Červený trpaslík
Série I Epizoda 3, „Rovnováha sil“
HOLLY:
Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá,
zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili, jsou Dave Lister, který
byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí, a jeho březí kočka bezpečně
uzavřená ve skladišti. Takže po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve
společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera,
holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky. (Zmizí a znovu se objeví)
Chovám bláhovou naději, že za tři miliony let, co jsme pryč, lidstvo přestalo
válčit, vyléčilo všechny choroby a podařilo se mu zjednodušit formulář daňového
přiznání.
RIMMER
stojí, LISTER sedí s nohama na ovládacím panelu. Kontroluje v seznamu
věci, které RIMMER jmenuje.
RIMMER:
140 000 rehydrovatelných kuřat.
LISTER:
(Příšerně znuděně) Souhlasí.
RIMMER:
72 tun rozředitelné paštiky z párků.
LISTER:
Souhlasí.
RIMMER:
4 692 kusů ozářené haše.
LISTER:
Rimmere, je sobota večer. Mám toho dost.
RIMMER:
4 692 kusů ozářené haše.
LISTER:
Sakra, je sobota večer! Já si chci taky odfrknout!
RIMMER:
4 692 kusů ozářené haše.
LISTER:
Děláme to už čtyři hodiny! Uděláme si pauzu!
RIMMER:
4 692 kusů ozářené haše.
LISTER:
Přestal bys omílat 4 892 kusů ozářené haše a mluvil se mnou?
RIMMER:
4 692 kusů ozářené haše.
LISTER:
(Začne ztrácet trpělivost) Rimmere, chci si zajít na skleničku!
RIMMER:
4 692 kusů ozářené haše!
LISTER:
Chci se taky trochu pobavit!
RIMMER:
Tohle je zábava! Copak seš na hlavu?
LISTER:
Ty něco přečteš, já řeknu souhlasí. To má bejt zábava?
RIMMER:
Jak chceš. Na pár vteřin ti předám velení. Kapitáne. (Salutuje) Jaký je plán?
No tak, fofrem.
LISTER:
Vracíme se na Zem.
RIMMER:
A mezi tím?
LISTER:
Nevím, budeme se povalovat, trochu se zasmějeme.
RIMMER:
Vynikající plán, Listere! Skvostný plán! Brilantní plán! A já si myslel, že tě
to nenapadne, ovšem zřejmě napadlo. Dobře, tak já tu budu jen tak stát a
přiblble se usmívat.
LISTER:
Rimmere, jdu na skleničku. Dej mi moje cigára.
RIMMER:
Dlužím ti jen čtyři a tři čtvrtiny.
LISTER:
Dlužíš mi pět!
RIMMER:
Jedna cigareta za každý den, kdy mě posloucháš.
LISTER:
No tak vidíš. Pět dnů, pět cigaret.
RIMMER:
Jenže ti dávám pokutu čtvrt cigarety za znevažující tón při slově „souhlasí“ u
homogenizovaných pudinků.
LISTER:
Stejně si vezmu pět.
RIMMER:
Vezmeš si pět, Listere, a já vyhodím zbytek lodních zásob do vesmíru.
LISTER:
Cha-cha-cha-chá! Takže jsou u vzduchového uzávěru!
RIMMER:
Cha-cha-cha chá. Nikdy je nenajdeš, Listere. Většího mistra ve hře na schovku
nenajdeš. Nebude hanba, když prohraješ.
LISTER:
(Rezignovaně odtrhává konec cigarety) No jo, kvarkopako.
RIMMER:
Smiř se s tím. Nenajdeš ani smítko.
LISTER:
Kdybys věděl, jak já tě nesnáším, Rimmere. (Odchází)
RIMMER:
A hlavně si to moc hezky užij, Listere. A pozdravuj ode mě vzduch.
LISTER
jede koridorem na své tříkolce. Zastaví se před jejich kajutou a vstoupí.
LISTER:
Světlo.
Rozsvítí
se světlo.
LISTER:
Holly, proč je Rimmer hologram? Proč jsi musel přivolat zpátky zrovna jeho?
HOLLY:
Na co si zase stěžuješ?
LISTER:
Je to nejneoblíbenější člověk na palubě. Dyť si musel sám organizovat i svoje
vlastní oslavy narozenin.
HOLLY:
A koho bys tady rád viděl?
LISTER:
Kohokoliv! Chena, Petersona… Dokonce i s Göringem by byla větší psina než
s Rimmerem. Já vim, že to byl šílenej transvestita, ale aspoň bysme si
mohli zatrsat! (K umyvadlu) Vodu!
HOLLY:
Ale pouze Rimmer je schopen udržet tě při zdravém rozumu.
LISTER:
Ale, hovnajs!
Panel
na zdi se otočí a objeví se ZÁCHOD.
LISTER:
To nebylo na tebe!
ZÁCHOD:
Moc se omlouvám. Nedával jsem pozor. Zatím nashledanou.
LISTER:
A co třeba Kristina Kochanská? Nemoh` by si přivíst zpátky Kristinu?
HOLLY:
Za celý svůj život jsi s ní prohodil pouze 173 slov.
