, říkala ti „Normane“.
RIMMER:
Ale šla se mnou do postele.
LISTER:
Jó, protože blbě viděla a myslela si, že seš někdo jinej.
RIMMER:
Patří jí to, nemá se co bouchat do hlavy.
LISTER:
Rimmere, ty nevíš co je láska.
RIMMER:
Jistě, že vím, co je láska. Mechanismus, jenž vynalezli bankéři, aby nás
donutili přečerpat účet. Světlo!
Světlo
zhasne.
RIMMER
si lehne na dolní pryčnu.
LISTER:
Rimmere, láska jee ..., láska je to, čím se lišíme od zvířat.
RIMMER:
Né, Listere, od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění
genitálií.
Ubikace, noc
LISTER
se celý upocený probouzí na horní palandě.
LISTER:
Hh, světlo! Rimmere, jsi vzhůru?! Rimmere, jsi vzhůru!?!
RIMMER:
(S lekem se probouzí) Co?! Ano, mami, připravuju si aktovku. Kde to jsem? Kolik
je hodin?
LISTER:
Je mi nějak blbě.
RIMMER:
(Koukne na hodinky) Teprv půl čtvrté?!
LISTER:
Jsem asi nemocnej.
RIMMER:
Duševně už dlouho.
LISTER:
Né, jsem fakt nemocnej. Radši půjdu na ošetřovnu. Je mi fakt hrozně blbě!
LISTER
seskočí z palandy i s dekou s nápisem „Hilton“ a odchází.
RIMMER:
Světlo! Áhh, McGruderová, kde jsme to skončili? (Opět v míru uléhá)
Chodba 159
LISTER
se potácí chodbou.
LISTER:
Jsem celej rozpálenej.
LISTER
padá do mdlob a na podlahu.
Paluba 147
KOCOUR
tančí chodbou a stříká kolem sebe nějakým sprejem.
KOCOUR:
Áhhh, tohle je moje, to je moje, óu, tohle je moje, zabírám si tohle všechno
pro sebe! Kromě tohohle kousku, tenhle kousek nechci. Ale všecičko ostatnííííí
je moje. Jééé, dneska byl dobrej den, jed´ jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral
si, co se jen dá! A zítra uvidím, jestli by se nenašlo něco, s čím bych si
to moh´ rozdat. Oůůůůůů, jééééééééééé!
Chodba 159
KOCOUR
tančí chodbou.
KOCOUR:
(Zpívá) Sex, sex se stal mým hitem, ouuu, sex, teď číhá všude kolem,
jéééééuuuu, sex, ti leží tu před nosem, jeuuu, jouuu!
LISTER
stále leží v mdlobách na podlaze.
KOCOUR:
Jóóó, to jsi ty! Ale opičáku, ty seš marod, maród, bezmocnej a v bezvědomí.
Kdybys nebyl můj přítel, stopil bych ti boty. (Zastříká sprejem) Čas na sváču.
Chehé, tudy! (Tančí pryč) Ouu, jéééé.
HOLLY:
Bim, bam. Pohotovost, byla vyhlášena pohotovost. Pohotovost trvá. Stále máme
pohotovost. Arnolde Rimmere, prosím, pospěš si do bílé chodby 159. Toto je
pohotovostní hlášení.
Jídelna
KOCOUR
stojí před jídelním automatem.
KOCOUR:
Jídlo!
JÍDELNÍ
AUTOMAT: Dnešní specialita je kuře Marengo.
Kuře
vypadne z automatu.
KOCOUR
vezme jídlo a tančí ke stolu.
KOCOUR:
(Zpívá) A teď tě kuře moje zblajznu! A teď tě kuře moje zblajznuuuuu!
KOCOUR
plácne do kuřete a to se kutálí dolů ze stolu, ale on ho chytne těsně před
spadnutím.
KOCOUR:
Kdepak, jsi moc pomalé kuře Marengo, moc pomalé na Kocoura.
Vrátí
ho zpět na talíř, rozhlédne se, plácne do něj na druhou stranu než předtím a to
se skutálí na zem.
KOCOUR:
Hele, to kuře je rychlejší, než jsem myslel.
Sebere
ho ze země, poplácá ho a položí na talíř.
RIMMER:
(Přiběhne do jídelny) Honem, Lister omdlel, potřebuje pomoc, pojď!
KOCOUR
vyskočí, jakoby následoval RIMMERA, ale hned si sedne a pokračuje v jídle.