LISTER:
No a?
HOLLY:
Pokud jde o počet slov, měl jsi lepší vztah se svým fíkusem.
LISTER:
Já vim, ale Rimmer?!
HOLLY:
Je to člověk, kterého nejlíp znáš. Celkem přes 14 milionů slov.
LISTER:
Holly, 7 milionů je za to, že jsem mu říkal polib mi a dalších 7 milionů, když
mě za to „polib mi“ dával do hlášení.
HOLLY:
Jean Paul Sartre tvrdil, že peklo je být navždy zamčený v místnosti
s přáteli.
LISTER:
Holly, všichni jeho kámoši byly Frantíci.
Odchází.
LISTER
sedí sám u stolu a usrkává pití. V mysli se vrací do minulosti – zrovna
probíhá večírek.
LISTER
a tři jeho kamarádi sedí u stolu a pijí, zatímco ostatní kolem tancují. LISTER
a jeho kamarádi, PETERSON, SELBY a CHEN hrají hru se slovy, při které tleskají
a louskají prsty, přičemž mezi tím mlátí do stolu.
PETERSON:
Já viděl i Titan, já viděl i Juno a znám osm věcí, co zavařit na eňo ňůňo.
Vokurky!
SELBY:
Džem!
CHEN:
Špagety!
LISTER:
Mozek!!!
CHEN
začne ječet a všichni přestanou.
SELBY:
Zavařit mozek?
LISTER:
Jo, mozek mýho strejdy je zavařenej. Je to fakt smutný.
CHEN:
Proč je to smutný?
LISTER:
On ještě neni mrtvej.
PETERSON:
Jóó, každej si nese svůj kříž. Popojedem, chlapi.
Napijí
se, zakloní hlavu, zakloktají, vyplivnou obsah úst a dají si prázdné půllitry
hlavu, zatímco RIMMER se prodírá davem tančících.
RIMMER:
Dovolíte? S dovolením. Někteří z nás mají důležitější věci na práci
než vrtět zadkem. Můžete prosím uhnout? Dovolte. Dovolte, prosím. Dovolte.
Pardon. Pardon!
Dojde
ke KOCHANSKÉ, která upustila kabelku. RIMMER ji zvedne a zahodí.
RIMMER:
Jestli chcete tancovat, dělejte to támhle. (Směrem kam hodil kabelku) Pardon.
Pokračuje
směrem k LISTEROVU stolu. LISTER kouká na KOCHANSKOU, jak si jde pro
kabelku a sedá si ke kamarádce.
CHEN:
Ta holka nepatří do tvý ligy. Je pro tebe moc nóbl.
LISTER:
Kerá?
CHEN:
Kochanská.
LISTER:
Mě ta Kochanská nijak nerajcuje.
CHEN:
Drž se svýho obvyklýho tipu. Škatulí s chmýřím na bradě, co nosej tři
kabáty a držej v ruce síťovku.
SELBY:
Kristina Kochanská?
LISTER:
Šššš! Zmlkni!
SELBY:
Důstojník Kristina Kochanská?
LISTER:
Selby, mám ti snad jednu vrazit?
SELBY:
Né, nemáš u ní žádnou šanci, seš moc vošklivej.
LISTER:
Aby bylo jasno, ty hadronový střevo, mě Kochanská vůbec nerajcuje.
CHEN:
Mě jó.
SELBY:
Jasně.
PETERSON:
Mě taky.
Přichází
RIMMER a trojrimmerovsky zasalutuje. Ostatní u stolu výsměšně salutují jemu.
RIMMER:
Ha ha ha. Listere, chci rozvrh na přezkoušení.
CHEN:
Je sobota večer!
LISTER:
No jasně, v sobotu večer nikdo nepracuje!
RIMMER:
Ty nepracuješ žádný večer. Ani ve dne ne!
LISTER:
Pařba a flink chtěj celýho člověka!
RIMMER:
Koukni, v pondělí opakuju písemnou zkoušku. Nic nevím. Kde je můj
přezkušovací rozvrh?
LISTER:
Je to ta věc, co hraje všema barvama, s látkou rozdělenou na studijní
období a ostatní období a samotestovací časy?
RIMMER:
Trvalo mi to sedm týdnů. Celé přezkoušení musím nacpat do jediné noci.
LISTER:
A nejsou to ty desky s červeným nápisem „Životně důležité! Naléhavé!
Nedotýkat se pod trestem smrti!“?
RIMMER:
Ano!
LISTER:
Tak ty jsem vyhodil.
LISTER
a jeho kamarádi se začnou smát.
RIMMER:
Ha ha ha ha. Tak kde jsou?
LISTER:
Ne. Obsah jsem přišpendlil na zeď.
RIMMER:
Cože? A proč?
LISTER:
Aby to uschlo.
RIMMER:
A proč by to mělo schnout?
LISTER:
Spadlo mi to do kuřete vindaloo. Neboj se, je to kapku rozmazaný, ale většina
se dá přečíst, stačí seškrábat žmolky.
RIMMER:
Ty jsi zničil můj … - ztrácím čas. Beru drogy na učení a teď si zapamatuju jen
tenhle rozhovor.
PETERSON:
To je zakázaný!
RIMMER:
(Dostává se do jakéhosi transu) Kde je můj přezkušovací rozvrh? Listere, je
sobota večer. V sobotu večer nikdo nepracuje. Ty ani ve dne ne. Pařba a
flink chtěj celýho člověka. Kde je můj přezkušovací rozvrh? Je sobota večer.
V sobotu večer nikdo nepracuje. Ty ani ve dne ne...
Mumlá
si pro sebe a odchází omámený do davu.
CHEN:
Letěli jsme na Titan a taky na Callisto a jmenuju vám chlapů sto, co
s Kochanskou spalo! Já!
PETERSON:
Já!
SELBY:
Já!
CHEN:
London Jets Juniors!
PETERSON:
Servisní robíci!
SELBY:
Moje máma!
LISTER:
To stačí, už toho nechte, nechte už...
Jeho
snění s otevřenýma očima skončí a on se vrátí zpátky do přítomnosti, sám v
jídelně.
LISTER:
...toho.
Pokusí
se zapálit si tu krátkou cigaretu, ale ta začne hořet strašně rychle, takže ji
na poslední chvíli zahodí.
RIMMER
jde chodbou. Střih na KOCOURA, který jde jiným, sousedním koridorem tlačíc
vozík se stříbrnými krabičkami.
KOCOUR:
Áááá! Jůůů! Ou há jé hé! Hopsa! Hejsa! Héj! Hůůů! (Zastaví se) Jak vypadám?
(Vytáhne malé zrcátko) Ó, sekne mi to. Mám pěkné vlasy. Krásnou tvář. Nádherný
oblek. Vypadám fakt božsky. (Jde dál) Áááá! Ou ou há hú! Hejsa! Mňau! Hé! Ou
áá! (Opět se zastaví) Jakpak asi vypadám teď? (Vytáhne zrcátko) Ó, radost se
podívat. Účes je parádní. Tvář pořád boží. Můj oblek - jsem prostě hezoun a
tečka. Áá úú, áá júú, hej sou, hé eu ou.
RIMMER
potká v chodbě KOCOURA.
RIMMER:
Dobrý večer, ty hloupá páchnoucí podebraná kočičí nádhero.
Chystá
se odejít, ale pak si uvědomí, co má KOCOUR ve vozíku.
RIMMER:
Á, ty cigarety vrátíš jistě zpátky, že ano?
KOCOUR:
Zbláznil ses? To je můj vůbec nejlepší a nejšťastnější objev za celý dnešní
den!
RIMMER:
Ne, ne, ne, ne. Poslyš, dám rychle ty cigarety zpátky na místo, než se vrátí.
KOCOUR:
Tyhle jsou moje!
RIMMER:
Ty nejsou tvoje - dej je zpátky!
KOCOUR:
Vidíš tuhle ruku? Je moje. Vidíš tyhle věci? Taky jsou moje.
RIMMER:
Dám ti rybu.
KOCOUR:
Jednu rybu? Hahahahá!
RIMMER:
Dvě ryby.
KOCOUR:
Za všechny tyhle krabičky?
RIMMER:
Ukážu ti, jak získáš všechny ryby, co hrdlo ráčí.
KOCOUR:
(V pokušení) Pět ryb?
RIMMER:
Mmm.
KOCOUR:
Pět ryb? To budu boháč! Jó!
RIMMER:
(Hopsá za KOCOUREM) To rozhodně budeš! Tak jdem, ty jedná hodná kočičko.
KOCOUR:
Paráda!
Začne
tlačit vozík směrem, odkud přijel, ale náhle se zastaví.
KOCOUR:
(Podezíravě) Počkat. Pět ryb?
RIMMER:
Šest ryb!
KOCOUR:
Ooúúúú!
KOCOUR
je spokojen a tlačí vozík zpátky, jak RIMMER chtěl.
LISTER
brnká na kytaru a zpívá si společně s rádiem. Vstoupí RIMMER.
LISTER:
Na Triton, ou! Na Triton půjdu i s tebou!
RIMMER:
Listere, co je to, na Titanu, za randál?
LISTER:
Neotravuj.
RIMMER:
Listere!!!
LISTER:
Lásko má…
LISTER
přestane hrát a zpívat. V pozadí slyšíme melodii, pokud je to to správné
slovo, jež se dál line z CDčka.
RIMMER:
Co je to na Titanu za randál?
LISTER:
To je Rastabilly-Skank.
RIMMER:
(Všimne si CDčka ležícího na stole) Je to tohle?
LISTER:
Jo.
RIMMER:
Víš vůbec, že je na tom zdravotní varování?
LISTER:
To je klasika.
RIMMER:
„Ministerstvo zdravotnictví varuje: Tato hudba vás může podráždit, zbavit zdravého
rozumu a vyvolat poruchy nervového systému a střev.“
LISTER:
Jenže toho si stejně nikdo nevšímá.
RIMMER:
Jestli si chceš zahrávat se smrtí, prosím, ale neotravuj moje zvukové vlny.
Vypnout!
Hudba
přestane hrát.