RIMMER:
(Přiběhne zpět) Tys mě neslyšel? Copak jsi hluchý? Lister je v maléru! Ten
opičák, uu uu, omdlel, nemůžu ho zvednout, tak pojď, honem, pojď se mnou!!!
KOCOUR
zase vyskočí, ale jak RIMMER vyběhne, zase si sedne.
RIMMER:
(Přijde zpátky) Copak ty to nechápeš?! Lister se zhroutil!
KOCOUR:
Jóóó?
RIMMER:
Co je to „Jóóó?“? Potřebuje pomoct!
KOCOUR:
No a?
RIMMER:
A když mu nepomůžeš, tak může umřít.
KOCOUR:
Ale, néé, to je smůla! Taky ho mám moc rád.
RIMMER:
No tak mu pojď pomoct!
KOCOUR:
A nechat vystydnout oběd?
RIMMER:
Co je důležitější, lidský život nebo ten tvůj oběd?
KOCOUR:
Tak to si ani nezaslouží odpověď.
RIMMER:
Ano, dobře, jak myslíš! (Směrem k robíkům) Pojďte se mnou vy! Vemte
nosítka.
KOCOUR
vezme tři brambory od kuřete a zažongluje s nimi, pak si dá jednu do pusy
a zbylé přiloží k očím. Zašklebí se.
Ošetřovna
LISTER
sedí na kolečkovém křesle, přikryt dekou. RIMMER stojí vedle a naviguje jednoho
z robíků, který drží teploměr.
RIMMER:
Dolů, dolů, stop!
LISTER:
Rimmere, ať mně změří teplotu medicomp.
RIMMER:
Listere, oni se musejí učit. Dolů, dolů, dolů, pomalu dolů a teď velmi, velmi,
velmi pomalu dopředu.
Robík
píchne teploměr do LISTEROVA oka.
LISTER:
Áááááúúú, moje oko!
RIMMER:
Listere, učený z nebe nespadl.
LISTER:
Skoro jsem z toho oslep´!
RIMMER:
A co měřit v konečníku?
LISTER:
Néé, už mi nic není! Je mi úplně dobře.
RIMMER:
Né, není ti dobře. A můžeš si za to sám, protože jsi trouba, co čmuchal
v zamořeném prostoru.
LISTER:
Chtěl jsem se jenom porozhlídnout.
RIMMER:
Chtěls jen jít do kajuty Kochanské a truchlit tam sám nad sebou, koukej jak jsi
dopadl!
LISTER:
Nic mi není, mám lehkej zápal plic, to je celý.
RIMMER:
To není zápal plic, před třemi miliony let ano, ale od té doby se vyvinul a
zmutoval a teď nevíme, co to je!
LISTER:
Proč jsem jí nikam nepozval?! Co by mi mohla říct?
RIMMER:
Řekla by: „Ne, jsi špinavý, páchnoucí, ošklivý a nechutný netvor, nechci skončit
v hrobu pro oběti moru.“
LISTER:
Mohla říct „ano“! Už se staly divnější věci.
RIMMER:
Napadají mě jenom dvě: samovznícení starosty Varšavy v roce 1546 a ve 12.
století incident v Burgundsku, kdy pršeli sledi.
LISTER:
Ah, kdysi jsme s Chenem měli takovou teorii, jako bys měl v sobě dvě
osoby, svý sebevědomí a svůj mindrák. A sebevědomí ti říká: „No né, seš
skvělej, ženský šílej, všichni tě zbožňujou“ a tvůj mindrák říká „Seš trouba,
seš ošklivej, všichni tě nenáviděj“.
RIMMER:
(Kouká na medicomp) To je zvláštní, podle tohohle záznamu jsi v klinické
smrti.
LISTER:
A mohlo to bejt takhle, mý sebevědomí mě už málem přesvědčilo, abych pozval
Kochanskou na rande, ale když jsem chtěl za ní jít, odjelo na služební cestu na
Havaj, nebo kam. A já zůstal se svým mindrákem, kterej říkal: „Ty jsi se
zcvoknul, dyť se ti vysměje do očí.“
RIMMER:
Víš, Listere, někdy ti to docela pálí a máš dobré nápady a jindy, jako teď,
plácáš nesmysly jako nějaký cvok.
LISTER:
Tak mě odveď do postele.
RIMMER:
Dobře, Listere. (K robíkům na zemi) Už víte, jak to funguje, teď spusťte ten
mechanismus velmi, velmi, velmi jemně.