RIMMER:
Proč neposloucháš skutečnou klasiku, jako Mozarta, Mendelssohna, nebo
Motorhead?
LISTER
vyšplhá na svou postel.
RIMMER:
Zhoršil se mi zrak. (Kouká na zeď) Tos namaloval ty? To je brak!
LISTER:
To je zrcadlo.
RIMMER:
Potřebuju se vyspat.
Lehne
si dolů, do své postele.
LISTER:
Rimmere, pamatuješ si, pamatuješ si Kristinu Kochanskou?
RIMMER:
Navigační důstojnici? Ano, vzpomínám si na ni. Nafoukaná kráva. Dívala se na mě
svrchu a říkala mi „Rimmere“.
LISTER:
Všichni ti říkali „Rimmere“.
RIMMER:
Ale je to v tom, jak to řekla. „Rimmere“. „Rimmere“, rýmuješ se
s „póvlem“. Jo, a taky měla v rameni čip.
LISTER:
No jo, ale já jí chci pozvat na rande.
RIMMER:
To sotva. Je mrtvá.
LISTER:
Jenom jednu noc!
RIMMER:
Ne.
LISTER:
Rád bych tě vypnul.
RIMMER:
Ne.
LISTER:
Tak na čtyři hodiny.
RIMMER:
Ne.
LISTER:
Strávit večer s jejím hologramem.
RIMMER:
Ne.
LISTER:
Hele, já vim, že se bojíš, že tě znova nezapnu...
RIMMER:
Ne.
LISTER:
Ale slibuju, přísahám, jestli mi povíš, kam jsi schoval ty disky...
RIMMER:
Ne.
LISTER:
Vrrrr, ty ani nejsi ochoten o tom diskutovat.
RIMMER:
Diskutujeme o tom, Listere. Co je tohle, když ne diskuze? Dieselová lokomotiva?
LISTER:
Rimmere, slibuju a přísahám, že tě zase zapnu!
RIMMER:
To je všechno? Nic víc mi už nenabízíš?
LISTER:
Ne.
RIMMER:
No, Listere...
LISTER:
Ne, nech si to projít hlavou, neodmítej to jenom tak.
RIMMER:
Dobře, budu o tom přemýšlet.
Dlouhá
pauza.
LISTER:
Ty stejně řekneš ne!
RIMMER:
Nevyrušuj! Přemýšlím o tom.
LISTER:
Ale stejně řekneš ne!
RIMMER:
Nikoli nezbytně. Dumám nad tím.
Další
dlouhá pauza.
RIMMER:
Jjjjj ... ne!
LISTER:
Byl jsem do ní blázen. A nikdy jsem se na nic nezmohl.
RIMMER:
Ty nevíš, kdy přestat, že ne? Já jsem tvůj nadřízený!
LISTER:
Technik je nejnižší hodnost na lodi. Ten, co měnil toaleťák, byl vejš než my!
RIMMEROVI
dojde trpělivost a vstane, aby koukal LISTEROVI do obličeje.
RIMMER:
Ano, jenže ten tu teď není, ale my ano, a platí tu subordinace a já jsem nad
tebou, pusinko!
LISTER
sleze z postele.
LISTER:
(Vyhrožuje) Tak jo, Rimmere. Bezva.
RIMMER:
Bezva?
LISTER:
Beezva.
RIMMER:
To má být výhružka?
LISTER:
Jó!
RIMMER:
No, vlastně „bezva“, Listere, není prakticky vzato výhružka.
LISTER:
To je, když to myslíš tak, jak to myslím já, a já to tak myslím. Beezva,
Rimmere. Beeeeezva!
RIMMER:
Listere, „bezva“ není výhružka, ať už to „e“ protáhneš sebevíc.
LISTER:
Složím zkoušky a bude ze mě důstojník.
RIMMER:
A, cha, neblázni a vrať se na zem, hochu!
LISTER:
Budeš mi pěkně salutovat a oslovovat „pane“! Budeš mi muset dát Kochanskou! A
moje cigarety!
RIMMER:
Tak to asi dřív pojede čert na bruslích do práce.
Ubikace,
příští den
RIMMER
se vzbudí, vyskočí z postele a začne hopsat jako tajtrlík.
RIMMER:
Listere! Vyjdi a sviť, Bože Flegmo! No tak, jsem vzhůru už hodiny! Raz, dva,
raz, dva, šup, šup! Cvičíme, Listere! Cvičíme. Sunny boy! Sunny boy!
Konečně
si všimne, že LISTEROVA postel je prázdná. Dívá se na hodiny.
RIMMER:
Tři čtvrtě na dvě? Nenastavil jsem si svůj stimul? Měl jsem vstávat
v sedm! Proč mě jen nevzbudil? Ví, že spím jako špalek. Copak mu musím
pořád všechno připomínat? Je tak nezodpovědný. Holly, prosil bych studenou
sprchu.
HOLLY:
(Hlas) Jistě, Arnolde.
Slyšíme
zvuk sprchy a RIMMER se začne chvět.
RIMMER:
Ne tak studenou! Teplou! Teplou! Áááá!!!
Uskočí
stranou od neviditelné virtuální sprchy.
RIMMER:
Ne tak vařící! Kašli na to. Můžeš mi dát čistou uniformu? To by ti šlo třeba
líp.
Náhle
má uniformu.
RIMMER:
Děkuji, Holly. Kde je Lister?
Náhle
si všimne, že je něco špatně. Jeho pravá paže je mnohem chlupatější, než byla
před chvílí.
RIMMER:
Ea, Holly, kdepak je moje paže? Tahle není moje. Čí je tahle paže?
HOLLY:
Je mi líto, Arnolde. Tvůj disk s fyzickými údaji je pokažený.
RIMMER:
Nevymlouvej se a vrať mi moji paži.
HOLLY:
Musím vyvolat grafiku ze záložního souboru.
RIMMER:
Je potetovaná. „Bonbon“, „Dánsko navždy“. Není to Petersonova paže? Honosím se
rukou dánského blba.
HOLLY:
Měj se mnou pár minut strpení, Arnolde.
RIMMER:
(Dívá se do zrcadla) A čí jsou to uši, Holly? Vypadají jako dva gigantické
radary přilepené po stranách mojí hlavy.
HOLLY:
To jsou tvoje uši, Arnie.
RIMMER:
To musí být tím, jak jsem spal. Na tohle nemám čas. Kde je Lister?
HOLLY:
Tato informace je přísně tajná.
RIMMER:
Co asi dělá? (Odchází)
KOCOUR
sedí u jednoho ovládacího panelu a jí. Dojí a jde k jídelnímu automatu pro
další nášup.
KOCOUR:
Mmm!
AUTOMAT:
Dobrý den. Co si budete přát?
KOCOUR:
Rybu!
AUTOMAT:
Dnešní ryba je Pstruh á la Creme. (Vydá pokrm) Přeju dobrou chuť.
KOCOUR:
Rybu!
AUTOMAT:
Dnešní ryba je Pstruh á la Creme. (Vydá pokrm) Přeju dobrou chuť.
KOCOUR:
Rybu!
AUTOMAT:
Dnešní ryba je Pstruh á la Creme. (Vydá pokrm) Přeju dobrou chuť.
KOCOUR:
Rybu!
AUTOMAT:
Dnešní ryba je Pstruh á la Creme. (Vydá pokrm) Přeju dobrou chuť.
KOCOUR:
Rybu!
AUTOMAT:
Dnešní ryba je Pstruh á la Creme. (Vydá pokrm) Přeju dobrou chuť.
KOCOUR:
Rybu!
AUTOMAT:
Dnešní ryba je Pstruh á la Creme. (Vydá pokrm) Přeju dobrou chuť.
KOCOUR:
Děkuju!
Jde
si zpátky sednout s šesti zabalenými rybami. Vstoupí RIMMER.
RIMMER:
Listere? Kde je Lister?
KOCOUR:
Všechny moje! Ty ryby jsou moje!
RIMMER:
Já je nechci, ty kočičí vobludo. Kde je Lister?
KOCOUR
na něj vrčí.
RIMMER:
Střevo! Holly? Jako služebně nejstarší ti přikazuji, abys mi řekl, kde je.
HOLLY:
(Na monitoru) Řekl jsem ti, že to nejde.
RIMMER:
Holly, to je rozkaz! Ty hloupá, šeredná fotko!
HOLLY:
Šeredná? Tuto tvář jsem si vybral z bilionu možností, neboť náhodou
patřila největšímu a nejplodnějšímu milovníkovi, jaký kdy žil. (Vyplázne na
RIMMERA jazyk vyšpulený do U)
RIMMER:
Tak to teda musel operovat za velké tmy.
HOLLY:
Cože?
RIMMER:
A kdy mi vrátíš moji vlastní paži? Odmítám tu celý den strašit
s Petersonovou rukou. Víš, co byla zač? Jen Bůh ví, kde tahle ruka byla.
Vtom
vrazí ruka RIMMEROVI facku a pak další.
RIMMER:
Au! Au! Co to dělá?
HOLLY:
Bije tě, Arnie. Zdá se, že jí na sobě záleží.
Ruka
vytrčí dva prsty a chce je vrazit RIMMEROVI do očí. Chytne paži druhou rukou a
snaží se v jí tom zabránit.
RIMMER:
Řekni mu, ať přestane!
KOCOUR:
Co je tohle? Kabaret? Trochu zábavy k jídlu?
RIMMER:
Ne, ne, ne!
KOCOUR:
Nebereš sázky? Já sazím … na tu ruku! (Ukazuje na Petersonovu ruku)
Ruka
nakonec šťouchne RIMMERA do očí.
RIMMER:
Áagh!
RIMMER
si oči přikryje druhou rukou. Petersonova ruka začne klesat.
RIMMER:
Koukni se na to. Přelstil jsem ho. Vzdává to. Vidíš, vzdává se.
Ruka
náhle bouchne RIMMERA „do koulí“.
RIMMER:
Óóóóóóóó!!!
Bolest
ho přinutí předklonit se a ruka najde další vhodnou příležitost a praští ho do
hlavy.
HOLLY:
Tak. To je ono. Právě včas.