LISTER
i s křeslem vyjede strašnou rychlostí a řachne sebou na zem.
RIMMER:
Možná o ždibíček jemněji.
Ubikace
LISTER
leží na své palandě, spí a blouzní.
LISTER:
(Ve spánku) Honem, dones deštník! Honem, dones deštník. Honem, dones deštník.
Dones, gehughh. Deštník, dones, deštnííííík.
RIMMER
stojí před zrcadlem a zkouší si svůj trojitý rimmerovský pozdrav, nejdříve
jednou a pak oběma rukama.
RIMMER:
(Čte z plakátu na stěně) Nekrobik, holografická cvičení pro mrtvé.
LISTER:
Pršíí, pršíííí dones deštnííííííííííík. Uhh, íehhh.
RIMMER
stojí a ksichtí se, najednou spadne ze stropu ryba - sleď a další a další.
RIMMER zacouvá do chodby a diví se.
Chodba 159
RIMMER
zkouší, jestli tu také prší sledi, ale zjišťuje, že ne.
RIMMER:
Holly, co se tady děje?
HOLLY:
Co?
RIMMER:
Co se to děje?
HOLLY:
Hmm, Hercule Poirot právě vystoupil z parního vlaku a víš, co si myslím?
Viníky jsou všichni.
RIMMER:
Proč musíš být lodní počítač zrovna ty? Bylo by nám líp, kdyby tu šéfoval kýbl
ovčích hovínek.
HOLLY:
Pokud máš stížnost, řekni jí na rovinu a neskrývej ji za narážky a hyperbolu.
RIMMER:
Proč začaly pršet v naší kajutě ryby?!
HOLLY:
Lhal bych, kdybych tvrdil, že to vím. Jediný srovnatelný incident se stal ve
12. století v Burgundsku, kdy pršeli sledi.
Starosta
Varšavy prochází chodbou a zvoní zvonem, který má v ruce, najednou se
samovznítí a zbyde z něj jenom hromádka oblečení.
RIMMER:
Ale né, to máme zase den, že ano?
Ubikace
LISTER
leží na posteli, vchází KOCOUR se stříbrnou taštičkou.
KOCOUR:
Jééé, ty seš vzhůru?
LISTER:
Zrovna jsem se probudil.
KOCOUR:
Přinesl jsem ti pár dárků.
LISTER:
Áh, to ses nemusel obtěžovat.
KOCOUR:
Hehehé! Já už sem holt takový. Táák, copak skrývá tahle kouzelná taštička? Tady
máš trochu vína! (Vyndá očesaný hrozen) Á tady máméé ... pomeranč! (Vyndá
slupku od pomeranče)
LISTER:
Jó, děkuju, už je mi hned líp.
KOCOUR:
Nó, víš, ta moje nesmírná štědrost mně dala nějak zabrat. Jdu si lehnout.
(Popadne LISTEROVU deku a polštář a lehne si na dolní palandu) Áh, tohle je
ono!
RIMMER
vchází.
RIMMER:
(K LISTEROVI) Ty jsi vzhůru?
KOCOUR:
Jó, ale za chvilku jsem v limbu.
RIMMER:
(K LISTEROVI) Jak jsi na tom?
KOCOUR:
Dobře, ale už se mě na nic neptej, snažím se usnout!
RIMMER:
(Ke KOCOUROVI) Sklapni, ty číčo hloupá, a padej z té postele!
KOCOUR:
(Zvedaje se z postele) Jestli si na mě budeš takhle vyskakovat, vezmu si své
dárky zpět! (Popadne svou taštičku a odchází)
RIMMER:
(K LISTEROVI) Jak se cítíš?
KOCOUR:
(Odcházeje) Ublíženě!
LISTER:
Je mi dobře.
RIMMER:
Poslyš, Listere, měl jsi horečku, viď?
LISTER:
Jo.
RIMMER:
A začal jsi halucinovat, ne?
LISTER:
Jo.
RIMMER:
Jenomže tvé halucinace byly ... hmotné.
LISTER:
Jak to myslíš „hmotný“?
RIMMER:
No byly skutečné, živé, hmotné!.
LISTER:
Hmotný!?
RIMMER:
Hmotné.
LISTER:
Že byly hmotný, to nechápu.
RIMMER:
Tak na to půjdeme jinak. Měl jsi halucinace, viď?
LISTER:
Jo.
RIMMER:
A byly hmotné! Neměl jsi jen obyčejný zápal plic, říkal jsem ti, že byl
zmutovaný. Já věděl, že to tak hladce neprojde.
LISTER:
A co to bylo za halucinace?
RIMMER:
První byla ten rybí déšť.
LISTER:
Rybí déšť? Jóó, to se mi zdálo!
RIMMER:
A taky se to stalo.
LISTER:
A kde jsou ty ryby?
KOCOUR:
(Vykoukne za dveřmi) Někdo je snědl!
RIMMER:
A potom se samovznítil starosta Varšavy. A pak jsi blouznil o dvou chlapech
v řídícím centru.
LISTER:
O dvou chlapech?
RIMMER:
Zřejmě jeden je tvoje sebevědomí a druhý tvůj mindrák.
Řídící centrum
SEBEVĚDOMÍ
je chlapík při těle ověšený zlatými řetězi ve žlutém kostkovaném saku, sedí a
láduje se. MINDRÁK je usedlý, černě oděný muž patlající se v jogurtu.
LISTER
a RIMMER vchází.
RIMMER:
Už to chápeš, Listere?
SEBEVĚDOMÍ:
(Vstává) No, néé! Tady je king! (Líbá LISTERA) Náš pan Fešák! (K RIMMEROVI)
Hele, ty! Co to znamená "H"? Horác? Židli pro krále, Horáci, a
snídani! Pan Nejmilejší si přeje pojíst. (Usadí LISTERA na křeslo) Že jsi
zhubl, moc ti to sekne. (K ostatním) Že je naprosto dokonalej?!
LISTER:
(S potěšeným výrazem) Seš moje sebevědomí?
SEBEVĚDOMÍ:
Jak nádhernej akcent, úplně to se mnou šije!
LISTER:
Já to nechápu, vypadáš jako někdo z London Jets, ale mluvíš jako Bing
Baxter z americký televizní soutěže.
SEBEVĚDOMÍ:
(Usmívá se) Jsem vše, co tě napadne, když se řekne sebevědomí, kingu.
LISTER:
(K MINDRÁKOVI) A ty seš můj mindrák?
MINDRÁK:
Není to skvrna od moči, co máš na kalhotech?
LISTER:
Kde? (Kouká na kalhoty) Ne, není, to je čaj.
MINDRÁK:
(Přistupuje k LISTEROVI) A jak se ti jinak daří? Co ten ekzém, jak ti raší na
tom tvém „takzvaném“ obličeji? Bože můj! Ty strašné špeky, to bude z toho
piva. Vsadím se, že jsi na smrt nemocný, vždycky se to stane těm, kdo
s tím ani v nejmenším nepočítají. Tak mě pozdrav, ne? (Znovu si sedá) Chci
se s tebou jen sblížit!
LISTER
vypadá docela vystrašeně.
SEBEVĚDOMÍ:
(K LISTEROVI) Davey, Davey, co ještě dodat? Jestli tohle není ten nejlepší a
nejhezčí kluk, tak jsem blázen.
RIMMER:
(K SEBEVĚDOMÍ) Jste blázen! (K LISTEROVI) Listere, co s nimi chceš udělat?
LISTER:
Udělat? Tak to já nevim.
RIMMER:
Radši je hned zatkneme!
LISTER:
A za co?
RIMMER:
Že jsou halucinace.
LISTER:
Ale ne! Aspoň máme společnost, že jo?
SEBEVĚDOMÍ:
Jjo!
RIMMER:
Listere, jsi stále nemocný! Tihle dva jsou symptomy tvé choroby. Jsou jako,
jako vyrážka u spalniček, boule u příušnic, když se směšně svíjíš při kolice!
Dokud nezmizí, tak ti nebude líp.
SEBEVĚDOMÍ:
Aha, už vím, co to znamená, to "H" na čele! Hidiot, nemám pravdu?
Hahahaha!
RIMMER:
(K SEBEVĚDOMÍ) Pohybuješ se na ostří nože, kamaráde! To "H" znamená
hologram! Jsem totiž mrtvý!
SEBEVĚDOMÍ:
A taky nikdo si to nezaslouží víc. (K LISTEROVI) Kingu, kašli na ty břídily,
jde se na flám!
RIMMER:
Ne, zakazuju to!
LISTER:
A proč?
MINDRÁK:
Proč nikdy neposlechneš pana Rimmera? Je o tolik zkušenější, o tolik
rozumnější, o tolik ... lepší, než ty!
SEBEVĚDOMÍ:
Ne! Nikdo není lepší, než pan Úchvatný a nikdo nebude říkat princi
z Fešákova, co má dělat. Že jo, princi?