KOCOUR:
Hele, to bylo dobrý! Teď bys měl zazpívat a nemělo by to chybu.
RIMMER:
(Stále se svíjí na podlaze) Kašlu na všechno.
RIMMER
jde koridorem a tře si hlavu a rozkrok.
RIMMER:
Kde je Lister, ten bídnej červ?
Robíci
se dívají na western. Vstoupí RIMMER.
RIMMER:
Lister? Kde je ten náš velký mistr? Já vím, že jsi tady, Listere. Jsi tady
každé nedělní odpoledne. (Všimne si robíků) Co tady vy dva děláte? Robíci žádné
volno nemají!
Robíci
pozvednou smeták a lopatku.
RIMMER:
Vy si vážně musíte myslet, že jsem hlupák. Ale s vámi si to vyřídím
později.
Odejde.
Jeden z robíků na něj vytrčí dva prsty. Rimmer se vrátí, ale robíci dělají
jakoby nic.
Učebna
LISTER
se dívá na školící video, dělá si poznámky a pije pivo. Na uších má sluchátka.
Vstoupí RIMMER.
RIMMER:
Tak ty to myslíš vážně, viď, Listere?
LISTER:
Jdi pryč, mám práci.
RIMMER:
Vypnout!
Video
se vypne.
RIMMER:
Fakt věříš, že takový kus vola, jako jsi ty, má na to stát se důstojníkem? Máš
chování larvy a mozek gumový koblihy. Na co to vůbec píšeš, Listere? Na vnitřek
obalu od čokolády?! Vzpamatuj se, hochu, kde máš svůj blok? A kde jsou tvoje
tužky? Kdepak máš úhloměr a pravítko?
LISTER:
Rimmere, já tu zkoušku složím díky svejm znalostem.
RIMMER:
Tak jo, co je to propustný obvod?
LISTER:
To nevim.
RIMMER:
Jak vypočítáš zrychlení?
LISTER:
To nevim.
RIMMER:
Ale to je tragédie! Co je to Boyleův čtvrtý zákon?
LISTER:
Nejíst tučné jídlo?
RIMMER:
Tohle jsou přímo zásadní technické znalosti! Jak čekáš, že uděláš důstojnickou
zkoušku?
LISTER:
To nevim. Já chci udělat zkoušku na šéfkuchaře.
RIMMER:
Cože? Chceš být šéfkuchař?
LISTER:
Ani ne. Já chci bejt tvůj nadřízenej.
RIMMER:
Ale kuchař? Pasák s bílou čapkou? To není žádný důstojník!
LISTER:
Má vyšší hodnost než ty, nanicšprte.
RIMMER:
(Všimne si něčeho na LISTEROVĚ stole) Ale, ale, copak je tohle? Drogy na učení?
Ty jsou zakázané, příteli! Obávám se, že jsi ve velmi vážném, těžkém a hlubokém
průšvihu, chlapče. Kdes je našel? Chci jména. Chci místa. Chci data.
LISTER:
Arnold Rimmer, jeho skříňka, dnes po ránu.
RIMMER:
Proč se zlobím? Nemáš na to, nikdy neprojdeš.
LISTER:
Řekni: „Neprojdete, pane Lister mistr!“ Musíš cvičit, Rimmere, zdokonalovat se.
RIMMER
se ho pokusí zabít pohledem a pak odejde.
RIMMER
chodí sem a tam, zatímco jeden z robíků drží příručku a druhý cosi na
RIMMERŮV příkaz zapisuje do sešitu. KOCOUR leží na LISTEROVĚ posteli.
RIMMER:
Otázka čtyři. Podtrhni to. „Co nám červené spektrum napovídá o kvasarech?“
KOCOUR:
(Sténá v bolestech) Óóóúúúhh. Tohle je můj konec! Jsem urybovanej
k smrti!
RIMMER:
Moje odpověď: „V odpověď na otázku: „Co nám červené spektrum napovídá o
kvasarech?““ Piš větší! „…je řada termínů, jež je třeba definovat. Co je to
spektrum, proč má červenou barvu, proč je červené a proč je tak často spojované
s kvasary?“
Odmlčí
se a vypadá bezradně.
RIMMER:
Co je to hergot kvasar? (Směrem k robíkovi) Jen to úhledně přeškrtnem.
Uděláme další, ano?
RIMMER
si všimne, že přichází LISTER.
RIMMER:
A myslím, že stručně odpovídá na otázku: „Co nám červené spektrum napovídá o
kvasarech?“
LISTER
vstoupí a nese úchvatný mražený dort.
LISTER.
Ta-dá!
RIMMER:
Listere, tos upek` ty?
LISTER:
Jo, není to nejlepší, měl to být roast beef. (Ke KOCOUROVI) Nechceš trochu? Je
v tom pravej krém a fondán.
KOCOUR:
Uááááh! Myslím, že budu muset jít dělat něco tajného.
Seskočí
z postele a okamžitě toho lituje.
KOCOUR:
Úúooooh. Pozor! Jídlo zrdhá!
Vypotácí
se ze dveří a vrávorá dál koridorem.
RIMMER:
Takže si vedeš dobře?