LISTER:
(Směje se) Jo, jasně!
SEBEVĚDOMÍ:
Davey je můj kluk!
SEBEVĚDOMÍ
a LISTER odcházejí z místnosti.
RIMMER:
Já se snad zblázním, skamarádí se s výplodem své fantazie.
MINDRÁK:
Ano, bohužel.
Vesmír
Kolem
trpaslíka je oblak prachu.
HOLLY:
(Hlas) Bim, bam. Pozor, prosím, blíží se prašná smršť. Na povrch lodi je vstup zakázán.
Všechny vzduchové propusti byly automaticky uzavřeny. Přibližná doba trvání -
18 hodin.
Ubikace
SEBEVĚDOMÍ
poslouchá LISTERA, který hraje
falešně na kytaru.
LISTER:
(Zpívá) ...já láskou vzplál jsem k tobě, však leží dáávno ..v hrobě, už
patřím zas jen ssso..bě, já jsem ..už sááááám! ... --- hmchichi
SEBEVĚDOMÍ:
(Nadšeně) Too jsi složil ty?
LISTER:
Jó, to už je hodně dávno.
SEBEVĚDOMÍ:
Fakt nic hezčího o lásce jsem nikdy neslyšel.
LISTER:
Ale néé!
SEBEVĚDOMÍ:
Vážně, má to takovou hloubku! Ty obrazy, v tobě ..., v hrobě. Všechny
ty „bě“, jsem z toho fakt na větvi! Když vidím, že ty komerční umělci,
jako Beethoven a Mozart maj tolik publicity a ty přitom ... máš věci
s takovym nábojemmm (Nabírá do breku dojetím) ...až mi to rve srdce.
LISTER:
Co to děláš s tim vajglem?
SEBEVĚDOMÍ:
No, teď je mi ale trapně. To jen, dotkly se ho tvé rty. Tvé rty! Kingovy
úchvatné rtíky! A teď mám důkaz, že sem tě skutečně potkal. Rytíře rozkoše.
LISTER:
To myslíš vážně?
SEBEVĚDOMÍ:
A proč se tak divíš?
LISTER:
Ale já jsem nýmand! Ze sto šedesáti devíti lidí na lodi jsem byl sto šedesátej
devátej! Až úplně vespod.
SEBEVĚDOMÍ:
To proto, že jsi netoužil po kariéře! Chtěl jsi svou farmu na Fidži, víš
s kým? (Drží v ruce fotku KOCHANSKÉ)
LISTER:
Kdyby se mnou šla.
SEBEVĚDOMÍ:
Kdyby? Kdyby!? Chcha! Nechala by si ujít příležitost, kterou jí všechny ženy
závidí?!
LISTER:
Ach, to už se nedozvíme.
SEBEVĚDOMÍ:
Proč ne?
LISTER:
Je mrtvá.
SEBEVĚDOMÍ:
Rimmer taky, přiveď ji k životu!
LISTER:
To nejde. Holly uchová jenom jeden hologram a Rimmer schoval všechny osobní
disky.
SEBEVĚDOMÍ:
No tak je najdi!
LISTER:
To nedokážu.
SEBEVĚDOMÍ:
Kingu. Ty! Dokážeš všechno! Všechno!!! (Vrazí LISTEROVI hubana)
Řídící centrum
MINDRÁK
konverzuje s RIMMEREM.
MINDRÁK:
...všechno? Nedokáže vůbec nic.
RIMMER:
Ale já vím, už jsem si na to vsadil.
MINDRÁK:
Víte, že trénoval líbání sám na sobě?
RIMMER:
Jak?
MINDRÁK:
(Demonstrujíce) Z jedné ruky si udělal rty a v tom otvoru pak jezdil
tímhle palcem. Jako jazykem. Blhmm.
RIMMER:
Tak to musel být pohled, opravdu!
MINDRÁK:
V sedmnácti letech se cicmá s vlastní rukou.
Přijede
robík držící injekci.
MINDRÁK:
Jednou před celou školou zavolal na svého tělocvikáře „taťko“. Mohl jsem se
hanbou propadnout.
RIMMER:
(Snaží se naznačit robíkovi, aby MINDRÁKA bodnul) Taková hloupost pokřikovat na
učitele.
MINDRÁK:
Sžírá mě pocit viny, nenávidím ho!
RIMMER:
Když je to tak, proč o něm tolik mluvíte?
MINDRÁK:
Protože mi dělá ze života jedno velké, ponižující a zničující peklo!
RIMMER:
(Křičí na robíka) Teď! Bodni ho! Bodni
ho!!! Bodni ho! Honem! Bodni ho!!!
MINDRÁK
se otočí a kouká na robíka, který se stěží pohybuje.
RIMMER:
(K MINDRÁKOVI) Áááh, vy ještě neznáte „Bodyho“. Jednoho z našich čtyř
robíků. Body, to je Listerův mindrák,
Listerův mindráku, to je Body.
Robík
upustí injekci a snaží se potřást si s MINDRÁKEM. LISTER a SEBEVĚDOMÍ
vchází.
LISTER:
Hele, Rimmere, něco nás napadlo. Víme, jak vyvolat Kochanskou, aniž bysme tě
vypnuli.
MINDRÁK:
Áh, je opilý! Ano! Je to cítit až sem.
LISTER:
Stačí vypnout všechny nepotřebné napájecí systémy a Holly říkal, že to jde!
SEBEVĚDOMÍ:
(Drží žárovku nad LISTEROVOU hlavou) Slyšte další osvícený nápad člověka, co tě
pozval na pivní koktejly!
MINDRÁK:
Jak můžeš být tak posedlý dívkou, kterou sotva znáš?
SEBEVĚDOMÍ:
Že jí sotva zná? Tys neslyšel tu písničku na -bě? (Zpívá) Já láskou vzplál jsem
k tobě--!
LISTER:
Teď ne!
RIMMER:
Listere, její disk nedostaneš.
LISTER:
Protože by měla větší hodnost než ty?
MINDRÁK:
Vždyť je to pohledná, duchaplná, inteligentní důstojnice s výhledem na
povýšení. Tak proč bys ji měl zajímat ty?
RIMMER:
Ano! Proč bys ji měl zajímat ty?
LISTER:
Jó, proč bych jí měl zajímat já?
SEBEVĚDOMÍ:
Hmm? Promiň, myslel jsem na tu tvou píseň, která mi pořád zní v hlavě.
Proč!?! Protože jsi skvělej, jsi neskutečně
svůdnej, okouzlující mladej hřebec!
LISTER:
Jóó, já zapomněl. Proto bych jí měl zajímat, hm!
RIMMER:
Listere, její disk nedostaneš a jiný taky ne.
SEBEVĚDOMÍ:
No, tak! Kingu, znáš Rimmera, kde můžou bejt?
LISTER:
Fakt nevim.
SEBEVĚDOMÍ:
Ale jó, víš!
MINDRÁK:
Né, neví.
SEBEVĚDOMÍ:
No tak, přemýšlej. Vítězi!
LISTER:
Venku! Na povrchu lodi.
RIMMER:
Ehh, ... samá voda!
SEBEVĚDOMÍ:
A kde venku?
LISTER:
Musel by poslat robíky a ty disky by museli...
RIMMER:
Voda, voda, samá voda! Velký hrnec plný vody!
LISTER:
Musel bych o to málem zakopnout, aby se mi mohl smát.
RIMMER:
Voda, samá voda, utopíš se!
LISTER:
Je venku, nad naší kajutou. Sluneční panel, co je přímo nad naší kajutou!
RIMMER:
Tys mě sledoval, smrade!
LISTER:
Takže jsem to uhád´! Já se zbláznim, já jsem génius!!!
LISTER
a SEBEVĚDOMÍ vystřelí nadšeně z místnosti.
Řídící centrum, později
LISTER
je oblečený ve skafandru, drží v ruce helmu.
LISTER:
Kdy to skončí, Holle?
HOLLY:
Už to dlouho nepotrvá, Dave. Hercule má všechny podezřelé v jednom pokoji
a jen dvě stránky mě dělí od neznámé Agathy Christie.
LISTER:
Ale ne, ta prašná smršť.
HOLLY:
Aha, ta. Každou chvíli, už je skoro po ní.
SEBEVĚDOMÍ:
(Vchází a má na sobě taktéž skafandr) Čau, jak se má moje zlatíčko? No né! Ty
máš figuru jako manekýn. I ten skafandr na tobě vypadá jako smoking.
RIMMER:
(Vchází) Na něco bych se tě rád zeptal.
LISTER:
Nemá cenu se hádat, Rimmere, já jdu.
RIMMER:
Kdo zdemoloval medicomp?
SEBEVĚDOMÍ:
Zdržuje, kingu. Jdeme.