LISTER:
Není to špatný. Docela mi to jde.
RIMMER:
Listere, Listříčku, celé to napětí mezi námi je hloupé. Není k němu důvod.
Ty jsi nervózní, já jsem nervózní, a přitom k tomu nemáme naprosto žádný
důvod.
LISTER:
(Leží na posteli se svým dortem a plechovkou piva) Já nejsem nervózní.
RIMMER:
Jistě, že jsi nervózní, ty odporný záprdku! (Snaží se navodit klidnou mysl) Á,
promiň, omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se. Zdá se mi, že prostě není důvod,
aby ses dřel jako kůň.
LISTER:
Mně se to líbí.
RIMMER:
Zmlkni! Skládat zkoušku a udělat ji dobře není vůbec nutné, rozumíš, Listere?
Ty cigarety jsou v potrubí 22.
LISTER:
(Ukazuje krabičku) Já vím.
RIMMER:
Dobře, ten Kocour mě zradil. Ale to nevadí, jsem nadšen. (Nevypadá tak.) Ale
přesto si myslím, že není nutné, abychom byli na kordy. Myslím, že jsme kamarádi
a kolegové.
LISTER:
Odkdy?
RIMMER:
Ale, no tak, nešaškuj! Sranda, hlína, psina, bžunda, prča! To je Rimmsy a
Listy!
LISTER:
Kdy?
RIMMER:
Milionkrát!
LISTER:
Kdy!?!
RIMMER:
(Pauza k přemýšlení) Á ... á, když se ti smekly bezpečnostní pásy a ty jsi
spadl do nákladového prostoru? To jsme se přece nasmáli.
LISTER:
Naštíp` jsem si páteř na třech místech.
RIMMER:
Ano, ale bylo to k popukání! Smáli jsme se jak blázni!
LISTER:
Ty ses smál. Já trávil šest tejdnů na kladce.
RIMMER:
Jo, to je pravda! A zbytek léta jsi tady obcházel jako kroketová branka! Á,
válel jsem se smíchy, až jsem skoro puknul, fakt že jo.
LISTER:
Vo co ti vlastně jde, Rimmere?
RIMMER:
(Začne přehánět) Jde mi o to, Listere, že po všem, co jsme si spolu užili,
nesmíme dovolit něčemu tak nicotnému a hloupému, aby narušilo přátelství, které
jsme pěstovali jako něžnou květinku plátek po plátku, a sledovali poupátko
rozvíjet se v něco vzácného a vyjímečného.
LISTER:
Dobře, dej mi Kochanskou.
RIMMER:
Vyčichni, ty páchnoucí skunku! Nikdy bys mě znovu nezapnul!
LISTER:
Jak že, Rimmsíku, mumíku, pupíku, můj nejdražší příteli?
RIMMER:
Dobře, Listere, já ti nařizuji ty zkoušky nedělat!
LISTER:
Až ty zkoušky udělám a stanu se důstojníkem, ty budeš pucovat záchody. Budeš
mít hlídku každý ráno ve tři. A ty mě poslechneš, protože ty, a hlavně ty, ty
gumácký pakárny žereš.
RIMMER:
Jestli tím myslíš, že respektuji své nadřízené a že slepě a bez otázek
poslouchám rozkazy ... ano! Ano, je to tak!
LISTER:
Přesně to jsem měl na mysli. Ovšem teď, teď se musím prospat, čeká mě zkouškové
odpoledne.
RIMMER:
Nakonec se staneš tím, co nejvíc nenávidíš. Jen se na sebe podívej. Urážlivý,
bezohledný, cílevědomý, necitelný. Podobáš se mi víc než já sám.
HOLLY:
(Hlas) Prosím všechny účastníky první části kuchařských zkoušek, aby přišli do
učebny.
RIMMER
přešlapuje sem a tam, zatímco LISTER relaxuje na židli, čte si fotbalový
magazín nulové gravitace a jí buchtu.
RIMMER:
Nejsi na to připraven, to víš. A dělat kuchaře je typicky ženská práce.
LISTER:
No a co. Já si s buchtama poradím.
RIMMER:
A myslím, že je ohavné propást celou první minutu zkoušek!
LISTER
konečně dojí buchtu, odloží magazín a chystá se jít.
LISTER:
To je fakt, tak jdeme.
RIMMER:
(Postaví se do dveří) Ne. Tohle mi nemůžeš udělat, Listere.
LISTER:
Dej mi Kochanskou.
RIMMER:
Ne.
LISTER
projde RIMMEREM ven z místnosti.
RIMMER:
Takhle být hrubý na hologram! To nemáš žádnou úctu k mrtvým?
Probíhají
zkoušky na šéfkuchaře. LISTER něco kuchtí. Mikrovlnná trouba cinkne a on se otočí,
aby z ní vyndal mísu s jídlem. Do místnosti přichází KOCHANSKÁ.
LISTER se otočí, uvidí ji a ustrne s přiblblým úžasem v obličeji.
KOCHANSKÁ:
Ahoj, Dave.
LISTER
stále stojí a zírá na ni. V tom si uvědomí, že stále drží velmi horkou
mísu.