RIMMER:
Holly, předveď mu to.
Na monitoru
se objeví medicomp v plamenech, prskající a naprosto rozflákaný.
LISTER:
Proč by někdo dělal tak kardinální blbost?
RIMMER:
Listere, pojď sem. No, pojď. (LISTER k němu přistoupí, mezitím SEBEVĚDOMÍ
poslouchá LISTEROVI přes rameno) Jsi pořád nemocný.
LISTER:
Je mi skvěle.
RIMMER:
Nebude... (Podívá se na SEBEVĚDOMÍ, ten se usměje) Nebude... (Znovu se koukne
na smějícího se maníka) Nebude ti lépe, dokud oni nezmizí! Vědí to, a tak ti
zabránili, aby ses léčil. (Koukne na SEBEVĚDOMÍ) Kde máte Mindráka?
SEBEVĚDOMÍ:
Žádnýho vandráka jsem tady neviděl. Hachááá! Dobrej fór, co?
RIMMER:
Listere, jsou to bacily a nebezpečné!
HOLLY:
Smršť se přehnala, Dave. Můžeš do volného prostoru.
SEBEVĚDOMÍ:
Na co čekáme, kingu?
LISTER:
(Podívá se na RIMMERA) Na nic.
LISTER
a SEBEVĚDOMÍ odcházejí.
RIMMER:
Holly, hoď tam pátračku na Mindráka.
HOLLY:
Co je „pátračka“?
RIMMER:
To je vesmírný žargon, znamená to „najdi ho“!
HOLLY:
Žargon to není, chtěl jsi být jen zajímavý.
RIMMER:
Tak kde je?
HOLLY:
Mindrák už není na palubě této lodi.
Povrch lodi
LISTER
a SEBEVĚDOMÍ jdou po schodech po straně Červeného trpaslíka.
SEBEVĚDOMÍ:
Hele, koukni na ten výhled, kingu! Nám dvěma patří svět. Je mi do tance.
OBA:
(Tancují) Ča, ča ča, ča, ča ča ča ča ča. Ča, ča ča, ča, ča ča ča ča ča, ...
LISTER:
(Najde disky) Hele, tady to je!
SEBEVĚDOMÍ: (Nepřestává
tancovat) Ča, ča ča, ča, ča ča ča ča ča. Ča, ča ča, ča, ča ča ča ča ča, ...
LISTER:
(Drží krabici s disky) Neslyšel
jsi nic?
SEBEVĚDOMÍ:
Ne. Ve vesmíru tě nikdo neslyší. Ča-ča-ča!
LISTER:
Snad se sem můj Mindrák nedostal před náma.
SEBEVĚDOMÍ:
Není nebezpečnej, kašli na něj.
LISTER:
Zdemoloval ošetřovnu.
SEBEVĚDOMÍ:
Ale ne!
LISTER:
Jak to, že ne?
SEBEVĚDOMÍ:
To já!
LISTER:
Ty, jó?
SEBEVĚDOMÍ:
Abysme mohli bejt spolu, Davey. Přece se nechceš vyléčit, je to pro tvý dobro.
LISTER:
A kam teda zmizel?
SEBEVĚDOMÍ:
Já ho zabil. Ča-ča-ča...
LISTER:
Co to plácáš "zabil ča-ča-ča“?
SEBEVĚDOMÍ:
Hele, nedívej se na mě takhle, dyť netrpěl! Nacpal jsem ho do drtiče odpadu a
spláchnul jeho pozůstatky do vesmíru...
LISTER:
Nó, já se vrátim už radši do lodi, je tady nějaký vedro. Ve skafandrech mám
vždycky klaustrofobii.
SEBEVĚDOMÍ:
Sundej si helmu.
LISTER:
(Couvá) Cože?!
SEBEVĚDOMÍ:
(Následuje LISTERA) Když je ti vedro, sundej si helmu!
LISTER:
A umřu!
SEBEVĚDOMÍ:
Proč?
LISTER:
Neni tady žádnej kyslík!
SEBEVĚDOMÍ:
Neblbni, kyslík je pro břídily. Sem s ní!
LISTER:
Ne, já potřebuju kyslík!
LISTER
přeskakuje zábradlí a zdrhá před SEBEVĚDOMÍM.
SEBEVĚDOMÍ:
Nepotřebuješ, Davey, seš king!
LISTER:
A ty seš cvok!
SEBEVĚDOMÍ:
Kdo ti řek`, že potřebuješ kyslík, hhh?! Packal, kterej chtěl, aby sis připadal
takhle malinkej. Koukej, já ti to dokážu. Sundám si ji první. Brzo se uvidí,
kdo je tady vlastně cvok!
SEBEVĚDOMÍ
si sundá helmu.
LISTER:
Neee!!!
Jeho
tělo exploduje a roztříští se na tisíce malých kousků.
Ubikace
KOCOUR
namáčí své prádlo do kbelíku a píská si.
RIMMER:
Musíš to dělat teď?
KOCOUR:
Peru si prádélko!
RIMMER:
Je to hrozně nechutné.
KOCOUR:
Co je nechutné?
KOCOUR
začne lízat jazykem límeček jedné z košil.
RIMMER:
Listere.
LISTER:
Jo?
RIMMER:
Chci ti jen říct, že jsem měl ve všem pravdu. Říkal jsem, že jde o bacily a
byly to bacily.
LISTER:
No dobře a co?
RIMMER:
A teď zase říkám, že ti ten disk přinese jedině utrpení. Dobře si zapamatuj
moje slova.
LISTER:
Jestli se vrátí a nebude mít zájem, já už to nějak přežiju.
RIMMER:
Jak chceš, Listere, ale měj na paměti, že tenhle disk je přímá cesta do pekel.
LISTER:
Jo, ale už jsem dost dlouho poslouchal svůj mindrák, tak teď budu poslouchat
svý sebevědomí. (Odejde)
RIMMER
provede svůj slavný salut a jde ke dveřím. KOCOUR se pokusí o jeho pozdrav a
vytančí ven z pokoje.
Holografická simulační
místnost
LISTER
stojí před holografickým projektorem a zkouší pozdravy.
LISTER:
Nazdar, Chrissie. Takhle to nejde. Čau, Chrissie. To taky nepude. (Křičí) Jé,
tě péro, Chrissie! (Vysoko) Ahooj ...
RIMMER
a KOCOUR vstupují.
RIMMER:
Listere, poslyš, hodně štěstí! Vážně.
LISTER:
Odpal!
RIMMER:
Ne, jsem upřímný. Hodně štěstí.
LISTER:
Jdeme na věc, Holle. Zapni to.
Na druhé
straně místnosti se objeví druhý hologram - RIMMERA!
RIMMER
#2: No, on tě varoval.
RIMMER:
To si piš, že jo! (Na LISTERA) To si vážně myslíš, že bych dal disk Kochanské
do jejího projektoru, kde ho najde každý trouba? Nebylo ti tu se mnou dobře, Listere?
Tak teď to máš stereo, milánku.
Oba
RIMMEROVÉ zasalutují.
RIMMER:
(K RIMMEROVI #2) Vítej na palubě, Rimmsy.
RIMMER
#2: Je mi potěšením, pane Rimmeráku - syčáku!
KOCOUR
a LISTER se na sebe zděšeně podívají.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris
Barrie Kamil Halbich
Lister Craig
Charles Martin
Sobotka
Kocour Danny
John-Jules Miroslav
Vladyka
Holly Norman
Lovett Miroslav
Táborský
Mindrák
Lee Cornes Ota Sládek
Sebevědomí Craig
Ferguson Alexej
Pyško
Rimmer
#2 Chris Barrie Kamil Halbich
Jim Svatopluk
Schuller
Carol
Námět: Rob Grant & Doug
Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Grafický
design: Mark Allen
Andy Spence
Vizuální
efekty: Peter Wragg
Digitální
efekty: Chris Veale
Rekvizity: Duncan Wheeler
Asistentka: Dona Distefano
Asistentka
produkce: Alison Thornber
Výroba: Tessa Glover
Simon
Burchell
Generální
manažer: Helen Norman
Manažer: Mario Dubois
Produkční
manažer: George R. Clarke
Lesley McKirdy
Kostýmy: Jacki Pinks
Masky: Suzanne Jansen
Triky: Jill Dornan
Kamera: Mike Jackson
Technický
koordinátor:John Spicer
Videoeditor: Ed Wooden
Mark Wybourn
Zvuk: Tony Worthington
Dodat.
zvuk. efekty: Jem Whippey
Geoff Moss
Designér: Paul Montague
Obchodní
produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce
& režie: Ed Bye
Překlad: Helena Rejžková
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová
spolupráce: Jiří Šesták
Asistentka
režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila
tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant &
Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide
MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři
přepisu: Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: kohy@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com