LISTER:
Áááááhh! (Upustí mísu na stůl a mne si dlaně) Ááá. Já, zrovna beru tady
tohleto, ale to, to je ale překvapení.
KOCHANSKÁ:
Dave, proč jsi mi nikdy neřekl, co ke mně cítíš, když jsem ještě žila?
LISTER:
Protože jsem vůl. A břídil a hlupák a idiot a beznadějnej darmošlap.
KOCHANSKÁ:
Je mi to líto, ale ty se mně nelíbíš.
LISTER:
Do kosmu. Teď jsi mě zaskočila. Nevím, co na to říct.
KOCHANSKÁ:
Teď mi připadá zbytečné, abys dělal ty zkoušky.
LISTER:
Abych řek` pravdu, mně teď připadá zbytečný se nadechovat a vydechovat.
KOCHANSKÁ:
Nikdy bych nemohla milovat nikoho jako jsi ty, takže si můžeš sbalit svoje
pánve a pekáče a klidně vypadnout. Já potřebuju muže, co někam míří. Výš, jen
výš, závratně, na plný pecky.
LISTER:
(Najednou podezíravě) Takže to pro tebe nic neznamená?
KOCHANSKÁ:
Co jako?
LISTER:
No, vždyť víš, jak, jak jsme se milovali na kulečníkovym stole u odpadků.
KOCHANSKÁ:
Tos mi nikdy neřek`!
LISTER:
Já myslel, že si všimneš.
KOCHANSKÁ:
Jo, jasně! Ano! Teď si vzpomínám!
LISTER:
Nikdy jsme se nemilovali. Jdi pryč, Rimmere.
ARNOLD
KOCHANSKÁ: Hele, nezlob se, momentálně jsem trochu mimo. Mám totiž ženskou
periodu.
LISTER:
Tak ženskou periodu?! Takhle ženský nemluvěj! Dej mi už pokoj! Nevím sice, jak
jsi to udělal, Rimmere, ale tohleto není Kochanská.
ARNOLD
KOCHANSKÁ: Je to Kochanské tělo. Je to Kochanské hlas. Jaký je v tom tedy
rozdíl? No tak!
LISTER:
Rozdíl je v tom, že ty seš uvnitř. Blé! (Otřásá se odporem)
ARNOLD
KOCHANSKÁ: No, aspoň jsem to zkusil.
LISTER:
Jdi už!
ARNOLD
KOCHANSKÁ: Tak jo, Holly, přehoď disky.
KOCHANSKÁ
se změní na RIMMERA ... skoro. RIMMER si všimne zvláštní boule na pravé
polovině své hrudi.
RIMMER:
Ea, Holly, tohle není moje prso. Prosil bych zpátky svoji bradavku.
LISTER:
Odejdi, Rimmere!
RIMMER:
(Laská své nové prso) Žádný spěch, Holly. (Odchází)
RIMMER
jde chodbou a podivně při tom kroutí zadkem.
RIMMER:
Holly, seš si jist, že tohle jsou moje boky?
LISTER
vychází z učebny a přistupuje k terminálu.
LISTER:
Lister 169-12-6.
Terminál
vydá obálku a LISTER si ji vezme. RIMMER se tváří netrpělivě.
RIMMER:
Jaks to udělal?
LISTER
otevře obálku a přečte si zprávu uvnitř. Z výrazu v jeho tváři nelze
vyčíst, zda je obsah sdělení dobrý nebo špatný.
RIMMER:
(Netrpělivě) Jaks to udělal?
LISTER
odchází.
RIMMER:
(Volá ještě netrpělivěji) Jaks to udělal, Listere?
LISTER:
(Otočí se zpátky na RIMMERA) Jak, že to udělal Lister - mistr, pane? (S jásotem
vyskočí)
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris
Barrie Kamil
Halbich
Lister Craig
Charles Martin Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Holly Norman
Lovett Miroslav
Táborský
Automat
&
šéfkuchař Rupert Bates Jaroslav Horák
Chen Paul Bradley Ota Sládek
Selby David Gillespie Svatopluk Schuller
Peterson Mark Williams Luboš Bíža
Kochanská Clare P. Grogan Monika Žáková
Záchod
Námět: Rob Grant & Doug
Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Grafický design: Mark Allen
Andy Spence
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Rekvizity: Mike Fallon
Asistentka: Dona Distefano
Asistentka produkce: Alison Thornber
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální manažer: Helen Norman
Manažer: Mario Dubois
Produkční manažer: George R. Clarke
Lesley McKirdy
Kostýmy: Jacki Pinks
Masky: Suzanne Jansen
Triky: Jill Dornan
Kamera: Melvyn Cross
Technický koordinátor:Ron
Clare
Videoeditor: Ed Wooden
Mark Wybourn
Zvuk: Tony Worthington
Dodat. zvuk. efekty: Jem Whippey
Geoff Moss
Designér: Paul Montague
Obchodní produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Eva Kalábová
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila tvůrčí skupina
Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant &
Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide
MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Jiří Charvát
(Rimmer) + Tomáš Kučera (Kohy)
E-mail:
charvat.jirka@gmail.com + kohy@cervenytrpaslik.cz